Olík

Ale jo, dám za pět…neudělal jsem to, už ani nepamatuji kdy, ale prostě musím. Přes padesátšest téměř hodinových epizod, padesát hodin čistého času a problém, který mám především s Netflixem, kdy můj zájem o seriál začne plus mínus po druhé sérii uvadat, se nedostavil byť ani na vteřinu. Za mne nejlepší tuzemský seriál za hodně let dozadu. Dobře, trošku se nám to zvrhlo v telenovelu nebo dejme tomu zavčasu ukončený nekonečný seriál, ale stejnak. Dobový Dallas z období jedné z nejtemnějších kapitol naší historie. Ústřední linie a další desítka postav a jejich mikropříběhů, z nichž  snad ani jeden nebyl zbytečný nebo mi jakkoliv vadil. Divák vtažený do děje, atmosféra, výprava, historické reálie…..prostě všechno. A jak to bylo zahrané. Na Vaculu s Dancingerovou jsem si musel zvykat, ale co tam předvádí Plesl, Ryška, Hampl, Jarstraban, Töpfer (a takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat), to je první liga non plus ultra. Poslední týdny jsem si říkal, že ty chtělo pomalu stopnout, aby se ze Zlaté labutě nestala protektorátní Ulice, ale teď když ten konec opravdu nastal (čert vezmi, že poslední díl byl hodně přitažený za vlasy), tak už s prvními titulky přišla otázka: A co jako teď?

Znáte tu situaci, kdy se na někoho podíváte, mlčíte, ale ten pohled řekl všechno? To je za mne Pan Church, neznámý muž, který se jednoho rána objeví v kuchyni nemocné matky a její malé dcery. Civilní drama, které útočí po levém křídle přes city diváka, a když se necháte, tak vás jednoduše přejede. A když se ubráníte, tak stejnak musíte uznat, že šlo o nejlepšího Murphyho za poslední desítky let.

„Je ráno, je ráno. Nohama stíráš Ivetu na kolejích“ Tichá píseň dozněla, a ačkoliv se si nejsem jist, zda třetí řada dala odpovědi na všechny otázky, považuji ji za rozhodně zdařilejší, než druhou. Fialová zvládla chátrající Bartošovou na jedničku a stylizace Prachaře do Rychtáře nebo Krajča do Macury si nic nezadala Brzobohatého Štaidlem. Bohužel si však nemohu pomoci, ale přijde mi, že Samir tápal v tom, na které události se zaměřit a které z bohaté poslední třetiny zpěvaččina života úplně vynechat a taky jak se vypořádat s posledními chvílemi jejího života. Každopádně tenhle vlak už se nedá vrátit zpátky do stanice a tak už snad jenom, odpočívejte v pokoji, Iveto a tobě Arture hodně štěstí do života.