milancecil

Opravdu vydatná a nesnadno stravitelná porce syrového humoru a morbidní nadsázky, bez pochyb geniální, hořce cynická komedie, překypující provokativně absurdními situacemi a dialogy ve zmateně se klikatícím ději, vyplněném v rychlém sledu se střídajícími událostmi, jakoby přesně v duchu podivných myšlenkových pochodů hlavní postavy, Alphonse Trama, evidentně vyšinutého chlápka bez nějaké prospěšné a pozitivně naplňující práce, jen tak se potulujícího v dlouhém zimníku, se zavíracím nožem v kapse a s vražednými fantaziemi v hlavě, divákovi se sice po celé vyprávění nedostává příliš mnoho příležitostí obstát, třeba i přes úpornou snahu, s běžně užívanou racionální logikou, spíše je jen jakoby zlomyslně tvůrcem ponechán v nechápajícím, užaslém údivu nad tím vším, více méně zkratkovitým, náznaky a útržkovitou symbolikou zahuštěným děním, kdy jediné co může s napětím očekávat, je jen nějaké milosrdně spásné vysvobození v podobě vše objasňujícího dějového rozuzlení, opravdu po všech stránkách skvělé a velmi poutavé dílo, přesahem svého závažného obsahového sdělení dokonce dosahující až k úrovní hlubšího morálního poselství.

Drogy, drogy, stále dokola drogy a s nimi spojený dennodenní kolotoč policejních zásahů a vyšetřování, takové je temné pozadí příběhu v pařížských reáliích poloviny osmdesátých let minulého století, kdy se při jednom rozsáhlejším policejním zátahu na skupinu překupníků seznamuje drsný a cynický policejní inspektor Mangin s mladou milenkou jednoho ze zadržených Noriou, od této spíše jednoduché, základní dějové zápletky se začíná rozvíjet působivě přesvědčivé, realisticky syrové, převážně jen konverzační, věcně stroze zpracované vztahové drama z prostředí společenského suterénu, typicky krutého a nemilosrdného, kde oba dva, ale každý na své straně, den ze dne jen přežívají své méně a méně radostné životy, povrchní, temné a bezvýchodné, vskutku zajímavé, zpracováním velmi civilně působící filmové dílo, bohužel neoprávněně diváky opomíjené.

Brilantně syrové akční drama, poskytující divákům neočekávaně hutnou porci až děsivě drásavého napětí, v téměř minimalisticky jednoduchém příběhu s přímočaře údernou dějovou zápletkou, v němž Lisy Reisert, mladá, ambiciózní manažerka miamského hotelu Lux Atlantic může z pozice své významné pracovní funkce zásadně ovlivnit úspěšnost akce skupiny atentátníků a jejich plánů na fyzické odstranění kontroverzního politika, jež se má právě v jí spravovaném hotelu ubytovat společně s celou rodinou, neočekávaně a extrémně dramaticky se pro ni vyhrotí zpočátku běžně se odvíjející její zpáteční let domů do Miami, netuší, že se z obyčejné cestující turistickou třídou stane téměř bezmocnou obětí brutálního psychickému i fyzickému nátlaku ze strany atentátníky na ní najatého mladíka, zdánlivě velmi milého a sympaticky navenek vystupujícího spolucestujícího, právě jemu bude muset ona sama čelit a pokusit se jen s pomocí své odvahy a ženské lstivosti i v takové krajní tísni téměř neodvratitelný chod událostí přece jen zvrátit a zabránit hrozící tragédii, opravdu skvěle, bez kompromisů a slitování, až virtuózně rozehrané drama, bravo!!!

Vítejte v podivuhodném miniaturním světe, vítejte v mikrokosmu, sledujte s úžasem tu vskutku fascinující rozmanitost drobného života, který je z obvyklé lidské perspektivy téměř nepostřehnutelný, to ale pro nás diváky velmi originálně mění díky skvělé technice makrosnímaní trpěliví a vynalézaví tvůrci, umožňují nám tak nahlédnout a nenápadně odkrýt zatím utajené životy řady pozoruhodných malých tvorečků, kteří se tak v jednotlivých scénách najednou stávají jakýmisi epizodními herci přehrávajícími jen pro nás své role podle obvyklých dennodenních scénářů, opravdu mimořádné, nádherné, až poeticky vyznívající, jen obrazovými prostředky vyprávěné dramatické dílo z jedinečného světa, který jsme třeba zatím bez většího zájmu jen míjeli nebo vnímali jeho existenci jen okrajově, považovali ho za pro nás nepodstatný či jen více, méně ten náš život obtěžující, stejně jako uživatelka Fridecka doporučuji ke shlédnutí lidem, kteří mají ke hmyzu odpor.

Mimořádně působivá a herecky téměř ideálně obsazená akční sci-fi, s velmi znepokojujícím tématem spojovaným s řadou rozporuplných morálních aspektů, pokud by bylo skutečně v budoucnosti možné vytvářet lidské klony a poskytovat tak jejich těla podobně jako jakési zásobníky životně důležitých tělesných součástek jejich osobním vlastníkům, sponzorům, kteří si je jen prostě u nějaké korporace objednali a pak budou mít výhradní oprávnění v případech ohrožujících jejich vlastní zdraví či život je pro sebe použít, v příběhu jsou právě z uvedených důvodů udržovány v rozsáhlém pouštním podzemním komplexu stovky osob vytvořených genetickým klonováním, oni sami netuší jakého že to monstrózního a krutého projektu jsou součástí, co je ve skutečnosti neodvratně čeká, jaký je pravý účel jejich existence tam, je jim totiž klamně vštěpována idea, že oni jsou těmi jedinými lidmi, kteří šťastnou náhodou přežili tragickou kontaminaci planety a že existuje jen jedno jediné místo, kde se dá bezpečně na povrchu žít, ten pověstný ostrov, na který se ti největší šťastlivci mají možnost prostřednictvím pravidelného losování dostat, netuší, že je to jen lež zastírací pravý důvod, proč někteří jejich spolubydlící náhle nenávratně z jejich společenství mizí a že je nečeká nic povzbudivého, jen nevyhnutelná smrt, právě od toho ústředního dějového motivu se následně odvíjí další děsivé události, opravdu výborná, v řadě momentů až dech beroucí, napínavá akční podívaná s velmi efektním vizuálním propracováním, bravo!!!

Temné a mysteriózní, kriminální drama zacházející, v některých téměř hororově laděných scénách, zobrazením hrůzně bestiálního násilí až za obvyklé vymezení tohoto žánru, dílo poutající diváckou pozornost především děsivě efektním provedením tohoto oblíbeného námětu z konce devatenáctého století, stále tajemstvím obestřenými, nikdy neobjasněnými případy brutálních vražd londýnských prostitutek, tentokrát je vyšetřováním tehdejších zločinů v roli inspektora Freda Abberlina pověřen Johny Depp, ten si ve svém příběhu pro diváky rozvíjí vlastní, zatím neověřovanou vyšetřovací verzi, ve stejné roli jako ve filmu Ospalá díra opět zkouší zastavit vražedné běsnění a odhalit pro nás diváky konečně skutečného původce těch otřesných událostí, to vše tentokrát v ponurých, až odpudivých reáliích historického Londýna, v surovém prostředí rozbujelého zločinu, které poskytuje většinou jen pramálo možností pro slušný a bezpečný život, kde jde jen o zoufale bídné existenční přežívání, úchvatné a jednoznačně vizuálně nejpropracovanější dílo, které svým pečlivým přístupem ke zpracování tento stále poutavý námět skutečně obohatilo.

Pro mne opravdu velké filmové překvapení, už jen ten výběr herců pro hlavní postavy, Christina Ricci a s ní Samuela L. Jackson, oba sice skvělí, ale herci tak krajně typově odlišní, že nebýt právě tohoto originálního námětu, jen velmi těžko bych si dokázal ty dva představit v nějakém filmu vedle sebe, v příběhu s dusnou a temnou atmosférou, brilantně doprovázeném podmanivě efektní bluesovou muzikou, nevyzpytatelný osud v něm svede dohromady ty dvě veskrze zvláštní lidské bytosti, jí, mladou, divokou, nespoutanou rebelku, jakoby samotným ďáblem ovládanou, a jeho, stárnoucího, osamělého, bluesového kytaristu, když Lazarus projíždí vozem cestou, kde bezvládně leží jen tak pohozená surově zmlácená Rae, Lazarus se jí s velkou milosrdností ujme a poskytne na omezený čas nejnutnější pomoc, tak nechá pomalu vznikat neobvyklé soužití dvou naprosto nesourodých lidí, naplněné konflikty, eskalujícím napětím a řadou, často pro oba velmi překvapujících a bolestných zvratů, které tak z nitra každého z nich vyvrhují kruté pravdy o jejich vlastních životech, úžasné, mimořádně zdařilé, drsné vztahové drama nabité vábivou živočišností.

Opravdu velmi zvláštní, rozsahem spíše jen drobné, nenápadné, ale myšlenkovou hloubkou pozoruhodné dílo, s pečlivě v detailech propracovanou obrazovou i dějovou symbolikou, jež v sobě ukrývá množství až tajemných sdělení, odvíjející se ve velmi pomalém, až unaveně malátném tempu, v rodinném domě, úplně odloučeném od zpustlého okolí městské periferie vysokou betonovou zdí, jako v nějaké podivné laboratoři, kde postupně osiří po náhlé smrti otce a po čase i nemocné matky čtyři sourozenci, v domě však chtějí zůstat společně dál a tak pro okolí předstírají jakoby žili stále pod rodičovským dozorem, uvnitř již ale úplně volně a osvobození od rodiči vytvořeného řádu a pravidel, je teď už jen na nich čtyřech, jak budou až do neodvratného momentu prozrazení s takto nabytou svobodou zacházet, co si sami a co vzájemně k sobě dovolí, co dříve odepřeného si vyzkouší, jaká tabu se odváží překročit, vskutku nádherný, citlivý, i když smutný, až morbidně ponurý příběh. Zajímavý komentář: Fridecka

Tragická autonehoda jako osudová tečka za životy dvou milovaných lidí, mimořádně úspěšného hudebního skladatele a jeho malé dcerky, jen Julie řízením osudu přežije, zraněná, s těžkými ránami po těle a ještě těžšími hluboko v duši, bez manžela, bez dítěte, náhle sama, jen s poslední ještě ne úplně dokončenou symfonickou skladbou svého zesnulého muže, změní svůj život, prodá vše čím se s rodinou obklopovali a co by jí mohlo připomínat tu tak šťastnou minulost, začne nový život na novém místě, opět se svým dívčím příjmením, úplně znovu, sama v malém podkrovním bytě, ukrytá před lidmi, kteří by jí mohli cokoliv připomínat, chce jen zapomenout a ve své tiché opuštěnosti nalézt nějaký smysluplný směr, kterým snad časem bude schopná opustit své jen dennodenní vyprázdněné přežívání, nádherné, téměř dokonalé dílo, s takovým úžasným, temně smutným půvabem a zvláštní vnitřní silou pro ty, kterým život skončil z jakéhokoliv důvodu v sutinách, ale nerezignovali a chtějí ho přesto naplnit.

Tak toto je mé první filmové setkání s tvorbou režiséra palestinského původu, zároveň i první takto tématicky zaměřený film, výborně propracovaný příběh dvou kamarádů, Palestinců Saida a Chálída, jež mají hnutí protiizraelského odporu posloužit v jedné z jejich odvetných akcí jako lidské bomby, mají jim být na těla navlečeny vesty s výbušninou, v nich pak oni podle zločinného záměru proniknou utajeně jako sebevražední atentátníci na území Izraele a ve vhodné situaci způsobí nenáviděnému protivníkovi explozí ve svém okolí co nejtěžší škody, podle palestinské ideologie nesmiřitelného boje takto příkladně hrdinsky zemřou jako mučedníci, nejen že vykonají spravedlivý čin pomsty, ale svou smrtí dosáhnou pro sebe i své rodiny téměř posvátné úcty, taková je tedy ústřední dějová zápletka, ale nic není většinou ve skutečnosti tak jednoduché a jednoznačné, jak se původně podle propracovaných plánů předpokládá, právě následné komplikace odkryjí tu složitou a rozporuplnou podstatu takových krutých misí, i bez nadbytečné dramatizace opravdu mimořádně působivé a velmi sugestivní dílo, které asi jen těžko dovolí divákům se při jeho sledování vyhnout hlubšímu zamyšlení nad smyslem takového počínání, nad jeho oprávněností obecně v širších společenských souvislostech.