Sama nocí tmou

Pre kaviarenských intoušov, ktorých skúsenosť s upírskou tematikou začína pri Murnauovi a končí pri Jarmuschovi, to bude relaxačné osvieženie pohľadu na iránsku kinematografiu. Všetci ostatní si vytrhajú vlasy nudou. Film tak záživný a všeobecne prínosný, ako by bola Carpenter / Rodriguez verzia Kiarostamiho Chute čerešní. (08.01.2015)

Zajímavý černobílý pamflet o adolescentní upírce která jezdí na skejtu, saje krev šovinistům, a shodou náhod v ní vzplane láska pro perského Jamese Deana. Ta scéna, kdy se do sebe při písni 'Death' od White Lies navzájem zamilují, je audiovizuálně omamná jak íránský koření, highlight filmu, takže bude nemalou chvíli trvat, než ji vyženu z hlavy. Zbytek je solidní artová kombinace neo-westernu, orientálního horroru, a romantickýho melodramatu; nic víc či míň...... (06.11.2021)

Skutečný kavárenský povaleč ví, že upírská tématika ve filmu začala dávno před Murnauem a proto ví, že možné je cokoli. Konečně jen v posledních letech každou sezónu vidíme velmi odlišný přístup k žánru, rok 2012 překvapil Byzantiem, ve kterém se vrátil král Neil Jordan, který změnil upírský žánr skvostným Interview s upírem poprvé už v roce 1994. Společně s Anne Rice nechal upíry hodnotit Brama Stokera i Charlese Dickense. Rok 2013 měl Only Lovers Left Alive a jejich nemrtvé řeči z alžbětinské Anglie, tmavé brýle a hudební nástroje. A jako verze odrážející rok 2014 se nám tu pro změnu objevila A Girl Walks Home Alone at Night - zevlící hrdinka, která má v pokojíčku plakáty s Michaelem Jacksonem, Madonnou a poslouchá si Lionela Richieho. Takže kdo ještě řeší, co ta holka má na sobě a v jaké zemi si vysává ty své spoluobčany? #čsfdprojekce (10.01.2015)

Když odcházíte z kina s tím, že 99 odpromítaných minut je málo a máte chuť na opakovaný nášup téhle černobílé všežánrové indies podívané, tak je něco pětihvězdičkově dobře. Je faktem, že režisérka není zrovna ve všem originální a do své prvotiny si půjčuje odevšad, co nakoukala jinde. Tempo filmu se střídá, občas se něco ve filmu nakousne a odpověď nepřijde nebo se střídají prapodivné scény (transvestita s balónkem, diskotéka) s těmi nezapomenutelnými (druhé setkání hlavních hrdinů, dealerův byt, finále), ale na druhou jako debut uhrančivé, nádherně natočené, upíří slečna i v hábitu tajemně krásná a soundtrack .. no, zvláštní, ale povedený. Navíc velkým plusem pro mě byla atmosféra kina Aero, jelikož jsem seděl úplně vzadu, navíc přímo pod mihotavým světlem promítačky, kde jsem měl možnost sledovat nejen tenhle neanglicky mluvený film, ale jak na dlani i lidičky v řadách před sebou, což můj dojem z filmu ještě umocnilo .. (09.01.2015)

"Amirpour sny maluje, temným srdcem vibruje." Ach jo. Neměl jsem před zhlédnutím číst obsah a ty děsné plky o dobru a zlu. A zbytečnou, mimózní samochválu režisérky už vůbec ne, to přímo fyzicky bolelo. Škoda, mohl jsem courat sám nocí tmou, s feťáky, pasáky a kurvami na rozjímací pohodu a prožívat vše s duší obnaženou, hladovou. Zatímco v romanticky odcizeném  Byzantiu jsem napětím ani nedýchal (Rafne nebo se přitulí?), zde se při totožné scéně (ta Amirpour fakt vykrádá, byť sympaticky) dostavila jen zvědavost, bez větší citové angažovanosti. Ale pod kůži se mi to  dostalo, ne že ne. Z protokolu iránské mravnostní policie: „Zadržená je artová emancipovaná upírka. Na protirežimní debut překvapivě dobré, reflektující záblesky naděje v temnotě současnosti. Symbolicky zabavený skateboard, karnevalové disco na speedu, stará generace ve vleku hero-in-ové moderní doby, (ne)chutní bezdomovci. Trest? Čtyři slabší rány holí." (27.12.2022)