Willy Kufalt

Klimt byl pro mě případ filmu, který mě vtáhl zejména svým hravým filmovým stylem – precizní dobová výtvarná stylizace s barvami a filtry, různě otočené či pokřivené záběry, odrazy ze skel či záběry přes okno, k tomu se zpočátku nenápadnou komorní atmosférou, která mi však časem začala lahodit. Obsah různých střípků z paměti a duše umírajícího umělce-malíře jakobych nejdříve vnímal až coby druhořadý a teprve s delším vnímáním těchto útržků se mi plně vyskládal jistý obraz uměleckého světa z doby počátku 20. století. Zvláštní, barvitá cesta do Klimtova podvědomí s prožitými chvílemi ve společnosti blízkých známých a uměleckých kolegů však pro mě působivě vyvrcholila v okamžicích blížící se smrti a fantaskní sešlosti v minutě její příchodu. Po celou dobu mě zároveň hodně bavily scény, v nichž se malíř klasického plátna díky jiným postavám setkává s novými technickými možnostmi mikroskopu, fotografie či nedávno vynalezeného filmu, navrch s výraznou symbolickou přítomností Georgese Mélièse. Hezký kousek cesty se zastávkou nad uměním, coby objevováním nových možností nebo i bouřením tabu, ale především s vyvoláním a zanecháním jistých vnitřních pocitů a dojmů... [80%]

Tenhle anglický hon v historických reáliích, s bojem o místo na vysokém postu, jsem si hodně užil... s honosnou dobovou výpravou a vizuálem, excelentními výkony ústředních tří hereček, které to rozbalily skutečně naplno, a zajímavým epickým dějem, naplněným napínavými intrikami v šlechtickém prostředí a břitkým humorem. Rozhodně se zde dějí pikantnosti, jaké v běžných historických filmech či pohádkách z království určitě neuvidíte, ale až na asi dvě krátké bizarnosti jsem si nestěžoval a s pocitem poťouchle nadšeného špehouna, který přes polootevřené dveře náhodně zbadal dvě neskrotné lesbičky, jsem si naopak většinou rochnil :o) a ocenil na pozadí zábavného námětu i náhled do jedné historické epochy Anglie během rozpoutané války s Francií. Pikantní je, že všechny tři ženské mi vycházejí ve finále jako slušně nekompromisní mrchy – vykreslení postav, charakterů i vnějších črt je spolu s vedením děje však natolik zvládnuté, že si dámy přesto ani zpětně rozhodně nelze zaměnit. **** Řada režisérů po pár úspěšných lokálních filmech přechází do koprodukcí, natáčení v anglofonním zahraničí, filmů s vyššími rozpočty a mainstreamovějšího stylu... u mnoha tvůrců mě tyto posuny vzhledem k vytrácení původní osobitosti i zamrzí, u Yorgose Lanthimose však musím říct, že teprve díky Favoritce a Chudáčkům jsme si plně začali rozumět. Tohle bylo skvostné, tak doufám, že mě nezklame ani nejnovějším filmem. [90%]

Á, vida, tak Čtyři vraždy po letech dopadly jako jeden z filmů, které s odstupem času přehodnocuji s již mnohem pozitivnějším dojmy. Pamatuji si, jak se mi před lety protivila ona temná stylizace, brakově komiksové ladění nesedlo, mnoho scén připadalo příliš bláznivých a u závěrečného akčního návalu jsem jen trpěl... Je přímo zážitkem se vrátit k Lipského filmu v době, kdy často dokážu rozpoznat a tím více si vychutnat, jaké prvky z krimi, gangsterek, crazy komedií i akčních bijáků západního střihu zde Oldřich Lipský a jeho spolutvůrci parodují a jak tuto parodii obohacují svými nápady, aby spolu s odkazováním na komiksovou tvorbu vytvořili dost unikátní dílko, nejen po výtvarné a hudební stránce vyladěné do mnoha vtipných či stylových detailů... to vystoupení barové kapely složené z gangsterské party je už totálně absurdní úlet na hranici kakofonického otřesu a mírné geniality, ale nejen na tuhle scénu nelze určitě zapomenout. Je zde pár míst, která mi i dnes připadala pocitově mírně přepálená (přestože jde o parodii) či hysterická. Ale celkový požitek mi tolik nekazí, stejně jako dojem, že víc než režisérův bratr Lubomír (byť typově přesný) ten film daleko víc do roviny jedinečné podívané dotahuje spíše řada herců ve vedlejších až epizodních rolích, ať už Iva Janžurová v dalších nespoutaných převlekových kreacích, polda Libíček (s ručním ventilátorem!), vyloženě funèsovský inspektor Filipovský nebo řada výborných gangsterských figurek v podání Peterky, Kemra a dalších... i to akční vyvrcholení s rozjetými auťáky a přestřelkami mi tentokrát do stylu přesně padlo a ujeté reklamní vložky, nakolik mi původně přišly mimo, k závěru teprve hravě odvrací vyústění s happy endem včetně drobné romantiky od případných klišé. Dneska spokojenost, bavil jsem se, ale čtyři mrtvolky vypadlé ze skříně mi stačí, drahoušci... [80%]