Perníková věž

Když jsem viděl tento film poprvé tak jsem po jeho zkončení jen zůstal sedět a zíral jsem. Je to o tom co všechno můžou zavinit drogy, a že je to velice kruté. Uznávám, že na podruhé či napotřetí není film tak zajímavý, protože příjdete o ten zdrcující konec, ale během filmu je mnoho zajmavého, takže se určitě nebudete nudit. (05.11.2005)

Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech. Ne, tohle opravdu nejsou noví ,,generační" Samotáři, nebo čím měl tenhle film vlastně být? Šteindlera asi definitivně pohltila estetika jím preferované televizní reklamy, jejímž natáčením se živí... A abych parafrázoval titul režisérova nejlepšího filmu - Vrať se do Sklepa, Milane! (30.04.2007)

Dovoluji si nesouhlasit s většinou. Film jsem poprvé viděla jako postpuberťačka a hláškami z filmu, jsme se bavili nejednou a dovoluji si tvrdit, že postupem času zlidověly. Postava bosse Pexesa, je nejenom výborně napsaná, ale i skvěle zahraná, za ním ovšem nepokulhávají ani další herci, k nejlepším řadím výkony trojlístku Jan Dolanský, Radek Kuchař, Vanda Exnerová, u níž mě mrzí, že nedostala zatím prostor v žádném jiném filmu. Soundtrack z filmu čas, od času z nostalgie poslouchám. (17.03.2012)

Je to hodně depresivní film ale je v něm taky spousta srandy. Každopádně miluju scénu kdy si oba kámoši vyprávěj svý zážitky po hulení trávy a nebo tu kdy si jedno malé roztomilé zvířátko najde cestu až do sousedovic guláše.Ale konec, konec ten se teda moc nevydařil. Nebo jestli vydařil tak to se páni autoři aspoň u mě trefili dost vedle protože konec je horší než studená sprcha uprostřed bezstarostnýho spánku. (10.08.2005)

Vizuál i střih parádní, muzika sedla, pár fakt dobrých režijních nápadů. Scénář ale rval všechny vjemové orgány napojené na soudnost a po přečtení anotace jsem věděl jak film dopadne od dvacáté minuty. Strašně přepálené pseudo stylizované cosi. "Výpovědní hodnota" (či snaha o ni) je fakt spíš jen úsměvná. Ale jak říkám technická stánka šlape a mám rád Dolanského a ještě radši Dorku Nvotovou (po drogové problematice nejpodstatnější důvod, proč jsem si film pustil), takže u mě dobrý. A nutno podotknout, že film má vzrůstající tendenci a svoji sklepáčnost fakt nezapře. Pokud by však člověk od filmu čakal něco víc, na československé scéně už je dneska naštěstí ranec filmů, které mu o dost víc dají.. (10.12.2017)