Afrikou na pionýru

nakonec tomu ty čtyři hvězdy dám,nicméně dávám je spíš proto,že mám podobné "cestopisy" rád (a ano je to hlavně díky Trabantům).Afrikou na pionýru totiž v mých očích není tak dobré jako již zmíněné kusy Trabantí skvadry.Nebo možná je,ale má blíže spíš k prvním,ne ještě tak vystajlovaným dokumentům a těch víc jak 100 minut se v jednu chvilku lehce vleklo.Každopádně je opravdu třeba ocenit že tlupa kolem Marka Slobodníka se toho vážně nebojí (a to včetně vážnějších momentů) a hlavně že je vidět,že tenhle dokument nevzniknul z nějakého kalukulu,ale spíš jako památka na místy hodně drsnou cestu...70% (16.04.2020)

Sledování v průběhu pandemie COVID-19 v autokině na nákladovém nádraží Žižkov dodalo snímku trochu jiný rozměr. O to víc jsem si asi užil tu bezstarostnou atmosféru, kterou z plátna hlavní protagonista a šílenec v dobrém slova smyslu, který dal celý projekt dohromady - Marek Slovodník, šíří. Chápu, že nebýt "trabantistů", tak by Afrikou na pionýru nikdy nevzniklo, ale za sebe musím přiznat, že mě jednostopá verze cestování paradoxně bavila více, než její dvoustopí "rodičové". Abych neuváděl jen samé osobně zaujaté vjemy, tak je třeba rozhodně ocenit výbornou kompozici záběrů, které jawisti po cestě pořídili. (13.07.2020)

Nebýt malárie a starého vysloužilého děduly, co se stará o děti a studoval v Británii, byl by to takový průměr, na který se díky skvělé mobilní kameře dobře kouká. malárie ale byla dost drsnou sondou do Afrického zdravotnictví. Závěr, který patřil zmíněnému dědulovi byl zase dost emotivní sondou do hlubin lidského patriotismu. (07.07.2021)

Záběry jsou na úrovni profesionální práce což je rozdíl od "trabantů". Ty točili také hádky, ale zde vládne slunečná nálada. Jeto až uvěřitelné. Po cestě vidíme Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, všude mouchy , Pijonýr uveze stopaře, místní školu tvoří kus plachty, samoléčba zanícení popálené nohy, vězení je jen pár kůlů, Somálec jede s dalšími Afričany za fuhrer mom Merkel do Německa. Bezstarostnost protagonistů je úplně klukovská až dětinská. , Navštívíme neblaze proslulý slum, kde dobrovolničí slovenský kněz, vidíme obchodní zdatnosti domorodců, kteří chtějí poplatek za focení , nebo za vrácení ukradeného mobilu. Milá nálada končí s nákazou malárie v přímém přenou z nemocnice. Křeče, třes, boj o život a téměř smrt. Slunná ležérnost se po tomto hrozném hraničním zážitku nanahodí. V době koronavirovépandemie se to nesleduje snadno. Nicméně do cíle tito stateční cestovatelé dojeli. (20.04.2020)

Existuje-li v současné době overtourismu a zvyšujících se globálních sociálních rozdílů a z toho vyplývajících migračních vln, zbytečnější typ dokumentu, je to cestopis bílého Evropana. V Česku a Slovensku nicméně vymysleli lišáckou metodu, jak si onen cestopis obhájit jakožto staromilské nebezpečné dobrodružství a to tím, že se limitují archaickými dopravními prostředky. Skrze to naberou sponzory na cestu, pro ty pak musí natočit dokument z výpravy, kde jsou jejich značky vidět a zbytek lidí jsou konzumenti motivačních videí a těch pár Othellů, co se na tyhle věci dívají, aby byli zkrátka v obraze. Ať už to jsou trabanty, tatry, nějaký zarezlý motorky a vůbec, výsledek je stejný - je to pořád cestopis, akorát obohacený tím, že se jim každou chvilku vysere technika. Jedinou spásou by pak mohlo být charisma zúčastněných (což je věc, která pro mě zachraňuje Přibáň), nicméně v tomto případě to padá na hubu šíleně, protože zdejší cestovatelé jsou... no prostě hrozný Slováci. Permanentně se tam mátožej jak rozmazlený děcka v zoo, nejsou schopný se naučit alespoň základní fráze jazyka země do který jedou, zato když mají možnost, tak si vezmou od místního misijního kněze jídlo, které má pro místní bezdomovce a ty pak s ním jdou nakrmit jak kůzlátka v lesoparku, u čehož rozumují "Keby alespoň nefetovali..." Bože v tý bandě nechybí ani nesnesitelnej týpek, co hraje na ukulele! Ze stránky formy je to hodně lo-fi, protože krom obligátních dronových a gopro záběrů (zííív uááá) má většina obrazů nezajímavý kompozice a je hrozně halabala na sebe nastříhaná, což ještě vyniká v pitomém využití hudby, kterou objevíte v jakékoli hudební databance pod tagy "africa" a "adventure". Poslední kapka vody do pančovaného benzínu je pak ten fakin overvoice, který zní jak z nějakého korporátního team buildingového videa a regulérně jsem během něj zjistil, že mi ve filmu chybí Adam Lelek. Ale dozvíte se z něj něco o tom, že svoboda je důležitá a pro všechny. Jsem zvědavej, kam se tyhle cestopisy se sebelimitujícími výletníky nakonec dostanou, nicméně nemůžu úplně slíbit, že až někdo zase bude natáčet, jak jde pěšky do Pekingu se zavázanejma tkaničkama nebo napříč Nepálem na kolečkových bruslích, budu u toho. V jeho vlastním zájmu. (12.08.2020)