Zkáza krásou

Tak neviem, či tie mnohé nízke hodnotenia nie sú práve tým kameňom, ktorý hádžu moralisti bez viny, o čom hovorí herečka v poslednej minúte filmu. Ale nechcem nikomu krivdiť, že sa mu Třeštíkovej film nepáčil. Mne sa páčil, pretože bol informačne bohatý (možno ale iba na prvý pohľad), doprovodný hlas herečky príjemný a nemoralizuje, ale iba poskytuje Baarovej pohľad na vec. Sledujeme tie isté prelomové životné momenty, na ktoré sa zameral aj Renč vo svojom gýči a istým spôsobom ma toto odškrtávanie a porovnávanie bavilo. (09.09.2017)

Množstvo úvah pri popise životných skúseností, ktoré doživotne poznačili bytie holej existencie Lídy Baarovej, ktorá na záver dokonale vystihla postoj svojho okolia: "kto chce, múže hodit kamenem". Niekedy aj strastiplnú cesta za láskou s čistými úmyslami, môže viesť k nešťastiu celého národa. Tak poeticko, tragické ... (08.09.2016)

Víc než osud samotné Lídy Baarové, na mě dolehlo jak snadné je ocitnout se v roli padoucha jen proto, že jste na očích víc, než nějaký Honzík z pekárny, který si v době protektorátu nechal říkat Hanz a byl jeden z těch statisíců führerfans, kteří nejdřív vítali Němce a podíleli se na likvidaci židů, pak vítali Rusy a skandovali při věšení Němců i Čechů a nakonec zakotvili jako členové KSČ, kde si to pro změnu vyřídili s buržousty... . Třeštíková pomocí velmi zajímavých archivních záběrů, poskládala souběžně s příběhem Baarové svědectví o pokrytectví a krutosti, jaké jsou lidé schopni, pokud dostanou příležitost. Nevím jestli to byl záměr tvůrce, ale z pohledu Baarové a nejspíše mnoha dalších, šlo "jen" o změny režimu...při nichž nikdo nemohl tušit, do jaké obludnosti narostou. A to jak v případě nástupu Hitlera, tak komunistů. Touto optikou pak nemůžete v Baarové vidět vlastizrádce, ani se pohoršovat jejím vztahem s Goebbelsem.  Nemůžete se divit, že se bála o svoje bezpečí a snažila se utéct. Vždyť i dnes je mnoho lidí, kteří pracují v Německu, nebo Rakousku a kdoví, jak by se v případě vyhrocení vztahů zachovali a na které straně hranic by zůstali. Pokud tedy selhala, tak snad jen v úsudku. Ale jistě ne víc, než miliony jiných žen před a po ní, které zaslepila láska. Díky své kráse, byla v neustálém pokušení ze strany všech vlivných mužů té doby a i když na sebe jistě nepověděla všechno, tak jakékoliv odsuzování není na místě. Nebylo mi jí vysloveně líto, ale bylo mi smutno a pocítil jsem vůči ní i respekt, protože tohle by každý asi nedal. Nejvíc smutno mi ale bylo, když popisovala jak velká úleva a štěstí pro ni bylo, když se jí povedlo utéct z Československa. Přitom pro mnoho z nás, je jedním z klenotů naší kinematografie. Ve všech ohledech zajímavý dokument, Třeštíková tohle opravdu umí. I když bych bral některé výpovědi Baarove s rezervou, pořád zůstává spousta materiálu, který vás přiměje k zamyšlení a možná i revizi svých názorů jak na ni, tak na dobu, ve které žila. (28.01.2022)

Rok 2016 je na české filmové scéně bezesporu ve znamení Lídy Baarové, prvorepublikové herečky, jejíž kontroverzní život si přímo říká o to, aby byl převyprávěn na velkém plátně. Zatímco Renčův opulentní snímek se snaží světovým způsobem a s velkým rozpočtem podat lesk a bídu života této divy, tak Třeštíková se zaměřuje intimním pohledem na Baarovou jako na osobu, která si zažila své dobré i zlé časy a zobrazuje vlastní verzi pohledu na život překrásné herečky, které kdysi ležel u nohou ledasjaký muž. Diváci mají možnost vidět téměř vše od úplných počátků, přes hvězdný vzestup a strmý pád, až ke staré Baarové, která s cigaretou a vínem v ruce vzpomíná na Hitlera, Goebbelse, svojí rodinu, kolegy z práce atd. Zkrátka kvalitně natočený dokument o osudu ženy, která byla jak milována tak nenáviděna aneb Milujeme to, co ztrácíme. (08.02.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)