milancecil

Žít s vadou řeči je bez pochyb obtěžující, důstojnost takto postiženého člověka ponižující, mnohdy až trpce zesměšňující utrpení, jistě tím více, čím je i větší význam jeho společenského postavení, co to potom musí znamenat pro příslušníka královské rodiny takové imperiální mocnosti, který je bez vyhnutí nucen vystupovat na veřejnosti, vést živé promluvy před desetitisíci, či zprostředkovaně přes rozhlasové vysílání až statisíci posluchači, tak jako mimořádnými dějinnými událostmi do nejvyšších politických míst vyvržený Vévoda z Yorku, bratr následovníka trůnu, žijící dlouhé roky stranou jako muž, se kterým se prostě nepočítá, ale změněná situace náhle z jeho zanedbávané vady řeči učiní velký problém, osvědčené léčebné postupy nepomáhají, až se díky své manželce dostává do péče hlasového terapeuta Lionela Logua, více méně samouka pracujícího velmi nekonvenčními metodami, zpočátku jen s velkým odporem trpěnou pomocí postupně dosahuje dostatečně dobrých výsledků, aby mohl důstojně a přesvědčivě komunikovat s veřejností v době pro národ nejtěžší, v době světové války, úžasné až neskutečně věrohodné dílo, jsem nadšený a přiznávám se i k slzám, které mi v řadě momentů tekly po tvářích, Colin Firth se tímto svým naprosto excelentním hereckým výkonem jakoby společně s představovanou postavou prodral na ten nejvyšší piedestal slávy, na pomyslný trůn, bravo, bravo, bravo !!!! Zajímavý komentář: jezurka42

Tak silný zážitek jsem si v sobě z promítacího sálu už opravdu dlouho neodnášel, teď, již s odstupem, přesto stále citelně zasažený tím neočekávaně mohutným přívalem velkého množství rozličných podnětů, si pro své vyjádření hledám co nejvýstižnější slova, ano, určitě je to mimořádné dílo, jež svým až mystickým obsahem a způsobem zpracování všestranně překračuje doposud diváky zažité filmové konvence, zpočátku je to celé dění jen velmi ztuha pochopitelné, ale postupně, tak jak si na ten zvláštní jazyk vyprávění přivykáme, je s velkou úlevou pro nás stále srozumitelnější, proto tak překotně a opakovaně přeskakujeme v jednotlivých časových vrstvách, mezi různými místy a v nich se odehrávajících událostech, abychom pochopili ten skutečný, nám prozatím zastřený základní princip fungování našich životů, ve kterém čas ani prostor nejsou těmi rozhodujícími hráči, že nic samy o sobě v našich životech nemění, že na nich nezáleží, že mnohem podstatnější jsou naše činy, které jsme vykonali, s jakými úmysly, že právě tím se pro nás vytváří naše vlastní budoucnost, že naše smrt jsou obrazně jakoby jen dveře, které se v momentě uzavřou, aby se opět po čase otevřely a mi jsme jimi vstoupili do dalšího svého života, abychom si v jiné lidské bytosti a v jiné době prožili to, co si prostě prožít nevyhnutelně máme a abychom se opět setkali s těmi, které jsme již dříve tak dobře znali, záleží jen na nás, jak pokročíme na své cestě k vlastnímu úplnému osvobození, jedinému cíli naší existence, jakou míru odvahy a lásky v sobě tentokrát nalezneme, jak moc se nám podaří nás samotné a tím i ty ostatní, s námi pevnými pouty spojené, osvobodit, zda nezůstaneme opět jen pouhými, trpícími otroky nám vlastního strachu a zášti, že jedině osvobození je tím konečným vyrovnáním a svoboda tím nejsilnějším poutem mezi námi všemi, takové je teď mé ponaučení, uvidím, kam mne mé chápání posune po přečtení literární předlohy. Zajímavý komentář: Fridecka

Mé premiérové setkání s pozoruhodnou tvorbou talentovaného Benedeka Fliegaufa, již od samého počátku udivující nejen velmi působivou, emotivně silnou, obrazovou formou zpracování, ale i postupně se divákům rozkrývající závažností zvoleného námětu, odvážně předkládá tiché, zádumčivé, skromně nenápadné komorní drama, právě jedno z takových velmi zvláštních děl, které mi jen jednou shlédnout pro jeho opravdové vstřebání i pochopení nikdy prostě nestačí, v až mysteriózně vyznívajícím příběhu se dotýká zatím jen vzdálené možnosti vytváření identických lidských klonů, kdy mladá žena Rebecca podstoupí umělé oplodnění a přivede na svět chlapce, který je právě takovým klonem, fyzickou kopií jejího, při autonehodě smrtelně zraněného muže, její, již od společného dětství se rozvíjející velké, hluboké lásky, muže milovaného tak moc, že pro jeho opětovné, pomyslné vzkříšení právě toto podstoupí, tím ale před nás diváky vynáší tu základní otázku zvoleného námětu, otázku skutečné identity, kým vlastně taková, klonováním vzniklá lidská bytost je, je tím, z něhož geneticky pochází a jemuž se i vzhledem podobá nebo je někým jiným, ano, jistě bude mít jiný život, jiné zážitky, jiné zkušenosti, ale reakce okolí mohou být pro něj až zraňující, takového člověka tísnivě znejišťovat v jeho vnímání své vlastní totožnosti, opravdu pozoruhodné dílo vybízející k hlubšímu zamyšlení, rozhodně jsem jím povzbuzený ke zhlédnutí i dalších filmů z překvapivě již početné Fliegaufovy filmografie.

Mimořádně lahodná porce pro věrné, s fantaskní tvorbou geniálního Tima Burtona spřízněné diváky, další naprosto úchvatný výlet do jeho tvůrčích sfér stále bezmeznější fantazie, tentokrát jsme společně s pěti, štěstěnou obdarovanými dětmi, nadšenými konzumenty té nejsvětoznámější tabulkové čokolády pamlskového magnáta Willyho Wonky, pozváni na ojedinělou, mimořádně prestižní exkurzi po jeho, tajemstvími obestřené velkotovárně na věhlasné sladkosti, v jeho doprovodu vstoupíme a nahlédneme společně do vskutku prazvláštního světa, o kterém se nám určitě nikomu z nás, ani v těch nejúžasnějších snech o sladkém mlsání nesnilo, jen všichni nad tou, až jaksi poťouchle provokující podívanou žasneme a náš vlastní údiv nás ve Wonkově továrně rozhodně ani na chvilku, po celou tu dobu prohlídky neopustí, jsme bez ustání okouzlováni rychlým sledem dalších a dalších, stále překvapujících neuvěřitelností, prostě skvělé, překrásné, opět slovy jen obtížně hodnotitelné dílo, tak mile nás vyprošťující alespoň na krátký, prchavý čas z naší pošedlé všednosti, bravo!!!! Zajímavý komentář: Fridecka

Byla to osudová láska, aniž by to ti dva, Francesca a Robert jakkoliv tušili, celý život k sobě pomalu, po dlouhé roky směřovali, aby se pak v jeden, v ten nejvhodnější moment konečně spolu setkali, on, úspěšný, světaznalý profesionální fotograf měl přijet do blízkosti její farmy fotit pro National Geographic mosty a ona, žena v domácnosti, snící o úplně jiném, pocitově bohatším, opravdu naplňujícím životě, měla na pár dní zůstat na farmě úplně sama, bez manžela, bez odrůstajících dětí, mělo se to prostě stát a tak bylo pro takové setkání vše příhodně připraveno, bylo to nepochopitelně silné, omračující setkání a oba tak hluboko, do toho nejcitlivějšího nitra zasáhlo, už v jejich životech nemohlo být nic tak jako dříve, náhlou explozí citů bylo vše, tak pečlivě po ty roky v nich pro bezpečné každodenní přežívání budované smeteno, vše, zůstala jen touha, neovladatelná, něžná, v té nejčistší, nejprůzračnější formě, jakou může právě taková opravdová láska přinést, s přívalem nezvládnutelného pocitu velké štěstí, s doposud nepoznanou, oba pohlcující vášní, jakoby až nyní oba prohlédli, že to jak žijí není tím, co si v životě skutečně přáli, o čem si snili, že vše mělo být jinak, ale dá se začít úplně od začátku, na to se vždy budou názory lišit, protože je to jedna z nejtěžší voleb, před jakou může být člověk v životě postaven a ještě když se má rozhodnout během pár dní, nádherné, kruté, pravdivé, nikdy jsem tento film nedokázal procítit, nepřipadal mi věrohodný, bral jsem ho jen jako propracovanou, city jitřící, sladkobolnou podívanou pro ženy, ale jen do chvíle dokud jsem to sám neprožil, teď už mi v mysli navždy budou znít slova zoufalého Roberta Kincaida "takhle si je člověk jistý jen jednou za život".Zajímavý komentář: jezurka42

Nádherné, opět spíše meditativně laděné komorní dílo, s výraznou, až povznášející poetikou, jakoby další blištivá perla ve skvostné filmografii Terrence Malicka, svým námětem tentokrát zasazená do počátku sedmnáctého století, do období zámořské expanze, v jedinečně ztvárněném příběhu vypráví svým výjimečným, obrazovým jazykem o událostech spojených s částí života velmi silné, ve své době mimořádné, vybočující historické osobnosti, Angličana Sira Johna Smithe, vojáka, průzkumníka, objevitele, kolonizátora, zakladatele Jamestownu, stálé osady zbudované na pobřeží dnešní Virginie, prvního pokusu o trvalé osídlení Angličany v Severní Americe, v prostředí obývaném a ovládaném domorodým národem, v krajině, kde nad životy všech vládne nepokořitelná příroda, štědrá i nemilosrdně krutá, záleží jen, jak lidé k životu v ní přistupují, zda ohleduplně, až se zbožnou úctou nebo naopak s pohrdáním, s bezohlednou, kořistnou povýšeností, že právě tím si oni předurčují úspěšnost své existence, ovlivňují naději na své přežití, právě to je brzkým a neočekávaným poznáním nových osadníků, lidí převážně nepřipravených na každodenní tvrdou konfrontaci se světem, pro který oni všichni jsou jen s nelibostí trpěnými vetřelci a že jen s největšími obtížemi mohou obstát se svými dosavadními civilizačními návyky a postoji, poznávají, jak důležitá je pokora a osobní obětavost pro životaschopnost tak malé, nepočetné kolonie, k jak hrůzné existenční zkáze, společenskému rozkladu vede jejich neschopnost efektivně spolupracovat, spolupodílet se, přispívat, tvořit komunitu na nových, pro všechny užitečných principech, kde nikdo není nikomu pánem a nikdo není nikoho sluhou, jen člověk člověku vzájemně životní oporou, skvělé, vskutku mimořádné, až filozoficky formované dílo v překrásných přírodních kulisách, bohužel pro mnohé diváky opět kontroverzní, nepochopené dílo.

Elegantní, až uhrančivě přitažlivá dvojice Catherine Deneuve a David Bowie v postavách nelítostných, krvelačných upírů, přesto vzájemně velmi laskavých a něžně se milujících bytostí, neodpírajících si žádnou ze slastí svých nikdy nekončících životů, a to ve skvěle originálním, až téměř extravagantně pojatém upírském dramatu, situovaném svým dějem do moderního velkoměstského prostředí New Yorku osmdesátých let minulého století, temně poetický, jemně vznešený, noblesní, jedinečně posouvající diváky běžně zažité představy o podobných námětech, sice se příběh svou jednoduchou dějovou linií více méně drží základů a obvyklých, očekávatelných mezích takového pochmurného, krvavého žánru, avšak velmi zřetelně a odvážně, až průkopnicky je svou působivou formou vyjadřování přesahuje, a to převážně svým celkovým výtvarným a hudebním vyladěním, brilantně, úchvatně, opravdu se jedná o velmi povznášející, krásné, esteticky kultivované dílo s potlačenou složkou hrůzně násilných, krvavě běsnivých scén, spíše s citlivými podněty k až filozofickému přemítání, je bez pochyb obohacením tohoto okrajové žánru.

Kdo má ten klíč jež nás osvobodí? Přece ty, máš všechny zbraně, co potřebuješ, tak bojuj! Úžasná, až dravě strhující fantasy, tak takhle to dopadá, když mág Zack Snyder je ve své skvělé režijní kondici, zpočátku se sice všechno to podivně ponuré dění jeví jen jako nějaká velmi zvláštní, nepochopitelná, spíše až zmatená akční podívaná, ale stačí se přestat ovládat, nebránit se a prostě přistoupit na tu mysteriózně dobrodružnou hru, na její pravidla, nechat se do ní úplně, beze zbytku celý vtáhnout, bojovat na straně trpící, utlačované Emily Browning v roli Babydoll, velmi jemné, křehce a zranitelně působící dívky, lstí chamtivého otčíma zrazené, pokořené, uzavřené za zdi a mříže ústavu pro duševně choré, bez naděje na návrat, na spásné vysvobození, bez naděje na spravedlnost, přesto nacházející v sobě vnitřní sílu a dostatek odvahy, aby o svou svobodu i s dalšími zneužívanými dívkami bojovala, mapa, nůž, zapalovač, klíč a ochota k sebeobětování se stanou jedinými prostředky k dosažení jejich společného cíle, skvělé, mimořádně energií nabité dílo, s výborným, velmi silným, hutným soundtrackem, ve kterém vyniká teskně tísnivý vokál zpěvačky Björg, bravo!!!

Skvěle propracované sociální drama, emotivní, rozsahem jen drobné, ale obsahově pozoruhodně vydatné dílo, věrohodné, s přesvědčivou a sugestivní autenticitou svého sdělení, celé nekomplikovaně vystavěné jen na příběhu ústřední postavy, patnáctileté dívky Mii, úžasně ztvárněné hereckou i zároveň filmovou debutantkou Katie Jarvis, Mia vyrůstá v prostředí ošuntělého velkoměstského předměstí jen se svou matkou, s ne zrovna příkladnou a spořádanou, jak by ona i její mladší sestra potřebovaly, všichni společně jen tak nějak přežívají životem neradostně se vlekoucím v těch nejspodnějších etážích společnosti, ze dne na den, v nesouladu, v neustálých vzájemných střetech, naplněným jen tím málem, co jim takový svět nabízí, Mia je vyloučená ze školy, odstrčená z kolektivu vrstevníků, jakoby nežádoucí, nepochopená, nemilovaná, sama, přesto citlivá, vnímavá, toužící, jen s jediným svým vážnějším zájmem o hip hop a pohyb v jeho rytmech, až do osudového okamžiku, kdy do jejich neúplné rodiny vstoupí a tím se i do jejího života připlete muž, jeden z dalších matčiných jen přechodných intimních přátel, jež prochází čas od času jejich bytem jako jakýmsi zábavním podnikem pro krátkodobá a občasná potěšení, tentokrát je ale situace trochu jiná a Mia časem v jeho přítomnosti podlehne vábivé iluzi, že jí snad má někdo konečně rád, že někomu na ní konečně záleží a není jen všem lhostejná, sblíží se s ním, ale svět se bohužel nijak nezměnil, je stejně surový a bezohledný, i když náhle dostal v jejích očích na moment líbivější romantickou tvář, opravdu mimořádná a silná výpověď o životě, jaký prostě bez nadsázky je.

Excelentní, velmi působivé, vskutku mistrovsky propracované vizionářské dílo, ve kterém se sice prolínají a splývají různorodé filmové žánry, ale nejsilněji, díky ústřednímu námětu, se v základní dějové linii prosazuje žánr sci-fi, citlivě dále obohacovaný až pohádkově laděnými motivy, jejichž spíše jen symbolická sdělení přesahují do pocitově velmi silné, až snové roviny, příběh prototypu robota, unikátního stroje s označením David, jež vzhledem i vyspělostí je na úrovni většího chlapce a má podle ambiciózních předpokladů svého geniálního strůjce být jako úplně první na světě schopen prožívání i těch nejhlubších, zatím jen lidem vlastních citů, má již dokázat přijímat lásku, milovat, toužit, právě tímto mimořádným nastavením se již v úvodu otevírá k hlubšímu zamyšlení celá řada opravdu zajímavých, i když myslím zatím realitě velmi vzdálených témat, má nám ukázat, že patrně nikdy nebude největší překážkou samotný vývoj takového pokročilého systému, ale určitě jeho následná, co nejpřirozenější integrace mezi lidi, třeba do prostředí rodiny, ve které by měl plnit adoptivním rodičům roli jejich potomka, snažit se jim svou přítomností uspokojovat i takovou náročnou, emocionálně velmi silnou potřebu, současně ale být i sám šťastný, citově naplněný, je tu zřejmá, srovnatelná paralela se současnou pozicí adoptovaného dítě, s jeho obtížemi sžít se s lidmi, pro které ono nikdy nebude jejich vlastním plodem, i když bude po takovém postavení toužit, usilovat o něj svou obětavostí a vstřícností, i tak může narážet na odtažitost, na neproniknutelnou bariéru diskriminace, opravdu nádherné dílo, poskytující vnímavému divákovi velmi silný zážitek, film oprávněně vyzdvihovaný téměř jen samými superlativy až do těch nejvrcholnějších výšin diváckého zájmu, bravo !!!!