Trabantem tam a zase zpátky

Nejodvážnější žlutá odysea se zase posunula nejen zeměpisně, ale i technicky a mnohem odlehčenějším stylem, než tomu bylo v dílech předchozích, nám prostřednictvím jejich posledního trabantího výletu servíruje téměř dvouhodinový pohled na nejkrásnější scenérie Himalájí, stejně jako na neohrabanost indického národa a tamní ignoraci jakéhokoli systému. Vytknout musím jen oněch 114 minut, sáhodlouhé scény o problematice na cestě jsou jistě zajímavé, ale na konci se začne strašně chvátat. Ano, cestu skrze Hedvábnou stezku jsme již viděli před deseti lety, ale v tomto dokumentu to působí jako kdyby filmařům došlo, že už to přepískli a zalomili to v tom nejlepším. Pocit, že jsme se z hranic Pákistánu najednou ocitli v Bánské Bystrici, na mě nepůsobil nikterak dobře. [viděno v Cinestar Plzeň 15.4.2019] (16.04.2019)

Dramaturgicky slušný, technicky fakt výborný (hlavně kameramani některej holyvůdskejch slintů by se mohli učit), a když to člověk pojme jako velkou upoutávku na seriál a proloží přednáškou, nehrozí mu ten směšnej omyl někerejch recenzentů nazývat to cestopisem. V roce 2019 je pro kina klasickej cestopis mrtvej žánr a tomu je třeba výslednej produkt uzpůsobit. (16.04.2019)

Vydat se na cestu do exotických dálek nějakým starým endéráckým umělohmotným křápem je stejně "dobrý" nápad jako jít na procházku do lesa a skákat tam celou dobu na jedné noze v botě s vysokým podpatkem nebo tam jezdit na houpacím křesle s kolečkama (a natočit o tom poutavý dvouhodinový dokument). Nejde v tomto případě samozřejmě vůbec o samotnou cestu, ani o objevování zajímavých krajů, ale jen o jakousi silně exhibicionistickou akci, kde po celou dobu pár ujuchaných a sponzorovaných dementíků neustále demonstruje přiblblou nesmyslnost celého "nápadu" - což je pro ně asi jediný způsob jak na sebe nějak upozornit a trošku si i přivydělat... Mám ale pro vás, hoši, nový super nápad: příště zajeďte tam a zase zpátky vybaveni zahradními kolečky, v pravidelných intervalech vyměňujte klusající řidiče a pohodlně se vezoucí pasažéry a občas to za veselého povyku cinematicky vyhrabejte z písku nebo hnoje. Možná ještě zajímavější a asi podobně duchaplné... A sponzorovat to budou Mountfield, Hornbach a železářství Bradáč. (04.05.2020)

Chtě nechtě, trabantí série je už kult a možná, že i udává směr jiným cestopisům. Po zhlédnutí Vandráků jsem měl chvíli problém si opět (po letech) zvyknout na styl Dana Přibáně, ale od přejezdu hor a problémem s zaplavenou cestou, jsem již sledoval závěrečný snímek "žlutého cirkusu" se zaujetím. Finále za tónů upravené Smetanovy hudby potěšil. (02.04.2020)

Působivá cesta napříč zeměmi, které mě popravdě tolik nelákají. Snad víc než když před tím ale divákovi dojde, že s trabanty to není jenom krásné a zábavné dobrodružství, ale i spousta problémů, poruch, policie, hraničních kontrol a všudypřítomných zvědavců, co se chtěj věčně fotit. Je pak skoro neuvěřitelné, že Přibáň a spol. zvládají všechny překážky s dobrou náladou a touhou jet dál. ,,Na pěti kontinentech jsme hledali místo, o kterém budeme moci s čistým svědomím říci, že se nám tam líbilo nejvíc... Konečně jsme si tím úplně jistí. Je to doma!" (14.03.2021)