Děti velké revoluce

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

[3,5*]     Po výbornom Way Down East (1920) akoby Griffith spravil krok späť a vrátil sa k štýlu filmov The Birth of a Nation (1915) a Intolerance (1916), čiže k veľkolepej výprave, epickosti, ale aj k povrchnosti pri budovaní príbehu a vykreslenia charakterov. A opäť si neodpustil aj nejakú tú propagandu (skvelá americká demokracia versus anarchia a boľševizmus). Scenár bol vymýšľaný za pochodu a je to vidieť na jeho rozháranosti. Bavilo ma skoro všetko okolo sestier, to ostatné už menej. Herecký prejav Lillian Gish bolo opäť radosť sledovať, tentokrát bola navyše výdatne podporená svojou sestrou Dorothy. Film prináša niekoľko nezabudnuteľných, veľmi pôsobivých scén, medzi ktoré je ale žiaľ napchaté množstvo vaty, plnej naivity a teatrálnosti. Z tých najpôsobivejších scén spomeniem dekadentnú oslavu aristokracie (niečo ako ples upírov) a oslavu ľudu po víťazstve, ktorá sa jej podobala svojou zlovestnou povahou. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (14.09.2021)

D. W. Griffith opět ukazuje svoje režisérské mistrovství, kdy dokonale zachycuje podstatu a atmosféru jednotlivých scén. To platí jak o scénách násilných, které je pácháno především na dvou sestrách, tak třeba ve scéně se šlechtou. Velká revoluce není obecně téma, které by mě zajímalo, ale film poměrně věrně zachycuje dobu a místo, a to jak exteriéry, tak i interiéry a oblečením postav. Griffith opět ukazuje, jak dokáže pracovat s tím, co chce prezentovat a jak moc věrně se o zachycení snažil. Herecké představitelky, ve skutečnosti sestry Lilian a Dorothy Gish, jsou pak opět ozdobou filmu. Na svou dobu jsou všechny Griffithovy filmy prostě úžasné. Navíc tenhle je tematicky méně kontroverzní. (12.02.2014)

D. W. Griffith bol naozaj skvelým režisérom. Vedel veľmi efektne zinscenovať príbeh na veľké plátno. Toto je jeden z príkladov. Nieje to jeho najmajstrovskejšie dielo, ale určite jedno z tých najlepších. Dobrý ťah bol aj obsadiť do úlohy sestier, skutočné sestry Gishové. Vyznie to tak potom reálnejšie. Určite skúste. Výpravný snímok, ktorý by vás mohol zaujať. (23.10.2010)

Pátý film od D.W. Griffitha a stále nejsem schopen pochopit, proč se objevil v knize ´1001 filmů, které musíte vidět...´...jen proto, že byl první? To se mi zdá málo... Tento film stejně jako ostatní je plný pitvoření a afektovanosti a strašně mi už L. Gish leze na nervy.... Lepší než Intolerance nebo Zlomený květ, ale stejně tak tak průměr..v porovnání s Vozkou smrti brak... (11.06.2018)