higuain

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována.

Má to pár pěkných pohyblivých obrázků... toliko asi k pozitivům. Jinak je to naprostá zoufalost, generický nezáživný výplach, kde nefunguje vůbec nic.

Fear is the mind killer. Viděno 2x v imaxu. Hype gigantických rozměrů přetaven v největší kino zážitek od... první části. Villeneuve vzal "nezfilmovatelnou" předlohu a vykouzlil z ní dva famózní spektákly, který se zapíšou do dějin mezi největší sci-fi klasiky (nejen) 21. století. Druhá část je o poznání akčnější než ta první. Logicky. Villeneuve si prvním "expozičním" filmem postavil základy pro ten druhý, ve kterém sklízí ovoce s velkou epickou jízdou, na jejímž konci i přes téměř tříhodinovou stopáž chcete, aby se pokračovalo dál. Audiovizuálně je to opět neskutečný inferno, a to včetně pasáže na Giedi Prime, která je svou nekompromisní brutálností naprosto vyčerpávající. Hans Zimmer, který si odnesl Oscara již za první část, zde opět dokazuje, že když už dělá na ambiciózním projektu, pro který má zapálení, tak v oboru absolutně nemá konkurenci. Soundtrack je opět naprostý masterpiece. Hodně se řeší nakolik je to věrný předloze. Za mě je důležitý, že ač se film odklání od knihy v některých jednotlivostech (nebo některé vynechává), tak ústřední Herbertova pointa zůstává zachována. Řekl bych, že některé změny jsou i učiněny právě z toho důvodu, aby Herbert nebyl dezinterpretován podobně jako v minulosti. Např. Chani je charakterově oproti knize hodně emancipovaná, což někteří popisují jako jakýsi úskok feminismu, ale podle mě zrovna tato změna není vůbec na škodu a její charakter je přepsaný tímto způsobem mj. i proto, aby bylo předejito neduhu, který vznikl již při původním vydání knihy v šedesátých letech, kdy byl Paul mnohými pochopen jako kladná postava, což vůbec nebyl záměr autora, který ho vnímal jako anti-hrdinu a varování před fanatismem, slepě a bezmyšlenkovitě následujícím charismatického "mesiáše". Změny učiněné v charakteru Chani, která zde i přes lásku k Paulovi funguje jako ideologický protipól jeho mesiášské role, které se Paul v klimaxu chtě nechtě přece jen zhostí, slouží pro zvýraznění této v zásadě klíčové myšlenky a posilují profilaci Paula tak, jak ho vnímal sám Herbert. Jistě, některé změny oproti knize trochu zamrzely a ano, kniha je v hloubce a kombinaci různorodých motivů a "plánů v plánech" mnohovrstevnatější. Ale zároveň je třeba si přiznat, že Villeneuve by byl blázen, kdyby se do filmu snažil nacpat úplně všechno. V konečném soudu tomu filmu nechybí nic tak podstatného, přes co bych se nepřenesl. Jelikož cílem (s ohledem na rozpočet) muselo být, aby se podstata předlohy zachovala v mantinelech filmového blockbusteru, který se musí zaplatit, tak si myslím, že líp to opravdu natočit nešlo. Přirovnání k Pánu prstenů není tak přehnaný v tom smyslu, že v obou případech jde o filmové adaptace největších klasik svých žánrů, který sice nejsou dokonalý, ale přesto mají k dokonalosti tak blízko, jak jen to v rámci možností jde a zároveň je prakticky jistý, že už je nikdo další do filmový podoby líp nezpracuje.

Jo, je evidentní, že Bradley cílí na Oscary, což by ale ještě samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě za ty dvě hodiny byl schopen přesvědčit alespoň o tom, proč by mě Bernsteinův životní příběh měl vlastně zajímat. Je to načančaný, místy teatrální a hudebně pompézní (což je zásluha Bernsteina, ne filmu) a přesto nudou prozívaný. Vedle Barbie nejhorší Oscarovka.

I broke the first rule of sales. Never underestimate how stupid everyone is. Na pozadí poměrně zajímavého příběhu jedné rodinné krize jde kromě jiného o výsměch pozitivní diskriminaci, lidské hlouposti a pokrytectví spojeného se současným pseudo liberálním progresivismem, za každou cenu propagujícím diverzitu na úkor skutečné kvality. Už úvodní "N-word scéna" se studentkou je svou pitomostí a zároveň realističností až dojemně vtipná. Že film skončí s nominacemi na to, co sám dost otevřeně kritizuje ("Oscar-baity"), je ironickou třešničkou na dortu, proti které ale já osobně nic nemám, jelikož jde skutečně o chytře napsanou satiru, které bych vyčetl snad jen přepálený meta závěr, který to vytáhl na můj vkus až příliš do absurdna, ačkoliv chápu jeho záměr.

Gran Turismo je další povedený závodní film, který se sice nechytá na klenoty typu Ford v Ferrari nebo Rush, ale to taky není žádná urážka, těm se totiž rovná jen máloco. Blomkamp nemá k dispozici natolik kvalitní herecký obsazení, aby utáhlo vážnější sekvence s dostatečnou přesvědčivostí a scénář tím pádem ani nejde tolik do hloubky, což je asi dobře s ohledem na to, že z ústředního tria má k áčkovýmu herectví jakž takž blízko snad jen Harbour, Bloom a Madekwe ani omylem. Mangold s Howardem si mohli v tomto ohledu dovolit daleko víc a jejich filmy zároveň nepůsobily místy tak "reklamovitě". Mimo to lze ovšem Gran Turismo jen doporučit, jde o dobře zpracovaný film s feel-good příběhem a závodními sekvencemi, které vypadají o dost líp, než by rozpočet napovídal.

Bohužel zklamání. Pokud se Glazer chtěl záměrně odlišit od všech ostatních holocaustových filmů tím, že ho bude vyprávět z pohledu rodinné idylky Hössových žijících si svůj best life za všudypřítomných zvuků spaloven, střelby a křiku za zdmi Osvětimi, měl se za mě této premisy držet na sto procent, tj. od začátku až do konce. On ale ve druhé polovině cestuje s Hössem po Evropě, čímž se zbavuje jediného originálního esa v rukávu a z filmu dělá jakéhosi kočkopsa, který jakoby v závěru ani pořádně neví, co chce vlastně říct. A je to velká škoda, protože ta děsivě kontrastní premisa (první poloviny) filmu je opravdu výjimečně dobrá. Jen bohužel nedotažená.

Tentokrát mě Lanthimos bavil, je to ujetý tím správným způsobem a na rozdíl od Barbie má zde ta emancipační příběhová linka i nějakou hlavu a patu. A pokud Emma Stone za tohle dostane Oscara, nebude to žádný překvapení. Edit: nebylo.

Oscary jsou poslední dekádu přehnaně zpolitizovaná fraška, která ovšem navzdory již oficiálně zavedeným nesmyslným diverzitním kvótám letos přinesla nečekaně docela silný ročník. Past Lives by byl můj tichý favorit, nebýt hlučného Oppenheimera. Skvěle napsané minimalistické korejsko-americké romantické drama bez amerického kýče, které ani na minutu nesklouzává k laciným žánrovým zvratům a naopak si udržuje lidský a realistický přístup od začátku do konce. 85%.

Rozjezd to mělo ucházející, ale už od druhé série bylo vidět, že Lauren Schmidt je absolutně mimo. S předlohou si vytírá prdel a Cavill, jak se zdá, byl jediným článkem, který se ten její chaos snažil nějak vybalancovat (neúspěšně). Po třetí sérii tak prakticky nemá smysl se seriálem pokračovat.