Recenze (523)
Dlouhá bílá nit (1970) (TV film)
Připadlo mi to velmi za vlasy přitažené, hodně mimo mísu. Asi také proto, že nejsem z těch, kteří na něco/někoho čekají a čekají a čekají, a když to nepřijde, tak pláčou a naříkají. Osudu se musí jít vstříc a ne ho nechat, aby nás převálcoval. Ač jsem z města, na socialistické vesnici (a ne na jedné) jsem prožívala (na střídačku) půl života a takovouhle morbidní atmosféru tam opravdu nepamatuji, právě naopak. ...Herci skvělí, hlavně dámské osazenstvo, ale předramatizovaný, nereálný a umělý příběh je ubíjející a nezábavný. O herecké extra-lize Antonie Hegerlíkové může po zhlédnutí tohoto dílka pochybovat jen blbec. Naopak předlouhé close-ups na Hrušínského "prasečí ovar" za velké umění opravdu nepovažuji.
Slunce, seno, erotika (1991)
Troška, bravo!!! Rodinná komedie, obsahující krásnou přirozenou nahotu a navíc skvěle komediálně zúročenou, nemá ve světovém kině obdoby a mít nikdy nebude! Na "svobodném" Západě a v USA zcela nepřípustné nebo jen silně cenzurované. Kdo našel u nás po roce 1989 podobnou odvahu a umělecký vkus? - NIKDO! V bývalé východní "totalitě" bylo, co se přirozenosti a vkusu týká, více svobody než na celém Západě dohromady a nejodvážnější byla zejména DEFA v bývalé NDR. Uživatelů-božích hovádek, kteří zde označují Troškovu vysoce uměleckou nahotu za porno, bych se zeptala - "víte vůbec co je to porno?...viděli jste vůbec někdy porno?!" Zatímco porno je jeden velký a zbytečný HNUS a byznys, přirozená nahota je naší součástí, a proto i součástí naší kultury. ....Ultimátními filmovými díly s vysoce uměleckým zobrazováním nahoty/erotiky jsou díla Piera Paola Pasoliniho, ale ten netočil rodinné komedie ani filmy pro mládež!
Hlídač (1970)
Zajímavé téma - vývoj (většiny) psychopatů = od týrání/zabíjení zvířat k týrání/vraždění lidí - je podáno velmi zjednodušeně, povrchně a amatérsky (srovnej např. s "U Zlaté rukavice"). Režizér nenašel odvahu nebo se nechtěl obtěžovat explicitními scénami týrání vězńů - což by byly samozřejmě scény fingované a daly by moc práce - a proto "vylepšil" svůj film reálným týráním nevinného zvířete, což nedalo práci vlastně žádnou, ale zato je to totálně přes čáru. Jak režizér, tak i hlavní představitel se předvedli jako skutečná hovada, která se neštítí ničeho. Filmy, kde se reálně týrají zvířata, nemohou být ničím jiným než odpadem a "umělci", kteří překročí "červenou linii" mají šupem putovat do kotelny nebo uranových dolů!
Kráva a zajatec (1959)
Pěkné exteriéry a příjemný celkový dyzajn, ale zábava pod psa. Tohle jestli je komedie, tak já jsem papež.
Sedmikrásky (1966)
Propagace západní dekadence a ke všemu projektovaná obrazy naprosto ireálního, doslova patologického chování mladých dívek rozhodně do socialistického kina/kultury nepatří a jako zcela nevhodný příklad, zejména pro mládež, skončilo tohle "veledílo" právem v trezoru! Zbytečný film, z kterého čiší neúcta ke všemu a ke všem, obdiv k falešné "svobodě" západního typu, ale i jakýsi podivný feministický zápach. Že Chytilová uměla/používala velmi osobitý, zajímavý až geniální filmový jazyk je bez debaty, ale její "kritický pohled" na věc/svět (=obsah jejích filmů) očima feministické pacientky psychiatrie je naopak velmi laciný, chorobně subjektivní.
Nechte to na mně (1955)
Herci se snaží, ale překotná mluva a groteskní uspěchanost, což nevadilo v prvorepublikových komediích, se do socialistického kina na dané téma příliš nehodí. Působí to jako pěst na oko, jako snaha o legraci za každou cenu, zbytečně se příliš tlačilo na pilu bez jakéhokoli opravdu vtipného nápadu. Velmi zajímavý a nadaný Robert Bate-Stein v roli Pepíka a pouze jeden film!-kam se poděl takový talentovaný kluk?!
Dvojí život (1939)
Děvenka se zamiluje a chystá vdavky, ale přesto jde na rande s úplně neznámým šarmérem, aby se tak položil základní kámen celé zápletky - dobrý né? Limonáda, kterou drží nad vodou František Kreuzmann, Gustav Nezval, kterého nemusím a už vůbec ne ty jeho milovníky, ale zde jako zlosyn je výborný a samozřejmě Míla Pačová, herecká super-extraliga, jejíchž extrémně vzácných filmových rolí je třeba si velmi vážit!
Mořská panna (1939)
Opět naprosto profláknutá a zprofanovaná okoukaná Štěpničková - ale tady je snesitelná. Postava Šlemrové "funguje" v ději jaksi podivně/nedotaženě. Krátká a v našich filmech, bohužel, obecně velmi vzácná přítomnost herečky světového formátu, Míly Pačové, zvedá tenhle dryják o level výše!
Preludium (1941)
Nevěra by tu byla, ale nevíme o ní zhola nic, ač i nevěra může mít tisíce podob. Neviditelný milenec neustále slibuje, že toho nenechá a bude vdanou ženu pronásledovat, ale kde nic tu nic, asi proto, že milenec a jeho chování není v nevěřě vůbec důležitý?! Není proto také vůbec jasné, zda to milenec vzdal, tzn. zda nevěra skončila nebo nikoli?! Úmorné rádobypsychologické drámo, kde se psychologie postav scvrkla na utrápené obličeje, slzy a lezení od ničeho k ničemu. Kladem celé této mrtvolnosti je, pravděpodobně nezávisle na tvůrcích, že ukazuje absenci komunikace mezi manželi, která je ale nezbytná pro řešení situace. Utrápený manžel vidí východisko jen v jediném, v tom nejbolavějším řešení, než se skrze slovní pomoc svých přátel dokope k tomu, že je nutné umět odpouštět. Štěpničkovou nemusím a sledovat ji v roli "nevím, jestli jsem jalová nebo březí" je úplná katastrofa. Civilní role Štěpánkovi absolutně nesednou a už vůbec ne role chcípáčků, to je pan herec z úplně jiného těsta - a lze to vidět/ vychutnat si i zde v oné několikavteřinové proměně v Othella = výstup, který diváka udeří jako blesk, herecká světová extratřída! ... Za Othella a dojemné scény s Brzkovou a Tánskou jedna hvězda.
Les Parents terribles (1948)
Jako divadlo budiž - záleželo by hodně na cástu + divadelní režii, pro film téměř nevhodné - nezáležně na cástu - snad kdyby to režie uchopila úplně jinak, ale jak? Ani většinou výborná Yvonne de Bray mě zde vůbec nenadchla. Repete se ani tady konat nebude!