Ocenění - Berlinale (Berlin International Film Festival) - 1955-1964
Národní ocenění
- Český lev
- Academy Awards
- Independent Spirit Awards
- British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
- British Independent Film Awards (BIFA)
- European Film Awards
- César Awards
- Goya Awards
- German Film Awards
- Robert Awards (Danish Film Awards)
- Jussi Awards
- Slnko v sieti
- Polish Film Awards
- Hungarian Motion Picture Awards (Hungarian Film Awards)
- Filmfare Awards
- Guldbagge Awards
- Amanda Awards
- AACTA International Awards
- Hong Kong Film Awards
Filmové festivaly
- Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
- Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
- Zlín Film Festival
- FAMUfest
- Cannes Film Festival
- Venice Film Festival
- Berlinale (Berlin International Film Festival)
- Toronto International Film Festival
- Tribeca Film Festival
- Sundance Film Festival
- Zurich Film Festival
- San Sebastián International Film Festival
- Sitges Film Festival
- Shanghai International Film Festival
- Warsaw International Film Festival
- Miami Film Festival
- Montreal World Film Festival
- Hong Kong International Film Festival (HKIFF)
- Melbourne International Film Festival (MIFF)
- Tallinn Black Nights Film Festival
- Norwegian International Film Festival Haugesund
- Avoriaz International Fantastic Film Festival
Ocenění kritiky
- Ceny české filmové kritiky
- Golden Globes
- Critics Choice Awards
- Florida Film Critics Circle Awards
- Los Angeles Film Critics Association Awards
- New York Film Critics Circle Awards
Žánrová (speciální ocenění)
Anticeny
1964 - 14th Berlin International Film Festival
14. ročník se nesl ve znamení rozpaků. Zlatý medvěd byl udělen tureckému dramatu Suché léto, což se setkalo s tvrdou kritikou. Ta zašla až tak daleko, že vítězství Turecka bylo označeno za oslavu ztvárnění chudoby či výsměch publika a tisku. V roce 1964 byl zkrátka málokterý film schopen učarovat všem. Určitou rozpačitost a nerozhodnost podtrhuje udělení Stříbrného medvěda za ženský herecký výkon japonské herečce Sačiko Hidari za výkon ve dvou filmech - Ona i on a Záznam o japonském hmyzu.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Suché léto (Metin Erksan)
- Circe (Manuel Antín)
- Die Zeit der Schuldlosen (Tomáš Fantl)
- Aydi el naema, El (Mahmoud Zulfikar)
- Faust (Michael Suman)
- Pánská jízda (Wolfgang Staudte)
- Ona i on (Susumu Hani)
- Kesällä kello 5 (Erkko Kivikoski)
- Nemluvte mi o lásce (Claude Lelouch)
- La difficulté d'être infidèle (Bernard Toublanc-Michel)
- Bubovo děvče (Luigi Comencini)
- Ženich na inzerát (Antonio Pietrangeli)
- Pláč pro banditu (Carlos Saura)
- Los evadidos (Enrique Carreras)
- Velkoměsto (Satyajit Ray)
- Noc musí padnout (Karel Reisz)
- Záznam o japonském hmyzu (Šóhei Imamura)
- Of Human Bondage (Henry Hathaway, Ken Hughes)
- Pušky (Ruy Guerra)
- Polnische Passion (Janusz Piekałkiewicz)
- Selvmordsskolen (Knud Leif Thomsen)
- Zastavárník (Sidney Lumet)
- Tonio Kröger (Rolf Thiele)
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - Cena poroty za krátkometrážní film
Zlatý medvěd za dokumentární film
1963 - 13th Berlin International Film Festival
V roce 1963 přetrvávají palčivé otázky vztahující se k programu festivalu, obsahové (ne)rozmanitosti a přetrvávající krizi, což dokonce vede k úvahám, zda by se festival neměl konat v dvouletých intervalech. Alfred Bauer dokonce krátce před zahájením vydal zásadní článek, v němž pléduje za zachování kontinuity s odkazem na minulé úspěchy. Nutno však konstatovat, že asi málokterý soutěžní snímek nadchl všechny zúčastněné. To potvrzuje i "dělbu" Zlatého medvěda mezi Il Diavolo a Kroniku psanou mečem.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Il diavolo (Gian Luigi Polidoro)
- Kronika psaná mečem (Tadaši Imai)
- Milenka (Vilgot Sjöman)
- The Caretaker (Clive Donner)
- Less wal kilab, El (Kamal El Sheikh)
- Freud (John Huston)
- Garrincha - Alegria do Povo (Joaquim Pedro de Andrade)
- Nesmrtelná (Alain Robbe-Grillet)
- Les Femmes des autres (Damiano Damiani)
- Terasa (Leopoldo Torre Nilsson)
- Nápadník (Pierre Étaix)
- Leven en dood op het land (Emile Degelin)
- Polní lilie (Ralph Nelson)
- Nevinní (Juan Antonio Bardem)
- Mensch und Bestie (Edwin Zbonek)
- Mikres Afrodites (Nikos Koundouros)
- Retalhos da Vida de Um Médico (Jorge Brum do Canto)
- Master, Mistress and Servant (Abrar Alvi)
- Un drôle de paroissien (Jean-Pierre Mocky)
- Verspätung in Marienborn (Rolf Hädrich)
- Wähle das Leben (Erwin Leiser)
- 열녀문 (Sang-ok Shin)
- Yksityisalue (Maunu Kurkvaara)
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za dokumentární film
1962 - 12th Berlin International Film Festival
Jen zřídka se komentátoři tak vzácně shodli jako v roce 1962. 12. ročník neučinil nikoho šťastným, program byl velmi slabý a návštěvnost po postavení Berlínské zdi silně poklesla. Jen tři snímky byly vnímány výhradně pozitivně: Takové milování v režii Johna Schlesingera, kriminální drama Salvatore Giuliano režiséra Francesco Rosiho a drama Jako v zrcadle pod režijní taktovkou Ingmara Bergmana. První dva zmíněné snímky posbíraly Zlatého medvěda, resp. Stříbrného medvěda za režii, Bergman tentokrát vyšel naprázdno. Za zmínku stojí historický unikát, ještě nikdy nezískaly Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon dvě herečky, v roce 1962 se to podařilo Vivece Lindfors a Ritě Gam za výkon ve filmu Za zavřenými dveřmi.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Takové milování (John Schlesinger)
- Zouga talattashar, Al (Fatine Abdel Wahab)
- Badai-Selatan (Sofia W.D.)
- Bajo un mismo rostro (Daniel Tinayre)
- Die Rote (Helmut Käutner)
- Donnez-moi dix hommes désespérés (Pierre Zimmer)
- Duellen (Knud Leif Thomsen)
- El tejedor de milagros (Francisco del Villar)
- Galapagos (Heinz Sielmann)
- Hum Dono (Amarjeet)
- Il y a un train toutes les heures (André Cavens)
- Isaengmyeong dahadorok (Sang-ok Shin)
- Kohajagawake no aki (Jasudžiró Ozu)
- Láska ve dvaceti letech (Šintaró Išihara, Marcel Ophüls, Renzo Rossellini, François Truffaut, Andrzej Wajda)
- Ippolitanina krása (Giancarlo Zagni)
- La Poupée (Jacques Baratier)
- Step (Alberto Lattuada)
- Desátník smolař (Jean Renoir)
- Los atracadores (Francisco Rovira Beleta)
- Plný život (Susumu Hani)
- Mr. Hobbs Takes a Vacation (Henry Koster)
- Za zavřenými dveřmi (Tad Danielewski)
- Os Cafajestes (Ruy Guerra)
- Out of the Tiger's Mouth (Tim Whelan Jr.)
- Pikku Pietarin piha (Jack Witikka)
- Salvatore Giuliano (Francesco Rosi)
- Jako v zrcadle (Ingmar Bergman)
- Ta heria (John G. Contes)
- Tonny (Nils R. Müller)
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film
- Nahanni (Donald Wilder)
- The Ancestors (André Libik)
- Venedig (Kurt Steinwendner)
- Test for the West: Berlin (Franz Baake)
Zlatý medvěd za dokumentární film
1961 - 11th Berlin International Film Festival
11. ročník berlínského festivalu se nesl ve znamení potlačení zásadních obsahových konfliktů, jež provázely předchozí ročník a opět mohl být považován za odraz doby. Program byl bohatý na filmy režisérských es (Jean-Luc Godard, Michelangelo Antonioni, Peter Finch, Bernhard Wicki, Fons Rademakers). Vítezství a Zlatého medvěda si připsal Michelangelo Antonioni a jeho Noc. Z francouzských hvězdných hostů festivalu (Anna Karina a Jean-Luc Godard) se tentokrát radovala okatá herečka za svůj výkon ve snímku Žena je žena.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Noc (Michelangelo Antonioni)
- A Morte Comanda o Cangaço (Carlos Coimbra, Walter Guimares Motta)
- Almurahikat (Ahmed Diaeddin)
- Amélie ou le temps d'aimer (Michel Drach)
- Antigoni (Yorgos Tzavellas)
- Anuradha (Hrishikesh Mukherjee)
- Malachiášův zázrak (Bernhard Wicki)
- Die Ehe des Herrn Mississippi (Kurt Hoffmann)
- I faresonen (Bjørn Breigutu)
- Kırık Çanaklar (Memduh Ün)
- L'Amant de cinq jours (Philippe de Broca)
- Vrah (Elio Petri)
- La patota (Daniel Tinayre)
- Los jóvenes (Luis Alcoriza)
- Mabu (Dae-jin Kang)
- Macbeth (George Schaefer)
- Makkers, staakt uw wild geraas (Fons Rademakers)
- No Love for Johnnie (Ralph Thomas)
- Prae Dum (Rattana Pestonji, Ratanavadi Ratanabhand)
- Question 7 (Stuart Rosenberg)
- Romanoff and Juliet (Peter Ustinov)
- The Pleasure of His Company (George Seaton)
- Traumland der Sehnsucht (Wolfgang Müller-Sehn)
- Tulipunainen kyyhkynen (Matti Kassila)
- Two Loves (Charles Walters)
- Žena je žena (Jean-Luc Godard)
- Zlý chlap spí dobře (Akira Kurosawa)
- Yi wan si qian ge zheng ren (Hao Wang)
Stříbrný medvěd
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
- Žena je žena (Jean-Luc Godard) 1. zvláštní cena
- Mabu (Dae-jin Kang) 2. zvláštní cena
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film
- Lage landen, De (George Sluizer)
- Sirènes (Emile Degelin)
- Morning On The Lièvre (David Bairstow)
- Lo specchio, la tigre et la pianura (Raffaele Andreassi)
- Chimichimito (José Martin)
Zlatý medvěd za dokumentární film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za dokumentární film
1960 - 10th Berlin International Film Festival
Jubilejní 10. ročník nesplnil zcela úplně očekávání a je zapsán jako slabší ročník. Hodně tomu přidala určitá povšechná filmová krize a rozpor mezi staršími tvůrci a nastupující generací mladých autorů. I v tomto kontextu je třeba na 10. ročník nahlížet. Po úspěchu Clauda Chabrola v roce 1959, zabodoval na Berlinale i jeho souputník Jean-Luc Godard, jenž získal Stříbrného medvěda za režii snímku U konce s dechem. Zlatý medvěd naopak zamířil do Španělska díky komediálnímu dramatu Život Lazarilla z Tormesu.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Život Lazarilla z Tormesu (César Fernández Ardavín)
- U konce s dechem (Jean-Luc Godard)
- Biyaya ng lupa (Manuel Silos)
- Das Glas Wasser (Helmut Käutner)
- Doa al karawan (Henry Barakat)
- Eroica (Michalis Kakojannis)
- Fin de fiesta (Leopoldo Torre Nilsson)
- Gureumeun heulleogado (Hyun-mok Yu)
- Il mattatore (Dino Risi)
- Kdo seje vítr (Stanley Kramer)
- Džokjó (Kon Ičikawa, Kózaburó Jošimura, Jasuzo Masumura)
- Kaks' tavallista Lahtista (Ville Salminen)
- Posvícení (Wolfgang Staudte)
- Hry lásky (Philippe de Broca)
- My Slave (Ubol Yugala)
- Nai Kiran (S. M. Agha)
- Můj druhý bratr (Šóhei Imamura)
- Kapsář (Robert Bresson)
- Puberun (Prabhat Mukherjee)
- Pod deseti vlajkami (Duilio Coletti)
- Sängkammartjuven (Göran Gentele)
- Hněvivé ticho (Guy Green)
- Tro, håb og trolddom (Erik Balling)
- Venner (Tancred Ibsen)
- Divoká řeka (Elia Kazan)
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film
Pochvalná zmínka za krátkometrážní film
Zlatý medvěd za dokumentární film
Pochvalná zmínka - dokumentární film
1959 - 9th Berlin International Film Festival
9. ročník festivalu by se dal označit jako "ročník rekordů", za celých devět let existence festivalu se nikdy nezúčastnilo tolik odborníků a prominentních hostů. Padesát tři soutěžicích zemí potvrzuje široké mezinárodní rozpětí. Navzdory napjaté mezinárodně-politické situaci si Berlinale zachovává "zdání špetky emancipace". V roce 1959 do Berlína poprvé dorazila francouzská nová vlna v podání Chabrolových Bratranců. Tím začíná éra tohoto filmového proudu na Berlinale a v dalších letech na festivalu nebudou chybět snímky nejvýraznějších představitelů nové vlny (Claude Chabrol, Francois Truffaut, Jean-Luc Godard a Agnès Varda). Bratranci v roce 1959 okamžitě v Berlíně sklidili velký úspěch a odvezli si Zlatého medvěda za nejlepší film.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Bratranci (Claude Chabrol)
- Tulák Archimedes (Gilles Grangier)
- Ask Any Girl (Charles Walters)
- Astero (Dinos Dimopoulos)
- Der Rest ist Schweigen (Helmut Käutner)
- Zoras il ribelle (José Luis Sáenz de Heredia)
- Ves u řeky (Fons Rademakers)
- Flor de mayo (Roberto Gavaldón)
- Hadaka no taijó (Mijodži Ieki)
- Hassan wa Nayima (Henry Barakat)
- Herren og hans tjenere (Arne Skouen)
- Home Is the Hero (Fielder Cook)
- Jonggak (Ju-nam Yang)
- Tři zločinci ve skryté pevnosti (Akira Kurosawa)
- Körkarlen (Arne Mattsson)
- La caída (Leopoldo Torre Nilsson)
- Muži a hory (Jacques Ertaud, Marcel Ichac)
- Lupi nell'abisso (Silvio Amadio)
- Meus Amores no Rio (Carlos Hugo Christensen)
- Panoptikum (Walter Kolm-Veltée)
- Poeten og Lillemor (Erik Balling)
- Sagar Sangamey (Debaki Bose)
- Sven Tuuva (Edvin Laine)
- Telesme schekasté (Syamak Yasami)
- That Kind of Woman (Sidney Lumet)
- The Siege of Pinchgut (Harry Watt)
- Korunní svědek (J. Lee Thompson)
- Un uomo facile (Paolo Heusch)
- Und das am Montagmorgen (Luigi Comencini)
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Stříbrný medvěd - zvláštní cena
- Korunní svědek (Hayley Mills) -herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - zvláštní cena za obzvlášť hodnotný krátkometrážní film
- Hest på sommerferie (Astrid Henning-Jensen)
- Das Knalleidoskop (Herbert Hunger)
- Radha and Krishna (J.S. Bhownagary)
Zlatý medvěd za dokumentární film
Pochvalné uznání za krátkometrážní film
1958 - 8th Berlin International Film Festival
V roce 1958 se festival již od samotného počátku vyznačoval jako suverénní a seběvědomý ve své roli reprezentativní kulturní události. Seznam hostů byl mezinárodní jako nikdy předtím. Zahajovací řeči na festivalu se zhostil nově zvolený starosta Západního Berlína a pozdější kancléř Willy Brandt, jenž hovořil o politické a morální odpovědnosti Berlína, pokud jde o otevřenost světu a totéž by měl splnit samotný festival. Tato slova byla alespoň částečně naplněna první oficiální pozvánkou zaslanou Sovětskému svazu, jež však byla s poukazem na formální chybu odmítnuta. První sovětský film se tak na festivalu objevil dokonce až v roce 1974. Narozdíl od loňského roku byl po filmové stránce 8. ročník nesmírně úspěšný. Kritika ocenila zejména programovou rozmanitost. Porota pod vedením Franka Capry vyznamenala Zlatým medvědem Lesní jahody v režii Ingmara Bergmana. Nejvzácnějším hostem 8. ročníku, jenž si okamžitě získal srdce všech Berlíňanů, včetně Willyho Brandta, se stal Walt Disney.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Lesní jahody (Ingmar Bergman)
- Čas žít, čas umírat (Douglas Sirk)
- Anna di Brooklyn (Vittorio De Sica, Carlo Lastricati)
- Hlavní nádraží (Júsuf Šahín)
- Pokušitelka (Eisuke Takizawa)
- Der 10. Mai (Franz Schnyder)
- Dvě oči a dvanáct rukou (Rajaram Vankudre Shantaram)
- Stalo se za bílého dne (Ladislao Vajda)
- Guld og grønne skove (Gabriel Axel)
- Ice-Cold in Alex (J. Lee Thompson)
- Příběh čisté lásky (Tadaši Imai)
- Zákon je zákon (Christian-Jaque)
- Los dioses ajenos (Román Viñoly Barreto)
- Miriam (William Markus)
- Miércoles de ceniza (Roberto Gavaldón)
- Děvčata v uniformě (Géza von Radványi)
- Oi paranomoi (Nikos Koundouros)
- Shab-neshini dar jahannam (Samouel Khachikian, Mushegh Sarvari)
- Útěk v řetězech (Stanley Kramer)
- Tumulto de Paixões (Zygmunt Sulistrowski)
- Una cita de amor (Emilio Fernández)
- Ut av mørket (Alex Brinchmann, Arild Brinchmann)
- Wild Is the Wind (George Cukor)
- ¡Viva lo imposible! (Rafael Gil)
Stříbrný medvěd - zvláštní cena poroty
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd - Cena poroty za krátkometrážní film
Zlatý medvěd za dokumentární film
Stříbrný medvěd za dokumentární film
1957 - 7th Berlin International Film Festival
Motto 7. ročníku Berlinale znělo „Festival v novém Berlíně". V Berlíně se mohutně stavělo, rodily se celé nové obytné čtvrti a také Berlinale získalo nové prostory. Stal se jím palác ZOO na nádraží Zoologischer Garten, jenž se stal nadále festivalovým kinem, o němž Alfred Bauer tolik snil. Berlinale se po svém zařazení mezi festivaly kategorie "A" muselo vypořádat s několika problémy. Prudký vzestup festivalu budil očekávání a diváci, kritici a odborná veřejnost tudíž na úroveň soutěžících snímků kladli mnohem větší nároky. Berlinale stále odráželo rovněž politické nálady a ačkoli se holedbalo mezinárodností, tak soustavně ignorovalo snímky z východního bloku. Tím ztrácel festival na určité pestrosti a musel čelit skutečnosti, že "východu" se otevřelo Cannes a na seznam festivalů kategorie A byl nově zařazen i Festival v Karlových Varech. Možná právě kvůli politické nekompromisnosti a nenaplněným vysokým očekáváním je 7. ročník považován za jeden z nejslabších v historii, přestože Zlatého medvěda získal dnes již legendární snímek Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Dvanáct rozhněvaných mužů (Sidney Lumet)
- 1918 (Toivo J. Särkkä)
- Amanecer en Puerta Oscura (José María Forqué)
- Araši (Hiroši Inagaki)
- Brahim (Jean Flechet)
- Svědectví Lorenze Darrandta (Rolf Hansen)
- Fatawa, El (Salah Abouseif)
- El hombre señalado (Francis Lauric)
- Felicidad (Alfonso Corona Blake)
- Hang Tuah (Phani Majumdar)
- Ingen tid til kærtegn (Annelise Hovmand)
- Jonas (Ottomar Domnick)
- Tausend kleine Zeichen (Herbert Seggelke)
- Secrets of Life (James Algar)
- Kabuliwala (Tapan Sinha)
- Muž v nepromokavém plášti (Julien Duvivier)
- La finestra sul Luna Park (Luigi Comencini)
- Dobrodružství Arsena Lupina (Jacques Becker)
- Manuela (Guy Hamilton)
- Nije bilo uzalud (Nikola Tanhofer)
- Otcové a synové (Mario Monicelli)
- Protevousianikes peripeteies (Yannis Petropoulakis)
- Sait-on jamais... (Roger Vadim)
- Sista paret ut (Alf Sjöberg)
- Stevnemøte med glemte år (Jon Lennart Mjøen)
- The Spanish Gardener (Philip Leacock)
- Čajovna U srpnového měsíce (Daniel Mann)
- The Wayward Bus (Victor Vicas)
- Tizoc (Ismael Rodríguez)
- Woman in a Dressing Gown (J. Lee Thompson)
- Wang hun gu (Chun Yen)
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Stříbrný medvěd - zvláštní cena
- Kabuliwala (Ravi Shankar) - nejlepší hudba
- Amanecer en Puerta Oscura (José María Forqué) - pozoruhodné filmové řešení dramatické výstavby a kulturně historického provedení
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za krátkometrážní film
- Plitvická jezera (Ada Vojtsik)
- Tausend kleine Zeichen (Herbert Seggelke)
- Big Bill Blues (Jean Delire)
Zlatý medvěd za dokumentární film
Stříbrný medvěd za dokumentární film
1956 - 6th Berlin International Film Festival
6. ročník znamenal u Berlinale skutečný průlom, neboť konečně získal tolik vytoužený status festivalu kategorie A a zařadil se tak ke svým starším bratrům z Cannes a Benátek. Na celkovém ovzduší festivalu se tato změna výrazně projevila. Počet odborných hostů a novinářů se proti roku 1955 zvýšil na dvojnásobek. Filmové hvězdy už se nepohybovaly tak, že by je diváci mohli mít na dosah ruky, musela být totiž přijata přísnější bezpečnostní opatření. Konečně mohly být ceny udělovány mezinárodní odbornou porotou, v jejímž čele stanul francouzský režisér Marcel Carné. Zlatého medvěda porota udělila muzikálu Vyzvání k tanci.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Vyzvání k tanci (Gene Kelly)
- ... Erwachsen sein dagegen sehr (Wolf Hart)
- Autumn Leaves (Robert Aldrich)
- Bai she chuan (Širó Tojoda)
- Donatella (Mario Monicelli)
- El camino de la vida (Alfonso Corona Blake)
- Ernst Reuter (Wolfgang Kiepenheuer)
- Hitit Güneşi (Sabahattin Eyuboğlu)
- Kein Platz für wilde Tiere (Bernhard Grzimek, Michael Grzimek)
- La Sorcière (André Michel)
- Le Sabotier du Val de Loire (Jacques Demy)
- Les Très Rriches Heures de l'Afrique romaine (Jean Lehérissey)
- Men Against the Arctic (Winston Hibler)
- Starý Jacinto (Ladislao Vajda)
- Chléb, láska a ..... (Dino Risi)
- Paris la nuit (Jacques Baratier)
- Rythmetic (Norman McLaren)
- Richard III. (Laurence Olivier)
- Spring Comes to Kashmir (Ravi Prakash)
- The African Lion (James Algar)
- Rameno spravedlnosti (Charles Frend)
- The Long Journey
- Trapéza (Carol Reed)
- Vor Sonnenuntergang (Gottfried Reinhardt)
- Zauber der Natur (Richard Mostler)
Zlatý medvěd (Cena publika)
Stříbrný medvěd za nejlepší režii
Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon
Stříbrný medvěd za nejlepší mužský herecký výkon
Stříbný medvěd - Cena za mimořádný umělecký výkon
- André Michel (La Sorcière) 2. čestná cena
Stříbrný medvěd - mezinárodní cena
Zlatý medvěd za krátkometrážní film
Stříbrný medvěd za krátkometrážní film
- Hitit Güneşi (Sabahattin Eyuboğlu)
- Spring Comes to Kashmir (Ravi Prakash)
- Rythmetic (Norman McLaren)
Zlatý medvěd za dokumentární film
Stříbrný medvěd za dokumentární film
Stříbrný medvěd za mimořádný individuální výkon
- Charles Frend (Rameno spravedlnosti) 1. čestná cena
Čestné uznání (režie)
Čestné uznání (barevný film)
Čestné uznání (nejlepší humorný film)
Čestné uznání za krátký dokumentární a kulturní film
- Le Sabotier du Val de Loire (Jacques Demy)
- The Long Journey
- ... Erwachsen sein dagegen sehr (Wolf Hart)
Velká zlatá plaketa - cena publika
1955 - 5th Berlin International Film Festival
5. ročník odrážel vzestup festivalu. Tomu se začalo dařit finančně i politicky. Alfred Bauer nařídil výraznou propagaci směrem k východnímu Berlínu a poprvé v historii vystupovala v oficiální roli rovněž Spolková republika Německo. Německý kulturní úspěch byl podtržen prvním vítězstvím německého snímku v pětileté historii festivalu. Zlatý medvěd připadnul dramatu Die Ratten, v němž se v titulní roli objevila Maria Schell.
Zlatý medvěd za nejlepší film
- Die Ratten (Robert Siodmak)
- Carmen Jones (Otto Preminger)
- Continente perduto (Enrico Gras, Giorgio Moser)
- Im Schatten des Karakorum (Eugen Schuhmacher)
- Marcelino, pan y vino (Ladislao Vajda)
- Pantomimes (Paul Paviot)
- Siam (Ralph Wright)
- Živoucí poušť 2 (James Algar)
- Zimmerleute des Waldes (Heinz Sielmann)