Afrikou na pionýru

Jedna z nejlepších dokumentárních road movie, co jsem viděl. Snad předčí i Ewan McGregorovu Dlouhou cestu. Hlavně bych vyzdvihl skvělou kameru Martina Kochaníka, kde některé záběry jsou doopravdy velmi povedené a potom též skvělou doprovodnou hudbu. Taky střih se velmi povedl, kdy jsem se nejdřív bál, že formát filmu tomuhle projektu nesedne a říkal si, jestli by nebyl lepší seriál a díky tomu pak i delší minutáž. Stejně jak tomu bylo u Trabantů, kde se seriály velmi povedly, ale filmy byly trošku zmatečné a ne tolik povedené. Tak tady se tohle naštěstí nestalo a vše funguje a ubíhá plynule, tak jak má. Jinak zde je asi hlavně nejdůležitější to, co se téhle partě povedlo, než je samotná kvalita snímku. Ale to je na další a jinej komentář, tak alespoň jen krátce - doopravdy před celou partou klobouk dolů. (27.03.2020)

Nádherná reklama na svobodu organizována Marekem s příznačným příjmením a partou jeho sympatických pankáčů. Tam, kde se z trabantů v posledních letech stala vysoce organizovaná záležitost s přesnými termíny a otravnými cestujícími spěchajícími, aby stihli být u porodu, protože bez jejich účasti se škvrně nenarodí, tak tam pionýři zaujmou svojí svobodou a nesvázanýma rukama. Z tohoto úhlu pohledu je to tedy rozhodně lepší než žlutý cirkus. Dalším skvělým rozhodnutím byla zvolená destinace. Afrika bude vždycky naprosto jednoznačně nejzajímavější destinací. Je tam tolik nevyzpytatelností a nebezpečí, že žádný jiný kontinent tomu nemůže konkurovat. Jsou to velcí frajeři, že si na něco takového troufli. Záběry jsou opravdu delikátní a jako dokument o Africe to má prostě úplně všechno a kluci zachytili černý kontinent v plné komplexnosti. Nesmírně sympatický mi byl všudepřítomný humor i naprosto dokonale svobodný přístup zúčastněných. Úplně na vás dýchla ta nádherná atmosféra z toho sálající. Přesto je všechno oblečeno do naprosto profesionálního kabátu a ani po technické stránce si netroufnu mít výtky. Nejsilnějším momentem pro mě osobně ovšem byla vsuvka s malárií a nezištná pomoc tonoucím od portugalského páru. Tam se přiznám, že mi i slzička ukápla (přestože jsem tvrdý borec), když jsem viděl, jak vypadají poslední zbytky andělů současnosti. Moc rád uvidím další výpravu v této sestavě, protože to je prostě naprostý strop cestovatelských dokumentů. Přesně o tomhle to celé je. Ta vášeň Mareka a spol je úplně inspirativní a vtahující. (12.04.2020)

Hold dobrodružství a cestovatelské svobodě. 1)  Dozvěděli jsme se, že parta od pohledu prima chlápků si vyrazila na recesní výlet. Viděli jsme silnice, měnící se počasí a krajinu, pár setkání s místními lidmi a pár lokálních institucí (třeba nemocnice). Na dvouhodinový film a pětiměsíční cestu mi to přijde dost málo._____ 2)  O Africe se nedozví divák prakticky nic. Stejný objem informací vás čeká, pokud jde o Jawu 250, o účastníky výpravy či o malárii. Vlastně i samotné zážitky jsou prezentovány bez výrazného komentáře a vysvětlování - typicky třeba okolnosti přechodu hranic do Keni._____ 3)  Na druhé straně výborná kamera, střih a divácky vděčné režijní nápady spolu s neokoukaným prostředím a barvitými zážitky poskytne potěšení těm divákům, kterým stačí atmosféra nezávislého do značné míry improvizovaného cestování._____  4)  28letý Marek Svobodník (vedoucí výpravy, scénář, režie) a Martin Kochaník nezjištěného věku (kamera, střih, zvuk, produkce) vytvořili nevěrohodně působící, nicméně příjemný záznam své cesty plný pohody a radosti._____ 5)  Černá Afrika mě nikdy nelákala. Ani v tomto snímku jsem nenašel jediný důvod, proč tam jet._____ 6)  Věk Marka Svobodníka uvádím k roku konání cesty - 2017._____ 7)  Zajímavý koment: Othello**. (01.09.2022)

Trochu som sa bál, aby v Slobodníkovom sólovom filme nebolo hlavným pozitívom, že tam neni Dan Pribaň. :) A na koniec je to minimálne na rovnakej úrovni, technicky prvotriedne, a atmosférou omnoho odlahčenejšie a príjemnejšie. Chvíľu som rozmýšlal aj nad 5*-kou. “Všetci sme len malí chlapci. Motorky, samolepky...” 85% (06.08.2020)

Partia z Banskej Bystrica zažíva podobný tip "dobrodruženia" ako českí kolegovia s ich Trabantem. Aj koncepčne to stavajú na podobných základoch, akurát konkrétne výstupy sú jedinečné a originálne. Otázka však znie, či trucovaním a zámerným vyhýbaním sa "ľudnatejšími a komerčnejšie dostupnými miestami" si odvážlivci nevytvárajú rovnako sebestredný kult ako ľudia, ktorí cestujú kvôli fyzickému oddychu na tzv. bezpečnejšie a stavanejšie miesta. Uvidíme, predpokladám, že vyjde niekoľko volumes a pokračovaní, rozpočty sa budú zvyšovať, takisto fanbase a povedomie okolo partie. Trend je jasne nastavený a len dúfajme, že aj ďalšie časti budú svieže na historky, techniku spracovania a samotný elán. (04.09.2020)