Kapitola 9: Šerif (S02E01)

Nejdřív jsem myslel, že budu naštvanej, že už zase letíme na Tatooine. Kapitola z předchozí série, co se tam odehrávala, byla celkem jalová, plus mě zvlášť po Epizodě VII a Epizodě IX sere povrchní recyklování a hraní na nostalgickou strunu. Ale nakonec to zahráli dobře, se světem a lore Star Wars pracujou celkem hezky a citlivě, na rozdíl od J.J. Abramse mi přijde, že tomu Favreau a Filoni rozumí na hlubší úrovni. Taky umí SW ambienci nebo jak to nazvat. Vizuální atmosféra? Třeba taková blbost jako ta ulice s graffiti a ty siluety věží v pozadí... nevím, jak to říct, prostě mi to přišlo vizuálně a pocitově velmi v pořádku a měl jsem z toho radost. I když to samozřejmě místama recyklát byl. Bavil jsem se ale velice dobře. Plusový body za rozvíjení kultury Tuskenů a hudbu, která je snad ještě lepší než minule. (31.10.2020)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)

Poslední epizoda první sezóny Mandaloriana ve mě zanechala velice spokojené pocity a jsem neskutečně rád, že první epizoda sezóny druhé je snad ještě lepší a upřímně jsem mé nadšení vlastně ani nečekal. Epizodě rozhodně napomáhá větší stopáž (52 minut), kdy těší jak temnější/gang úvod, tak i echt westernový zbytek (příjezd do města na koni/speederu, spojení se s místním šerifem...). Akce je parádní a poslední třetina je jeden velký eye-candy moment. Přirozeně palec nahoru i za Timothy Olyphanta, pro něhož mám jednoduše slabost. Překvapením (určitě příjemným) je i skutečnost, že po velké popularitě malého Yody se tvůrci nerozhodli mu dát nějak větší prostor, takže pořád funguje jako takové hezké a roztomilé rozptýlení a divák se ho nestihne zbytečně přejíst. Je mi jasné, že po tomto neskutečném rozjezdu se bude určitě zpomalovat (ostatně rozpočet asi nebude nafukovací), ale pokud zbytek bude alespoň z poloviny tak dobrý, tak bude převládat maximální spokojenost. (30.10.2020)

Príbeh: Mando sa snaží nájsť svojich druhov z Mandaloru ale natrafí na šerifa, ktorého mestečko zužuje netvor a tak sa za malú províziu dohodne na jeho zničení. Prevedenie: Prvý diel druhej série sa príbehom prvej nijako nezaoberá a ide si svojou cestou. Vedľajšia misia, ktorá sa sprvu zdala banálna vo finále vyrazila dych a CGI príšera potešila oko nejedného diváka. Dáva hviezdu navyše za to že sa boj odohráva cez deň čo je pri bojoch podobného typu vzácnosť. 90% (08.07.2023)

CGI príšerka vyzerala ako z hollywoodskeho trháku s veľkým rozpočtom a naozaj stála za to. Mando je stále cool, Baby Yoda milý ako vždy a Timothy Olyphant potešil. Opäť ale ide o epizódu zaoberajúcu sa (ne)obyčajnou žoldnierskou prácou, mytológia univerza sa takto nikam neposúva, čo ma veľmi mrzí. Tvorcovia sa zase miesto hlavnej línie venujú menej podstatným odbočkám. (01.11.2020)