Cesta

Tohle bezútěšné putování za prchavou nadějí v postapokalyptické vizi má něco do sebe, ale to hlavní mu schází – dramatická stavba. Otec a syn putují zdevastovanou krajinou, které přírodní katastrofa vzala všechno, co vzít mohla. Lidská důstojnost je ta tam, hrstky přeživších dohnal nedostatek jídla k pojídání jeden druhého a neúplná rodinka chce být těmi good guys a díky houževnatosti vůdce téhle minismečky (naprosto soustředěný Viggo Mortensen opět dokazuje své herecké kvality) jimi i jsou. Pokud se tedy někdo nechce zmocnit jejich „pokladů“ a pár konzerv, které tlačí v nákupním vozíku v těchhle nesmírně fotogenických lokacích. Cesta odnikud nikam a hlavně na jih, kde je prý lépe.. S oblohou zatěžkanou šedočernou depresí a bez jediného slunečního paprsku nám tak tvůrci předkládají tuhý boj otce a syna, který těží z prý výborné knižní předlohy jednoho z nejuznávanějších současných amerických prozaiků Cormaca McCarthyho. Život v tomhle komorním dramatu s minimem dialogů a bez okázalých gest nemá příliš velkou váhu.. takhle na papíře to vypadá výborně!! Ale není.. nečekal jsem žádné opulentní akční sekvence nebo uplakané scény, ale australský rodák John Hillcoat se mi jednoduše nedokázal za ty necelé dvě hodinky dostat pod kůži. I když právě realismus tkví v nejsilnější zbrani Cesty, tihle dva kolem mě během svého nekonečného putování prošli, vzájemně jsme se zaregistrovali, letmo pozdravili, ale k bližšímu souznění nedošlo. Proto jsou už zase někde v nedohlednu.. (02.05.2010)

Kde jen mám začít? Podle mého skromného názoru má Cesta náběh na velice kvalitní film, ale bohužel se někde něco zvrtlo. Tíživá postapokalyptická atmosféra ztvárněná v několika odstínech šedi a zahalená strachem z neznáma a nejistoty, která jim daná situace nabízí, mě nutila se krčit pod peřinou a zhluboka dýchat. Pomalu ale jistě jsem začala chápat, že takovýto svět začne lidi měnit, ale hlavně dělit na dvě skupiny – kořist vs. predátor. A nejenže Vám z tohoto faktu začne být zle, nutí Vás přemýšlet, do které skupiny byste se zařadili Vy. Kromě celého surového začátku začnete litovat hlavní hrdiny, hlavně syna, z toho důvodu, že nepoznal nic jiného. Celé jeho dětství spočívá ve hře na schovávanou a kruté reality show „Kdo přežije“! Jenže celý tenhle skvělý začátek má jeden velký problém, a to je právě ta zmiňovaná Cesta. Jste sice smíření stejně jako hlavní postavy, že cesta nebude skýtat žádný východisko, ale doufáte, že při putování dostanete to, po čem toužíte. A nějak si nejsem jistá, jestli toho dosáhli hrdinové, divák určitě ne. Bohužel stále bojuji s názorem, zda je výhodou či záporem, že film nemá žádné vysvětlení a je jen na Vás, jak se k tématu postavíte. A samozřejmě největším mínusem filmu je konec (jestli se tomu dá říkat konec). SPOILER Když pominu smrt Vigga, kterou jsem opět nepochopila, bohužel nejsem lékař a nevím co všechno stačí k tomu, aby Vás tenhle svět zabil, tak mě dozajista naštval ten happy end? Sice pro chlapce nenašel svět plný jídla, ale zajistil mu novou rodinu a naději, hurá!! Kousek mého asi zlého já stále doufalo, že ta poslední kulka bude použita. A tak teď bohužel nemůžu použít připravovanou závěrečnou větu: „Viggo měl jsi poslechnout svou ženu a skončit to hned na začátku, svět Vás stejně dostal!“ KONEC SPOILERU Nemůžu si pomoc, ale film slibující nezapomenutelný zážitek se ztratil někde v půlce cesty. (06.05.2010)

The Road je o putování otce a syna ve zpustošeným postapokalyptickým světě, kterej vypadá jako jedna velká skládka, za přežitím. Je to minimálně akční, vlastně vůbec, protože to je film o osamělosti, beznaději a přeci stále o síle bojovat o obyčejný přežití a neumření hlady. Takže namísto bojů s kanibalistickejma skupinkama se to soustředí spíš na předlouhý putování a občasný narazení na nějakýho zuboženýho člověka což samo o sobě neni špatný, béčkovejch postapokalyptickej masakrů tu už bylo hodně, ale chtělo to postupem času nějaký oživění, protože ke konci to už hodně citelně ztrácí dech a závěr je vyloženě mimo, nicméně Vigo Mortensem je tady naprosto úžaasnej, stejně jako Kodi Smit-McPhee,, vypadaj tak příšerně, že bych jim i tu korunu hodil, v podstatě oni dva dělají celej film, zbytek herců se tam vždycky jen mihne a nestojí moc za pozornst. (13.01.2010)

Prakticky dost presna a aj verna adaptacia. Tak ako v knihe aj tu sa ciele menia, pretoze jedinym cielom je cesta a ist. Zastavenie totiz znamena rezignovat, rezignacia vedie k zmeraveniu a to napokon k smrti. Mnohi sa jej poddali, hrstka ma vsak volu nevzdat sa - podobne ako ohen, ktory bojuje do poslednej iskry a tlejuceho drievka. Atmosfera nicoty, ponurosti, sklucenosti a stagnacie presvedcivo navodena, herecky dobre zvladnute (ten maly chalan fakt ako keby Charlize z oka vypadol). Jeden z mala filmov kedy nemam takmer ziadne vyhrady a predsa nieco malinko neidentifikovatelne chyba - mozno prave vdaka tomu, ako "verne" sa to drzi predlohy. Ovsem v ramci postapo zanru v poslednom obdobi jedno z najlepsieho, co som videl [kino]. (15.01.2010)

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)