Star Wars: Poslední z Jediů

Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích. (13.12.2017)

Asi v polovici filmu som si zhrozene uvedomil, že sa vlastne celkom nudím. Dejová línia s Lukom a Rey celkom fajn, pretože Hamill to hrá s chuťou a Daisy Ridley sa od minula citeľne herecky posunula (alebo jej proste iba pristane tá vážnejšia poloha). To ostatné je skôr otrava - Finn už je celkom zbytočná postava, o tej Vietnamke Rose ani nehovorím (to je skoro na úrovni Jar-Jara), na Carrie Fisher už je bohužiaľ vidieť, že ledva stojí na nohách. Zloduchovia stále za debilov (možno je to zámer, lebo sú to v podstate náckovia, a keď si z nácka odmyslíš jeho nebezpečnosť, zostane len ukrutne smiešny chumaj). Vtipy často nefungujú, resp. sa nehodia do konkrétnej scény (hoci chápem, že pri tom temnejšom tóne treba udržať aj pozornosť detských divákov a tak švác balvan na fúrik, haha... ehm). A tak si vravím: Zlatý Abrams! Kam sa podel jeho švih, zmysel pre timing vtipov a schopnosť oživiť a zhutniť ten svet? V The Last Jedi je vesmír akýsi prázdny, pol filmu sa prestriháva medzi dekoráciami kozmických lodí a jedným ostrovom, čo to má byť, keď už do toho Disney sype prachy, chcem letieť a objavovať nové planéty a bytosti, normálne mi začína chýbať všetko to digitálne hemženie z prequelovej trilógie. Tak príde bondovská planéta s kasínom a dostihovými emzákmi a stále ma to nechytá, pretože tam vystupujú tie prázdne postavy. Dokonca aj BB-8 je tu skôr na oštaru. Nuž ale potom príde za Lukom nečakaný hosť a zrazu to začne. Ten epos. Učinené orgie "cool starwars momentov" (súboj jeden proti všetkým je geniálny). Solídne zvraty, solídna dráma, veľmi pekne sa zužitkuje vývoj vzťahu medzi Rey a Kylom. Tvorcovia zábavne reflektujú na fanúšikov (najviac ma dostalo "Ty nie si nový Vader, si iba decko v maske!") a je to s blížiacim sa záverom čoraz napínavejšie a čoraz viac to vyzerá ako ten SW film, aký potrebujem k svojmu zdravému vývoju. Na konci spokojnosť, ale zároveň obava, kam to chcú posunúť v tretej časti. Lebo figúrky sú už teraz rozostavené dosť jednoznačne. (15.12.2017)

No dobrý to bylo. Ale asi ne nějak zásadní. Rian Johnson se skutečně vydal trošku jiným směrem než sedmý film a zatím se mi to líbí. Je to temnější, osobnější a není zdaleka tak snadné určit, kdo je hodný a kdo ten špatný. Je ale škoda, že se téhle zajímavé péče dostává jen několika postavám, protože pak je o to zřejmější, že je tu spousta dalších tak trochu navíc. Jejich charisma a ani jejich vlastní malé příběhy nejsou moc zajímavé ani důležité a ani tentokrát jsem u Star Wars necítil to, co u původní trilogie. Na druhou stranu jistá snaha jít jinou cestou a odvaha být vůči hrdinům drsnější a zlejší se tu vyplácí, protože ukazuje, že by Hvězdné války v budoucnu mohly nabídnout víc než jen velkolepou a perfektně odvedenou blockbusterovou zábavu. Ale ještě to asi bude chvilku trvat. (27.07.2018)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)