Cesta na jihozápad

Westernů nebylo, z pochopitelných důvodů, v bývalém Československu natočeno mnoho. De facto se dají spočítat na prstech jedné ruky a jmenovat by většina z nás dokázala asi jen jeden, ten kolalokový. Cesta na jihozápad je tak vlastně velkou výjimkou, jedná se navíc o western čistokrevný a hlavně i povedený.  Báječné exteriéry, tehdy sovětské pohoří Altaj jakoby Skalistým horám z oka vypadlo a lom v České Americe jako lokace taky skvěle zapadá.  Už úvodní scéna s cválajícími jezdci svému žánru ostudu nedělá a atmosféru londonovské dobrodružné vyprávěnky se rozhodně podařilo vytvořit. Kaubojové jsou dostatečně drsní i osobití, Jirka Strach nepůsobí jako dětský hrdina trapně ani otravně a osudový závěr fanouška žánru nezklame. Čtyři desperáti na koně nasedají. (20.06.2022)

K westernům si cestu zatím pořád spíše hledám, zkouším to z času na čas různými klikatými stezkami a rozumím i žánrovým fanouškům, kteří tento film hodnotí nízce coby průměrný pokus o western a pro které v konkurenci světoznámých klasik určitě neobstojí. Já se nakonec rozhodl Cestu na jihozápad více hodnotit jako rodinný či mládežnický film, který žánr westernu a jeho tradiční prvky spíše využívá pro vyprávění dobrodružného příběhu o pevném poutu a klukovské odvaze... a v tomto duchu mě potěšila i mile (včetně ne úplně čistého happyendu) překvapila. Slabší složkou tvoří vizuál a kamera, která by mohla uprostřed výborně zvolených scenérií doslova kouzlit poetické záběry, ale moc tenhle potenciál nevyužívá. Nicméně patřičnou atmosféru i napínavou akci se v rámci možností podařilo vytvořit skvěle, děj s příjemně kratší stopáži plynul přesně tak, aby neztrácel na napětí a dokázal mě stále něčím zaujmout. Jiřímu Schmitzerovi poloha málomluvného chlápka s mírně rozporuplnou minulostí opravdu výborně padne, ale ani ostatní herci v možná nezvyklých rolích nedělají filmu ostudu. [70%] (03.09.2022)

Když to hodně přeženu, tak se mi to jako western líbilo asi nejvíc hned po 7 statečných a Tenkrát na západě, na česko-slovenský poměry fakt vysoký nadstandard...a netuším teda,jestli se natáčelo v Tatrách, nebo kdesi v Jugošce, ale exteriéry berou dech, moc pěkné a napínavé...............moje hodnocení = 8 z 10. (24.12.2014)

Čekal jsem křeč a on to byl docela obyčejný příběh o tom, jak parta chlápků honí jednoho dědu s truhličkou domnělého zlata. Zlato plodí Zlo, to je celá myšlenka. Mladičký Jiří Strach a drsný pistolník Jiří Schmitzer. Myslím, že atmosféru Yukonu se povedlo docela vytvořit, jak jsem vyčetl z titulků, točeno na Altaji, kamera výtečná, příroda též.70% (04.06.2015)

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)