Zlatý podraz

Zklamání. Film mě zaujal svými trailery, které byly hodně působivé. Bohužel se to nepovedlo naplno prodat do výsledného filmu. Režisér Radim Špaček je hodně šikovný. Umí vykouzlit krásné záběry, dobrou atmosféru. Prostě své řemeslo zvládá s přehledem. Tedy co se týče technické stránky filmu. Asi největším problémem filmu je jeho soudržnost, která vyplývá ze scénáře. Skáče se z místa na místo, některé rozhodnutí nedávají smysl a spoustu věcí se odehraje mimo záběry a my jako diváci jsem postavený před hotovou věc, a nevíme co se mezím stalo. Tohle by šlo akceptovat, kdyby to bylo vypravěčsky dobře prodané, což bohužel není. Špaček se snaží, ale některé scény by měly být delší a nebo by tam neměly být vůbec. Měl jsem docela problém s některými postavy, jelikož se mi k nim nepodařilo si vybudovat nějaký vztah. A přitom ty postavy hrají dobří a zkušení herci. Jak už jsem psal, po technické stránce film vypadá parádně a je i vizuálně dost zajímavý. Škoda, že po příběhové stránce lépe nešlape. Takhle je to za mě zklamání a neproměněná šestka. (08.04.2019)

Zajímavý námět, ale zčásti bohužel nepříliš poutavé zpracování, které zůstalo v půl cestě. Celé to dění v rozmezí 1939 –1948 mi přišlo až moc povrchní, zkratkovité. Něco se v krátkých scénách uděje (například i taková násilná smrt trénera) a bum... už jsme najednou v jiné době. Navíc časové údaje jsou buď zcela vynechány či podány velice nenápadně (rok 1946 na rozhodcovském zvonku), dobové reálie využity jenom v rámci výtvarní zložky, takže divák, který nemá moc přehled v historii, se leckdy může ztratit. Dobře, šlo to původně do kin těsně po Tomanovi, který byl těch detailů naopak plný, navíc v době 100. výročí ČSR, takže předpokládejme, že divák je znalý... Přesto jsem z první poloviny dost rozpačitý. Možná to bude tím, že nejsem nějaký sportovní divák a fanda, ale začlo mne to pořádně bavit a zasáhlo až po příchodu nových společenských změn v únoru '48, kterým byla zasažena i činnost basketbalového týmu. Některé scény či zápletky včetně "zlatého podrazu" a reakce "no protest!" jsou zde fakt silné (sepisování zavázání, výběr hráčů na základě tzv. kádrových profilů a pod.), zhruba v takovém duchu jsem očekával celý film. Ale i zde to občas na mne působilo jakoby z rychlíku, nějaká částková zápletka mne zaujme, jako např. shánění povinných dělníků do týmů, chvilku se rozehraje poutavá situace a rozhovor, ve kterém ale není prakticky nic dořešeno a odrazu opět střih do úplně jiné situace. Žel neuvidíme ani jak se hráči vyspořádají se ztrátou trénera z politických důvodů, vzali to opravdu takhle v pohodě...? Film měl obrovský potenciál, ale dle mého názoru ho úplně nedokázal naplnit. S přihmouřením očí 3 hvězdičky hlavně za poselství a přínos v podobě zobrazení skutečného příběhu z historie. 55% (02.11.2019)

Až mě překvapilo na jak vysoké technické úrovni je Zlatý podraz. Na druhou stranu se není čemu divit, když se podíváte, že Radim Špaček má ve filmotéce výborná Pouta nebo Místa a povedený seriál Svět pod hlavou. Tvůrci se nebáli ani cizích jazyků takže je tu řada postav a herců mimo naší kotlinu. Bohužel to na mě ve finále působí tak, že tvůrci chtěli být spíše jenom světoví, ale ve finále se z toho dalo vykřesat daleko víc. Chybí tomu nějaká větší osudovost a drive. Zlatý podraz příjemně překvapil, ale něco tomu prostě chybí. (17.12.2020)

Poselství silného výchozího příběhu dokázali autoři naplnit. Historický základ s pankráckou hlínou v krabičce funguje dokonale ve vlasteneckosportovní lince. Ve chvíli, kdy družstvo trénuje, hraje, shání správné kádry, se jedná o velkofilm, naopak milostná linka působí nepřesvědčivě (především svérázné roztleskávačky). Ale Chantal se povedla aluze na Jana Wericha [weriš]. Herecky skvělí jak mladí kluci, tak trojice O. Malý, J. Hartl a J. Dulava. Líbily se mi i statickydivadelní scény (uctění památky trenéra v tělocvičně) nebo zrychlené historické pohledy přes okno (zničené Německo, pochudující milicionáři). (23.12.2018)

Zajímavý příběh natočený naprosto strhujícím způsobem - moc se mi to líbilo! Tak moc, že mě ani nenapadlo, aby mi vadily některé možná předvídatelné situace, zvraty atd. Skvělí neokoukaní i ostřílení herci, nádherná kamera Vladimíra Smutného, režijní nápady... A ten soundtrack! Doufám, že album někdy vyjde, protože takovou směs klasické hudby, dobového swingu a současné elektroniky (s odvážným remixem státní hymny v závěrečných titulcích) jsem v českém filmu snad nikdy neslyšel. Kdybych nevěděl, kdo ji složil, hádal bych třeba Daniela Pembertona. (11.01.2019)