Eso es

Francouzská bláznivá komedie se všemi klady a zápory. Belmondo předvádí svůj kaskaderský um - od lítání, přes boxerské bitky, až k házení pneumatik z jedoucího auta, aby to na konci natřel samotnému Hitlerovi. Taková odpočinková záležitost, která potěší, ale na kterou zapomenete pět minut po skončení. I když - židovská rodina na Hitlerově oslavě či gestapák prznící francouzštinu - je tu docela dost dobrých vtípků. (05.02.2009)

Rodinná komedie a la Belmondo. Je to milé, je to vtipné, je to hřejivě lidské a má to příjemnou pohodovou atmosféru. Film, který si divák doslova užije. Role Jo Cavaliera je Belmondovi šitá na tělo. A Hitlerova sestra Angela je třešnička na dortu. Gérard Oury uměl napsat a natočit výborné komedie. (29.08.2006)

Není snadné dělat si legraci z pronásledování Židů v hitlerovském Německu, a to dokonce ani v podání takového esa, jakým byl Belmondo. Sice ten film vytáhl o cosi výš, než by se to povedlo komukoliv jinému, ale na řadu jeho mnohem povedenějších filmů to stejně nemá. Kdyby scénář psal takový Jaroslav Hašek, to by asi byl jinačí humor. (28.01.2024)

Kdepak, styl Gérarda Oury mi prostě nevyhovuje. Dobrodružství protkané patosem, z toho se mi ježí chlupy. Speciálně v okamžicích kdy se rozezněl klavír, jenž dával scénám punc osudovosti, mě přiváděl do bleeextáze. A bohužel se tyto chvíle netýkaly sportu. Všechny pasáže s boxem, totiž byly zbytečné a ve filmu vlastně nemají žádné opodstatnění. Pokud by tvůrci našli jinou záminku, třeba že Jo jede na olympiádu jako divák a současně host Günthera, tak se mohlo krátit o dobrých deset minut. A že by to bylo zapotřebí. Ale ani to by nepomohlo, protože Oury spíchnul dohromady podivný paskvil. První třetina filmu byla v relativně seriózním duchu, druhá pak čistě v dobrodružném, kdy mi před očima naskakovaly pasáže honiček z Velkého flámu, nebo i z Velkého útěku, kde náckové naháněli Steva McQueena a jeho kumpány. Až poslední třetina nabídla slušný humor podle mého gusta, často na hraně parodie. Teoreticky, pokud bych měl potíže s krátkodobou pamětí, bych mohl být spokojený...v duchu: konec dobrý, všechno dobré. Ale ve mě ta rozmrzelost z té žánrové čalamády přetrvala a dokonce ji ty vtipné pasáže umocnily. Navíc ve mě vcelku zbytečně...je to jen film, rezonoval i odvoz medvíděte od matky, jen aby mohl Jo dát chlapci ponaučení. Je to blbost, ale demonstruje to mou nevoli, s jakou jsem film sledoval. Belmondo opět dostal možnost ukázat své fyzické herectví, což bylo v jeho dvaapadesáti letech obdivuhodné (ano, vím, Cruise je starší a taky zvládá), ale jinak neměl co hrát, resp. dialogy neměly žádnou sílu. Kdyby se nad hlavami postav objevovaly bubliny s krátkými větami, nic by se nestalo. Byl bych raději, kdyby tam ta prostřední, dobrodružná pasáž nebyla a Eso es by pokračovalo v duchu prvních minut. Tam by se totiž našlo mnoho podnětného a dobrého. Na malém prostoru Oury ukázal, že v roce 1936 nebyl svět tak černobílý, jak to vypadá dnes ve světle událostí poté. Nebyli všichni Němci vrahouni a zrůdy a je také potřeba říct, že sportovci skoro celého světa neváhali a promenádovali se s hailujícíma rukama po oválu, jakoby se nechumelilo. Jenže tudy se tvůrci neubírali. Takže za mě spíše zklamání. A to i přes tu parádní výpravu a kupu staré techniky, která mě vždy ve filmu potěší. (04.01.2023)

Krásné, humanistické dílo o boji Síly člověka se stohlavou hydrou zvrhlé moci, prosté síly a mocné jen svou početností a zvířeckostí, přímo v jejím doupěti. „Silný tuší bratra ve všem, co je silné, ale ve všem, co potřebuje ochranu nebo útěchu, vidí své děti. Právě z této síly a z jistoty, kterou síla dává tomu, kdo ji má, vyplývá smysl pro spravedlnost a lásku k člověku.“ Tato nadčasová slova Charlese Baudelaira (o poezii Victora Huga) dokonale přiléhají moudré, vtipné a životu a pravdě oddané síle francouzského boxera a letce Jo Cavaliera, skvěle ztělesněného Belmondem, který pomáhá židovské rodině uprchnout z nacistického Německa. Povzbuzující, nesentimentální, ale přesto jímavý film, nikoliv prvoplánově, ale bytostně: protože v troskotajícím světě právě vědomí přítomnosti, neřkuli blízkosti takové sebeobětující síly musí dojmout zcela zákonitě. A nejen dojmout. Také posílit! (23.08.2009)