Arvéd

Mašek si zvolil zajímavou osobnost i zajímavý styl, jak o ní poreferovat, ale po luxusním trajleru a některých recenzích jsem čekal větší divočinu. Arvéd má dobrý koncept, vizuál, atmosféru a vynikajícího Kerna, ale je brutálně ukecaný - drtivou většinu času se jen dva lidi baví v místnosti - a kamerově statický a až na roztříštěný střih velmi divadelní. Polovinu času někdo někoho vyslýchá, což je prostříháváno nudným okultním rituálem... Tak nějak jsem čekal, že to bude dravější, opiově halucinačnější a klidně i metafyzičtější. Každopádně solidní počin. 70% (12.09.2022)

Pokud jsem udělal tu chybu, že jsem film nedokoukal, tak mi prosím dejte vědět, ale po polovině filmu jsem toho měl akorát dost. Tento experiment byl sice zajímavý a na snímek jsem se těšil, ale s přibývajícími minutami to bylo horší a horší. Alespoň pro mě. Jediné, co shledávám pozitivní, je výkon hlavního herce, byť nesedl, tak dovedu ocenit to, že toto zahrál není jednoduché. (28.04.2023)

Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. (10.01.2023)

Tak jako byl rozporuplný samotný Jiří Arvéd Smíchovský (vysoce vzdělaný a obdivuhodně  jazykově vybavený člověk, který se ale neštítil spolupracovat jak za protektorátu s Němci, tak později s komunistickou Státní bezpečností), tak je rozporuplný i celý tento film. Na jednu stranu je zde obstojná mysteriózní atmosféra a hlavně pak vynikající herecké výkony (ať už Michala Kerna v titulní roli nebo i Saši Rašilova v roli komunistického vyšetřovatele Štěpána Pláčka), na druhou stranu je zde ale celková roztříštěnost vyprávění, která brání diváku se toho o Smíchovském mnoho dozvědět. Vlastně tu vůbec nejde o nějaký životopisný film, ale o jakousi "divnověc" či "mindfuck", kdy se buď divák může unášet na vlně jakési halucinogenní nálady, která přináší různé déjà vu (viz asi hlavně to se skříní) a spoustu projevů okultismu, nebo se cítí být naopak totálně zmaten případně i podveden tím, jak ho celou dobu vedou tvůrci za nos a neumožní mu postavě Smíchovského nějak blíže porozumět.  Osobně jsem chvíli cítil to první, ale chvíli i to druhé. Byli chvíle, kdy jsem chtěl dát 4 hvězdičky, ale i okamžiky, kdy jsem si říkal, že i dvě hvězdičky jsou skoro moc. Nakonec jsem se rozhodl ty své dojmy nějak zprůměrovat, ale musím říct, že to bylo těžké rozhodování. (17.02.2023)

Vizuálně podmanivé dílo se přibližuje saudkovskému velebení škaredosti, tak škaredé, až je to hezké. Hudebně je to zcela mimo mě, hudba mě ruší, burácí, duní, připomíná mi technicky zastaralé filmy, v nichž hudba přehlušila dialog. Maškův pokus o bizarně surrealistické dílo zůstává kousíček za startovní čárou, změť sekvencí, které jsou bez kontextu předhazovány divákovi, nutně vyvolává otázku, zda to skutečně bylo režijním záměrem, nebo se jen nezkušenému režisérovi nepodařilo seskládat film tak, aby dával alespoň trochu smysl. (08.01.2023)