Recenze (130)
Smysl pro tumor (2024) (seriál)
Schematické, nejvtipné, natahované, opakující se, velmi často daleko za hranicí snesitelné trapnosti. Většina postav byly jednorozměrné karikatury. Jako edukační nástěnka seriál snad zafungoval, jako svébytné audiovizuální dílo ale ne.
Expedice: Džungle (2021)
Prvních třicet (?) minut je čistá zábava. Pak řetěz spadne a konec je vyložený meh. Spotřební řemeslně rutinérskej film. Ale vlastně jsem se pobavil, na tři hvězdy to s odřenym uchem je.
Interstellar (2014)
Deset let po premiéře: vyprodané projekce v Aeru, potlesk na konci... Ne, ten film ani nezapadl, ani nezestárl, jak tu někteří prorokovali. Naopak, jeho poselství je stále aktuálnější. Obrovský a přitom intimní obraz lidství. Láska jako základní fyzikální síla. Masterpiece.
Most - Série 1 (2011) (série)
Dobré postavy, vizuály, atmosféra, hudba... Přesto mám dva nepřekonatelné problémy: 1) konkrétně u Mostu mi fakt hodně vadily nelogičnost v ději – věci konající se jen ze scénáristického rozhodnutí, absurdní volby policistů, divná váhání, postavy zjevující se na potřebných místech jako deus ex machina; 2) u všech těchto mysteriózních seriálů mi vadí, že většina jeho přitažlivosti je tvořena vlastně jen zatajováním informací – na obrazovce sledujeme desítky postav, u nichž neznáme jména, motivace, časovou osu, a divákov je v napětí udžován díky nutnosti doýšlet si a hádat. To mi přijde hodně málo. K žehlení proč ne, ale velký seríál to podle mě fakt není, je to jen taková žánrová hříčka.
Vyšehrad: Fylm (2022)
Není to film, je no přinejlepším sled scének. Zpravidla zcela nevtipných. Co na v krátkometrážním seriálu jakžtakž fungovalo, to na plátně a v celovečerní délce neobstojí. Jako satira na fotbalové prostředí mělké, jako teenagerovská komedie nevtipné, jako, ehm, romanticko-rodinný film o napraveném hříšníkovi nefunkční.
Cesta do tmy (2023) (TV film)
Trapná moralita. Kamera příšerná, scénář slabomyslný, dialogy směšné, postavy karikatury karikatur. Old man yells at cloud.
Atestace (2023) (studentský film)
Prchavé imprese za fasádou známých tváří. Šestnáct nakouslých jablek, nedojedeno jediné. Tíže na jedno použití.
Dark (2017) (seriál)
Skvělej soundtrack, většinou to i skvěle vypadá, herci v pohodě, ale pod tím vším je to vlastně velmi žánrovka, scénáristova rádoby přechytračená onanie, která navíc se navíc bere vážně až to bolí. Celá tajuplnost seriálu, která diváka nutí přece jenom koukat dál a nakonec to i se sebezapřením dokoukat, je vybudována především zmatečností, záměrným zatajováním, hrou na efekt. Fanoušci seriálu mi nadšeně vyprávěli, jak na poslední dva díly budu koukat s otevřenými ústy a divit se, jak dokonale a logicky tvůrci rozpletly všechny uzly. No, ani ne. Místo wow effectu jen nejistě krčím rameny. Ale teda abych nebyl jenom zlý, první série mi přišla i přes tyto všechny výtky vlastně docela zábavná. Druhá jede na přetaženej setrvačník a o třetí škoda mluvit, to je defince dosebezahleděnosti.
Stranger Things - Kapitola třetí: Monstrum a superhrdina (2022) (epizoda)
O 20 minut kratší stopáž, a hned se to začíná alespoň jakž takž rozjíždět – byť stále ztěžka. Že by čtvrtá série přece jenom nemusela být taková bída?
Stranger Things - Kapitola druhá: Vecnova kletba (2022) (epizoda)
Dtto recenze k prvnímu dílu: Těžko snesitelná nuda – odvyprávět tak málo na tak širokém prostoru je výrazem scénáristické lenosti. A dětští herci nezestárli vůbec dobře. Už ve třetí sérii to bylo na hraně, teď jsou ale vyloženě staří.