BoredSeal

Otravný žánr o ušlechtilých pistolnících mě bavil jen, když režíroval Sergio Leone nebo Craig S. Zahler. Frajer z Leonovy trilogie Eastwood se pokusil taky natočit po letech vlastní skeptický western. Bohužel je to dlouhá levná nuda, kde se jezdí před nezastavěnými pláněmi a western jen občas připomene městečko a zahradnická chatka ala Baumax, kterou si staví šerif. Zhruba do posledních 20 minut je jediná zábava Gene Hackman a jeho lekce správného šerifa, jinak všichni neustále přemílají, jak je těžké někoho zabít, čekáme zda si abstinent Eastwood konečně lokne whiskey a zavzpomíná si na své mládí.

Dovedu si představit, že film, kde se posedlý vztahový optimista a hrdá žena, která se jeho snu odmítá podřídit i v beznadějně submisivní situaci jako Helena, by v éře MeToo mohl sloužit jako solidní temná metafora k mužům nechápajícím nezájem atraktivních žen. Natočili ho ale v 1993 a režisérka z toho tématu nedokázala vykřesat dost zajímavého - vede jen diváka skrz pocit silné etické nevolnosti k nechtěnému sblížení a na závěr naservíruje tu nejdebilnější filmařskou výmluvu ze všech. K tomu sex není dost sexy a Sherilyn Fenn není Madonna nebo Sharon Stone v Basic Instinctu (zpomalená masturbace vody z trysek fontány nepomohla), ale postavu jinak pochopila dobře a Julian Sands hraje výborně zvráceně "zamilovaného" losera, který nějak nechápe realitu. Pro filmové vědce tu ještě naprosto příšerný Bill Paxton, který ze všech scén dělá nechtěně směšnou podívanou. Film bohužel vypadá suše, obsahuje příšerné zpomalovačky a i přes dobrou ústřední dvojici prostě postupně otráví tím, jak mohl být lepší v rukou někoho schopnějšího.

Je pobavující, že tento televizní film vypadá líp než předchozí Karetní hráč a asi je to nejlepší celovečerní film Argenta v kvalitativně kolísavé tvůrčí éře od Sleepless. Návrat k výtvarné a kamerové divokosti asi nečeká ani největší optimista, ale podařila se aspoň jedna stabilní detektivka s známými prvky humoru, kde trochu směšná nadržená ústřední postava na základě znalostí filmů od Hitchocka dedukuje situace. Plus fajn stylový soundtrack.

Tak tenhle scénář je jasný Argento, psychózní záběry, správně hysterická hrdinka, dobrý příběh i konec. Bohužel režie nějak selhala (a zestárlo to, co bylo dřív fajn), některé postavy, jejichž výkon by byl důležitý pro dobrý pocit, jsou zahrané naprosto mizerně a spíš se v momentech napětí zasmějete. Také oblíbených momentů typu "co to proboha ta osoba v téhle situaci dělá" je tady příliš. Vůbec by nevadilo natočit to po letech znova a líp (nebo předabovat).

Nepříliš argentovské, velmi obstarožní, velmi televizní. Jednoduchý případ.

Il Cartaio je film z období, kdy už Argento nedokázal vždy úplně naplnit očekávání. Kamera a lokace v Římě neuráží, ale už se nedočkáme experimentů ani výtvarných úchyláren. Scénář (a zobrazení technologií) je místy srandovní, odhalení nejspíš nepřekvapí a laciné, bolestivě hloupé finále je snad až příliš i pro lidi zvyklé se bavit italským cringe. Pokud ale potřebujete zaplácnout večer nějakým filmem o vrahovi hrajícím s policií ďábelskou hru, proč ne.

Pravděpodobně nejhorší Argentův film, je to ve smyslu změny originálu i rozpočtu úlet něco jako Jakubiskova Bathory, strašlivá křeč, ke které se kromě mistra dostavil Ennio Morricone s kvalitní hudbou a kameraman skvostné Opery, dokonce má ok výpravu a opravdové divadlo. Bohužel příběh je hrozný, postava Asie Argento příšerná (a adekvátně zahraná) a chudák Julian Sands to nezachrání ani sexy orgií s krysami. Světlé momenty jsou vraždy, u kterých se lidé chovají tak blbě, jak to máme u italských hororů rádi, ale nuda a zoufalství zvítězí.

Zpracování příběhu bratří Mašínů mohlo dopadnout různými trapnými způsoby, nečekal jsem ale selhání tímhle specifickým způsobem. Po technické stránce je film OK, herci jsou dobří, ale odnesete si z něj především pocity na základě toho, co víte o té době, rodě Mašínů a osudech skupiny okolo bratrů předem. Film si řadu faktů si odbyde stylem, že nějaká postava utrousí větu typu "zastřelils touhle pistolí dva nezletilý Němce", asi spíš pro alibi než s vírou, že si půjdete po filmu googlovat příběh jejich strýce a nějak jsem z něj vůbec neměl pocit doby temna 50. let. Akce, které mají za vinu rozpačité přijímání Mašínů, se odehrají zredukovaně nebo jsou zmíněny mimo obraz. Scénárista se rozhodl přidat postavu detektiva, který postup skupiny vyšetřuje a chvílemi se mění film na detektivku, kde vás díky atraktivní historii (neexistující) postavy občas zajímá víc sám detektiv (sloužící komunismu) než sami bratři - strašný průser. Autoři se snažili si odškrtat si body po celé ose příběhu a nikoho nenaštvat, ale zasvětit neznalé se jim nepodařilo. Snad už by se mohly přestat točit filmy o komunismu a jeho zlech, které narozdíl od německých sousedů moc neumíme.

Název filmu trefně popisuje cestu hlavní postavy, která se ve snaze poradit si s osamělostí v novém městě nechává unášet vlivem lidí, se kterými navazuje vztahy. Moritz postupně při ochutnávání nabídky velkoměsta absorbuje životní styl queer známých z tanečních párty a ztrácí svůj původní charakter a zřejmě i schopnost mít normální stabilní vztah. Film má fungující atmosféru randění po berlínských bytech a improvizovaných tanečních párty v betonových prostranstvích, pomáhá, že tvůrci moudře zvolili přístup nesoudícího pozorovatele.

Zlomyslná černá komedie, kde nevěřícně sledujete neschopného losera Tonyho ve světě trashového podsvětí, který nějak pořád nechápe, co dělá špatně, zaplétá se do dalších a dalších hovadských situací a cestou se snaží vyšňupat, co se dá. Pokud je vám to tedy k smíchu. Komická postava, kterou nebere nikdo vážně i přes obří tetování "Respekt" na lebce, postupně prochází jakousi katarzí uvědomění ničemnosti kolem a začne usilovat o konzervativci vysněný institut tradiční rodiny, kde dítě vychovává žena s mužem a máte respekt svého otce, což je v jeho prostředí poněkud těžký úkol. Ke konci už to není ani sranda, ale přesto má po dlouho dobu Pusher 2 feeling laskavého filmu ala Homolkovi nebo Hoří má panenko, kde sledujete s nevěřícím úsměvem životy kriminálních loserů a socek. Samozřejmě Mikkelsen hraje blbouna Tonyho opět skvěle a po všech těch odlišných rolích, kde jste ho už viděli, máte pocit starého známého, což je možná trochu ke škodě vnímání filmu, protože Tony si sympatie nezaslouží.