Tenkrát v Americe

Hrozně rád bych napsal o tomto vysněném projektu Sergia Leoneho, kterému věnoval mnoho let svého života, že mně na začátku pohltil a na konci jsem nechtěl vrátit se zpět do reálu. Bohužel to mohu říci pouze o první půli, zejména časového údobí Noodlesova dětství, které bylo krásně a citlivě natočeno. Zbytek však......Tak především, to, že tento vysněný Leonův epos vůbec nenudí a nepůsobí rozvleklým dojmem ani přes téměř čtyřhodinovou stopáž, je jenom díky Leonemu režijnímu mistrovství. Bohužel trochu selhává na poli scenáristickém. Jakoby si Leone naložil příliš velké sousto, nebo jak zde správně poznamenává betelgeuse, jakoby Leone točil seriál, ze kterého pár dílů poztrácel a zbytek umně slepil dohromady. Některé postavy jsou nedořčené, občas je těžko věřit motivům jejich jednání. Třeba postava Joe Pesciho - slibně nakousnutá, záběrem u nemocničního výtahu jako by dával režisér tušit "Pozor, pořád je ještě tady!", ale najednou se někam vytratí a ve filmu se již nepochopitelně neobjeví. Jamesi Woodsovi jsem v samém závěru nevěřil ani vteřinu, stejně jako jeho zamýšlenému skutku a vůbec celá pointa ohledně něho mi přišla dost nevěrohodná. Ovšem co rozhodně nutno ocenit, je naprosto precizní, do nejmenších detailů propracovaná výprava, vizuální vykreslení doby tří rozdílných etap 20.století. Leonův perfekcionismus šel tak daleko, že třeba i kvůli jednomu krátkému záběru byl ochoten "kočírovat" stovky komparzistů, věrohodně dobově okostýmovaných a pohybujících se v perfektních kulisách. I namaskovaný zestárlý De Niro vypadal excelentně, snad jen trochu zaráží, že se tvůrci ohledně namaskování příliš nezatěžovali postavou Deborah, na které rozdíl 35 let nebyl vůbez znát a téměř šedesátiletá žena vypadala pořád jako dvacetiletá slečna. Celkově vzato, jsem spokojen, ale s klidem mohu prohlásit, že TENKRÁT NA ZÁPADĚ zůstal nepřekonán. (20.09.2004)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Ta nádhera. Závěrečná hudba z titulků ve mně pořád zní. Promítám si před očima úžasné záběry - z reastaurace, kde byl Noodles s Deborah, nebo Nooodlesovo sledování malé Deborah škvírou ve stěně. A naopak drsné scény - výslech zkrvaveného Fat Moea přivázaného vedle splaskávajícího se boxovacího pytle; přepadení klenotnictví, vystrašený klenotník a vedle práskačka říkající: tak udeř mne a myslící na sex; scéna s policistou, kdy ho ještě Noodles s Maxem jako kluci vydíráním donutí, aby jim vrátil hodinky a poskytoval ochranu. Dávám 6 hvězdiček... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mzhX2PD6Srw (17.02.2009)

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Epický gangsterský film o rozsahu mini-série, jehož děj se asi ani neodehrál ("dream theory"), je vysoce ambiciózní, impozantní v pohledu na starý New York, má v sobě stejně tak moc krutosti, jako nádhery a melancholie. Padne na vás plynutí času, lidský život a jeho pomíjivost. S druhou projekcí jsem se těšil, že můj dojem dosáhne maxima, ale hlavní výtka zůstává: závěrečná třetina filmu vázne místo aby umocnila, přišla mi slabší a rozpačitá. Ale umělecký dílo a zážitek, to je bez debat. "The peculiarity of opium is a drug that makes you imagine the future as the past. // It's a movie about the unreliability of memory; about ageing and guilt and indelible regret." (09.08.2022)

Dalo by se říct - dechberoucí útok na divákovu mysl. Dost možná i román v (pohyblivých) obrazech. Opravdu velký film, ale nikoliv pompézní velkofilm. Pořád se mi na mysl vtírá spojení "Leonovský Kmotr", a přitom mi to těmi flashbacky a pomalým tempem a nevím čím vším ještě strašlivě připomíná Tenkrát Na Západě. To asi bude ten autorský rukopis. Každopádně - opět božský Ennio Morricone. (08.07.2005)