Zelená míle

Pět let po SHAWSHANKU servíruje Frank Darabont neméně chutný nášup - ještě jedno dojemné vězeňské retro podle Kinga a mohla by z toho být luxusní trilogie. King si tentokrát vystačil místo celého vězení jen s jeho nejatraktivnější částí - celou smrti, přihodil nehororový nadpřirozený prvek a opět vysoustružil skvěle odvyprávěný chlapský doják. A Darabont ho zručně převedl do filmu, přičemž zásadní podíl na parádním výsledku nemá jen kvalitní předloha, ale taky přesné obsazení a výborné herecké výkony. (05.02.2016)

Pro mě sice o něco lepší než všemi oceňované Vykoupení z věznice Shawshank, i tak ale pořád pod absolutním vrcholem světového filmu. Nepopírám, že se mi Zelená míle líbila, že mě napoprvé emočně strhla s sebou, ale po nějaké době její kouzlo lehce vyšumělo a ani opětovné shlédnutí tu fenomenálnost u mě nenavodilo. (24.06.2006)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Každé desetiletí nabídne spoustu nadčasových filmů, ale devadesátky byly v tomto ohledu obzvláště plodné. A několikrát u toho byl Tom Hanks. Zelená míle je pro mě přímo trefa do černého, protože filmy z vězeňského prostředí mě prostě baví. Film je vlastně celý o vztahu mezi Johnem Coffeyim, kterého naprosto bravurně ztvárnil zesnulý Michael Clarke Duncan a Tomem Hanksem. Snímek je sice až děsivě dlouhý, ale je v něm plno silných momentů a i když se občas zasekne v kupě, na oko, nepotřebných dialogů, za čas se zase rozjede a už nepustí. Souhlasím s většinou...100% (20.07.2013)

Čau, náčelníku, napiš nám z pekla, jestli je tam dost horko...... U mňa najlepší film z prostredia väznice, najlepší film podľa Kingovej knihy a jeden z najlepších filmov čo som kedy videl. Má to tri hodiny, veľmi pomalé tempo, ale je to tak zaujímavo natočené, že film nenudí ani chvíľu. Veľmi emotívne dielo s perfektnými hercami a veľkým srdcom. Vždy mi na konci tečú slzy. (14.09.2011)