Padesát odstínů šedi

Hodnotit budu až po zhlédnutí celé trilogie (že by nikdy?) Zatím jen postřehy na okraj. Téma mě nešokovalo, výběr herců sedí, ale neznám knižní předlohu, nemohu posoudit jak moc se paní režisérka trefila. Viděno 27.9.2020.  Od začátku jsem tento film vnímala jako počátek trilogie. Pokud by neměl pokračování, byla bych hodně zklamaná, protože konec vedl do prázdna, nekonala se žádná proměna, šokující téma nepřineslo žádné šokující zjištění. (23.9.2022) (28.09.2020)

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (12.02.2015)

Když několik let o něco zakopávám při každém vstupu do knihkupectví, dříve nebo později mě to přijde strašit. Nejlépe v podobě předvídatelné romantiky, která se přibližně ve třetině transformuje do paradoxního ostudného čehosi. Paradoxního z toho důvodu, že kdo někdy byť jen okrajově v intimních hrátkách experimentoval, má toho pravděpodobně za pár večerů na kontě o dost víc než v sobě skrývá celá smlouva pana Greye. A ostudného čistě proto, protože hlavní hrdinkou je nemožná Ana v podání rovněž nemožné Dakoty Johnson. To Jamie Dornan, jakkoli má úlohu takřka neuhratelnou, dokáže veškeré šílenosti, které se do scénáře z předlohy procpaly, odříkat ve sveřepém výrazu s až překvapivou ctí. Jen mě zkrátka mrzí, jak obrovský humbuk se kolem tak fatálně zbytečné podívané objevoval, objevuje a u dalších dílů opět objevovat bude. Pokud by v Christianově herně opravdu ležel jen ten Xbox, bylo by nám všem mnohem líp. (20.03.2015)

Jackson natočil Pána Prstenů a předvedl, že se dá kniha zfilmovat kvalitně. Někdo stvořil hrůzu jménem Legend of the seeker a předvedl, že se dá Terry Goodking neopakovatelně sprznit a z geniálního díla vznikne filmová megasračka. Sam Taylor udělal z knižního braku film normální úrovně. Jamie sice není hezoun, Dakota hraje stylem nesmím-zvednout-hlas-ani-o-jeden-decibel, ale je to podle knihy a dopadlo to asi nejlíp jak mohlo. Pravděpodobně jsem viděla nějakou podivnou cenzurovanou verzi ale stačilo mi to. Z Odstínů je nejlepší soundtrack - pár skladeb je opravdu velmi! kvalitních a už si je poslouchám v mobilu. Film vidět znovu nemusím ale vezmu-li to po filmové stránce, průměr. (29.03.2015)