„U scénářů mám pouze dva požadavky, a sice stejný jako má moje publikum. Za prvé musím dostat nějakou babu a za druhý musím vyhrát všechny bitky. S těmahle dvěma ingrediencema je tutovka, že film bude hit.“
Fred Williamson se narodil roku 1938 ve městě Gary ve státě Indiana. Zde také v roce 1955 odmaturoval, když se již na střední škole věnoval americkému fotbalu. Později nastoupil na architekturu na Northwestern university v Illinois, kde slavil úspěchy s místním týmem. V roce 1959 odpromoval a netrvalo dlouho a již hrál v týmu NFL Pittsburgh Steelers. Fred působil jako obránce a pro své tvrdé zákroky si vysloužil přezdívku „Hammer“. U Steelers strávil pouze jednu sezónu a přesídlil do paralelní soutěže AFL, kde nejprve hrál za Oakland Raiders a později za Kansas City Chiefs, s nimiž se dokonce účastnil Super bowl I, což bylo klání mezi vítězi NFL a AFL. Williamson pověsil kariéru fotbalisty na hřebík po osmi sezónách v roce 1967. Nepatřil sice k nezapomenutelným hráčům, ale ostudu rovněž neudělal, byl např. třikrát členem all-star týmu. Kariéra architekta se ovšem Fredovi příliš nepozdávala, a tak se po vzoru svého někdejšího spoluhráče Jima Browna rozhodl zkusit štěstí u filmu (mimochodem oba se již v roce 1974 objevili spolu v akčňáku THREE THE HARD WAY a později si spolupráci ještě několikrát zopakovali).
„Boom těhle filmů skončil v polovině sedmdesátých let, protože bílí šéfové studií považovali za sociálně nežádoucí chodit na večírky do Bel-air a tam se muset chlubit, že jejich nejúspěšnější film roku byl THE LEGEND OF NIGGER CHARLEY.“
Zpočátku se Fred objevoval v epizodních rolích v TV seriálech všech žánrů od kriminálek, mýdlové opery až po třeba STAR TREK. Již v roce 1970 však získal poměrně velkou roli v Altmanově satiře MASH. Díky svým tělesným proporcím však byl předurčen především do akčních rolí a ty skýtal právě se rozvíjející brakový subžánr zvaný „blaxploitation“. Williams nepromarnil svou šanci a stal se jednou z největších mužských hvězd tohoto svébytného odvětví tehdejší filmové zábavy. První dva filmy natočil v roce 1972 a sice akční kriminálku HAMMER a western THE LEGEND OF NIGGER CHARLEY. Další blaxpolitationy po úspěchu prvních dvou následovali a světlo světa spatřily filmy jako PEKLO V HARLEMU, BLACK CAESAR či THAT MAN BOLT. Teprve v roce 1975 se na plátně také potkali král žánru Williamson s jeho královnou Pam Grier a sice ve filmu BUCKTOWN: MĚSTO ZLOČINU. Freda ovšem nelákalo jen hraní, ale věřil si i za kamerou a již v roce 1975 režíroval sám sebe v krimi DEATH JOURNEY a westernu ADIÓS AMIGO. Oba filmy produkovala jeho právě založená společnost Po´Boy Productions. V této době také Fred podobně jako řada jiných především béčkových a mladých amerických herců vyslyšel volání lačných italských producentů a přesídlil do Itálie.
„Lucio Fulci. To byl chlap! Pořád plnou hubu keců. Nicméně dodnes nemám představu, o čem ten film vlastně byl.“
Zbytek 70. let a celá 80. léta tak Williamson strávil buď v různých amerických TV seriálech, ve filmech vlastní produkce, jež si sám režíroval (a dosud jich stihl natočit přes dvacet) a nebo trashové italské produkci. Za zmínku stojí na italské poměry velkoprodukční TEN PROKLETÝ OBRNĚNÝ VLAK z dílny Enza G. Castellariho, válečný akční snímek, jež minimálně názvem posloužil jako inspirace k aktuálnímu hitu Quentina Tarantina, neboť byl v USA distribuován pod názvem Inglorious bastards. Nicméně námětem se jednalo spíš o vykrádačku TUCTU ŠPINAVCŮ, což ovšem v italské filmové produkci té doby patřilo k rutině. Tak se objevil ještě ve vršených následovnících MAD MAXE či ÚTĚKU Z NEW YORKU jako 2019: NOVÍ BARBAŘI, 1990: BOJOVNÍCI Z BRONXU či WARRIORS OF THE LOST WORLD. V jednom projektu se potkal dokonce i s Luciem Fulcim, ovšem kupodivu ne v hororu, ale ve sci-fi I GUERRIERI DELL´ANNO 2072 (aka NEW GLADIATORS) z roku 1984. Jistou proslulost si také získala série kriminálek o detektivu Malonem, jenž se dočkala celkem čtyř dílů a u nás byla distribuována pod názvem ČERNÁ KOBRA. Devadesátá léta znamenala pozvolný návrat do USA a znovu svět televizních seriálů a filmů jdoucích rovnou do půjčoven. V roce 1996 dostal šanci od Tarantina s Rodriguezem, když si v jejich projektu OD SOUMRAKU DO ÚSVITU střihl roli upírobijce z baru Titty Twister společně s Tomem Savinim. Další období znamenalo po Freda pád na ještě hlubší filmové dno, když se objevil např. ve dvou filmech šrotaře Freda Olena Raye a jiných libůstkách. V roce 2004 dostal šanci v retro komedii STARSKY A HUTCH, kde ztvárnil roli policejního kapitána Dobyho. Přesto, že má na krku již sedm křížků je Williamson stále pln elánu a točí jeden film za druhým. To, že jsou to „straight to DVD“ béčka nevalné kvality mu zřejmě příliš nevadí a filmováním se stále skvěle baví.
„Pokud bychom našli dost velkou láhev, aby se do ní vměstnalo jeho ego, potřebovali bychom celou sekvoji na výrobu zátky (americký novinář po interview s Williamsonem).“
Co se týče Fredových nefilmových aktivit, je držitelem černého pásku ve třech bojových uměních a sice v Kenpo, Shotokan Karate a Tae-Kwon-Do. Je znám pro svoje pokuřování doutníků, a to jak na plátně, tak v soukromí. Rovněž se ví, že odmítá sundávat z ruky svůj prsten ze Super bowlu a americký fotbal také zkoušel moderovat v televizi. V roce 1976 zasedal v porotě Miss Universe, přičemž sám pózoval jako model, ovšem v erotickém magazínu pro dámy Playgirl. S partnerkou Lindou žije na rodinném ranči v Novém Mexiku.
Josef "J.Connor" K
