Klajnik

Seriál se opájí důležitostí a mysteriózní atmosférou, ale reálně to k ničemu nedospělo, protože po první sérii byl zaříznut, tudíž naprostá ztráta času. Ač mě zaujalo zasazení a Hardy v hlavní roli, tak to bylo i blbě natočený. Lituji, že jsem na to tehdy koukal.

Přemýšlel jsem, jestli má pro mě vůbec cenu se na Yojimba podívat, když jsem viděl řádku novějších filmů, který narativ tohoto filmu převzali/vykradli (Fistful Dollars, Last Man Standing, Suzujaki Western Django). Proto jsem nepředpokládal, že mi má tento film co nabídnout, ale výsledek byl o něco lepší, než jsem čekal. Člověk by mohl říct: "Jasně že to bude dobrý. Natočil to přeci Kurosawa!", ale mně se dosud líbily jen 2 jeho filmy z 5 viděných. Kompozice je tradičně skvělá a ten širokáč je prostě sexy. Ač zde krev vyloženě nestříká, tak uťatá ruka na začátku příjemně překvapila. Bylo také zajímavé sledovat, jak se Kurosawa nechal inspirovat západními westerny a další westerny tímto počinem pak sám inspiroval. Vzhledem ale k tomu, že množství vedlejších postaviček za moc nestojí a prostřední akt příběhu je poněkud utahaný i nepřehledný, tak měl to poněkud ztrácelo. Tyto vady svědčí o nedostatcích ve scénáři (určitě z toho šlo vytřískat více), ale zas takový problém to není, protože znalý divák prostě ví, že protagonista-ronin se proti sobě snaží poštvat dva znepřátelené gangy, které utiskují vesnici.

Film sice věrně ukazuje, k čemu docházelo během druhé světové (nejen) na území Běloruska. Je to prostě film o tom, jak Němci se smíchem vypalovali vesnice a těmito hrůzami války nás provází mladík, který se zprvu přidá k partizánům a v závěru se mu horor propíše do tváře. Ačkoliv se do filmu dostal i nějaký humor a je to poměrně dobře natočené, tak se to taky chvílema dost táhne a já se vlastně moc nebavil. Chvílema jsem se docela nudil, ale to je dáno tím, že mě tento film nemůže fascinovat svými hrůzami (což je jeden aspekt, který dokáže udržet diváka v úžasu), protože jsem viděl podstatně horší výjevy. Tento film také nemá příliš vystupňovaný děj a neříká mi nic, co bych už roky neznal. Já totiž četl Krvavé Země od Snydera i Obyčejné Muže od Browninga, kteří šli ještě do větších detailů a pojímaly o těchto věcich do větší hloubky. Co se filmu týká, divák by se měl, stejně jako protagonista, ptát: "Proč?" dokud v závěru nepřijde pointa, kterou je: "podívejte, k čemu ten fanatismus a ta domnělá nadřazenost vedou". Ta pointa je však zhotovena velmi dobře a já snad ve filmu neviděl lépe využité archivní záběry. Ačkoliv jsem měl tento film vidět třeba před 5 lety (to by na mě působil lépe), tak ho nechci svým hodnocením shazovat, protože hodnotný přeci jen je.

Japonské kaidany mi přijdou atraktivní a rád bych do nich více pronikl, takže se podívám i na Onibabu a nějaké další. Tomuhle filmu nemohu upřít vizuální působivost. Ovšem považoval bych to za atmosféričtější, kdyby to to fungovalo na vícero úrovních, které se navzájem podporují. Kéž by to bylo tematicky plnější a kéž by mě byť jen jedna postava zajímala. Obsah je příliš jednoduchý a postavy jsou příliš jednorozměrné - často jim nedochází to, co mně už dávno došlo. Z toho důvodu to působí utahaně a naivně. Strašidelné to naprosto nebylo. Úplnej konec je dokonce stupidní.

Tvůrci navázali spolupráce (UFC, Conor, Post Malone...), díky kterým na sebe projekt dokáže vztáhnout pozornost, ale o dobrej film se nejedná. Gyllenhaala mám rád, protože dokáže skvěle zahrát docela komplikované role, ale často si vybírá projekty, které za pozornost nestojí. Zde nemá co hrát, ale když se pere, vypadá to docela efektně. Bitky jsou tou hlavní kvalitou tohohle filmu, jenže jich je poskrovnu, takže většinu času sledujeme expozici a vztahy postav, které nás vůbec nemusí zajímat. Příliš mnoho času musíme sledovat nudné a utahané dialogy nezajímavých postav, což je důvod, proč to odstřeluju. Výjimkou snad je Conor McGregor, kterej hraje sobě vlastní přestřelenou postavu, čímž snad jako jediný dokáže trochu zaujmout. Tvůrci měli buď vybrousit scénář anebo to celé osekat, zrychlit a ozábavnit - vysrat se na nějaké pseudo-trauma hlavního "hrdiny" a na všechny ty utahané kecy s nezajímavými vedlejšími postavami. Samotný westernový koncept totiž není vyloženě nefunkční: UFC fighter přijede do městečka, kde brání podnik před nájezdy gaunerů nějakého mafiánského bosse, kterému se ono místo hodí pro byznys. Problém je, že během toho navazuje vztahy s kolegy, začíná si románek, poznává své nepřátele a zjišťuje, o co různým stranám jde a nic z toho není ani trochu zajímavé. Výsledkem je zbytečnej film.

Nevtipná komedie plná ztřeštěných a nadsazených postaviček, které jsou ve své karikaturnosti spíš otravné než cokoliv jiného. Podivné postavičky několika Coenovic filmů mě bavily, ale zde nikoli. V půlce jsem to už fakt chtěl vypnout. Je to vyumělkované, nahodilé (myšleno bezpředmětné) a nucené; V montáži na začátku se nám představí problematický protagonista, který se zakouká do policajtky, která ho fotila před nástupem do basy. Rychle se splácá, že se do sebe z nějakého neexistujícího důvodu zakoukaj. Pak se vezmou, ale společnej život rychle zevšední a tak je muž donucen ukrást mimino, které bejvalá policajtka nemohla sama mít a tak donutila manžela, aby ho ukradl páru, kterýmu se narodily paterčata. Do toho se k nim nastěhujou dva uprchlý trestanci a současně po nich jde nějakej lovec lidí jak vystřiženej z Mad Maxe. >>>Vzhledem k tomu, že postavy ani témata nejsou nijak zvlášť prokreslené, aby mě to zainteresovalo citově či intelektuálně ani to není dost lehké nebo naopak dost vyhrocené na to, aby mě to bavilo, tak mi to celé to gulášovité vyprávění bylo úplně u prdele. Pak se ovšem nabízí otázka, proč s takovým zbytečným filmem ztrácet čas? Já chtěl nakoukat celou ranou tvorbu bratrů Coenů, což jsem tedy tímto naplnil, ale tohle jsem si fakt mohl odpustit. Coeni zajebali pár skvělých filmů, ale tady ještě nedokázali hrát na správnou notu a výsledkem je zbytečnej film, kterej se asi snaží být vtipnej (soudě podle té ztřeštěnosti), ale reálně jsem zůstal po celou dobu naprosto nezaujatý.

Inspirace tímto filmem pro Tarantinův Kill Bill 1 jde znát z mnoha ohledů. Kill Bill je ale lepší, což není příliš překvapivé, protože novější filmy (potažmo umění) stavá na dílech, která byla vytvořena dříve a vybrušují je. Ovšem netahej mě za slovo, neplatí to dogmaticky. Vím, že spousta nových filmů se poukouší svézt na úspěchu starších filmů, ale vůbec se jim to nedaří (viz. Rebel Moon vykrádající Star Wars a Sedm Samurajů/Statečných). Průměrná kvalita je ovšem vyšší. Průměrný film ze 60s je méně koukatelný než průměrný film dneška. Každopádně se můžeme shodnnout na tom, že ač Tarantino vykrádá, tak to dělá způsobem, díky němuž jeho filmy přesto působí velmi originálně - nikoli jako AI generated splácanina. Lady Snowblood jisté kvality má. Některé obrazy jsou působivé a taky je to výživně brutální. Když někdo někoho sekne, tak z rany stříká svítivě rudá krev (tyto komiksové stříkance krve QT převral a ještě více vyhrotil). Celkově je tento film ale méně působivé a nepříliš strhující. Protagonisčinu pomstu jsem vůbec neprožíval, protože to není dobře odvyprávěné. Abych do toho byl zainteresovaný tak, jak by bylo ideální, tak by do vyprávění muselo být včleněno to, co tam chybí. Takto mi její pomsta byla úplně volná, ačkoliv revenge stories by měly vybudit v divákovi pud pomstichtivosti. Toho lze docílit tak, že autor představí sympatickou postavu a pak jí nechá trýznit postavou, která je naopak nesympatická. Takto lze vypravěčsky zmanipulovat, aby byl divák/čtenář na stejné vlně se mstící se postavou. Tento film tento aspekt nepodchycuje.

Po letech jsem Prestige viděl znova. Už jsem ji neměl v natolik živé paměti a přemýšlel jsem, jestli to není jeden z nejlepších Nolanových filmů. Nyní vidím, že není - alespoň pro mě ne. Myslím, že Prestige funguje lépe napoprvé, když je divák strhnut tím dynamickým příběhem o rivalitě tvou kouzelníků a neodhalí ještě Nolanovy triky. Teď už jsem ale věděl, kam se koukat a když divák objeví, v čem tkví trik, tak kouzlo mizí. Můžeme se sice bavit, jestli by v hodnocení mělo hrát prim to, jak film funguje na první dobrou anebo to, jak film funguje při opakovaném shlédnutí... - To totiž odhaluje, že postavy nejsou příliš psychologizované a zajímavé na to, abych se k nim rád navracel. Když to srovnám s Klubem Rváčů (který má rovněž v závěru velké odhalení, jenž nám režisér celou dobu držel před nosem, aniž bychom ho prohlédli), který toliko neztrácí na kouzle při opakovaném shlédnutí, tak odhalíme jisté nedostatky tohoto filmu - potažmo mnoha Nolanových filmů. KR má psychologicky prokreslenější i zábavnější protagonisty, tudíž nás baví trávit s nimi čas. Nolanovi spíš postavy slouží k tomu, aby skrzeně nastavil a odhalil tajemnství, kterým chce své diváky dostat. To je prostě takový jeho trademark. Beru. KR je také stylově živější a stylizovanější dílo, čímž mě obrazově baví více. Nolanův realismus mu vždy zas tak dobře neslouží. V Temném Rytíři to žeru, protože to uzemňuje jinak poněkud přestřelené a směšné superhrdinství, ale jinde je to na mě trochu, no ano, obyčejné. <To jsou důvody, pro něž mě to podruhé nechalo už poměně chladným. ____Celý začátek filmu je poměrně uspěchaný; Nehoda nastane poměrně rychle a pak už si protagonisté dělaj naschvály. Pokud bychom setrvaly déle v období jejich přátelství a byly prokresleny vztahy mezi nimi, tak by následná nehoda mohla působit i tragicky a nebýt pouhou zápletkou k dalšímu ději. Vyprávění by mělo lépe fungovat, pokud bychom viděli, jak se vztah kouzelníků proměnil po této události. Můžeme si sice domyslet, jakými byli velkými přáteli a jak jeden z nich miloval svou ženu a jak její ztráta vedla k zášti k druhému a následně i prohloubení posedlosti v řemeslo, ale mou pointou je, že jestliže to není pořádně odvyprávěno, tak ani já nejsem pořádně "povozen" a spoustu věcí pak pro mě toliko nefunguje. Napadá mě ale, že pokud chtěl Nolan klást důraz na to, na co důraz kladl (tedy na ta odhalení, která měl ovšem divák - a to mu nutno přiznat - stále před očima), tak musel hodně sekat a spěchat, aby to divák neprohlédl dříve, než by autor chtěl. Jestliže už ale víme, kam se koukat a známe ty triky i postupku děje, tak nezbývá mnoho, nad čím by divák mohl rozjímat: Psychologickou složku děje Nolan příliš nezkoumá, protože se snaží ten bohatý děj narvat do 2h, což je poměně omezující stopáž pro takovouhle látku, která by si zasloužila minimálně o 30 minut více. Když pak Nolan v závěru promlouvá skrze umírajícího kouzelníka v podání Jackmana, tak říká, že tu show dělal vždycky pro diváky, pro jejich tváře a výrazy v nich... To působilo poněkud pateticky a uměle, jelikož do té doby v té postavě nebylo ani stopy po tomhle altruismu.

Z celého filmu mě bavil jenom krátký vyhrocený výstup Rica Flaira v telce (cca 2 minuty stopáže). To je málo. To je opravdu příliš málo. Proč mě nebavil zbytek? Je to docela jednoduché. Tvůrci zkrátka nebyli schopni naplnit potenciál látky. Namísto toho, aby to bylo pořádně vyhrocené, tak je to spíš takové utahané a postavy ani témata nejsou dostatečně prokreslené na to, aby mě to citově nebo intelektuálně zainteresovalo. Chápu, odkud kam tvůrce mířil; Chápu, že chtěl vyprávět o toxické maskulinitě, jejíž auru wrestling nese a ukázat, jak maligní to je. Bývalý wrestler a nynější otec od rodiny, Fritz von Erich, své syny učí, že musí být nejtvrdší z nejtvrdších, aby je svět nesemlel, ale přesto se mu takřka všichni zabili, protože tou výchovou byli psychicky rozjebaný. Iron Claw je taky dobrej název (distributor si to zjevně neuvědomil), protože železný spár je nejen signifikantním chvatem von Erichových, ale zrovna tak i onen otec drží svou rodinu v železném spáru. Sean Durkin to celé ale nebyl schopen dobře prokreslit a vystihnout, takže ač vidím, kam mířil, tak mě to nestrhlo a jeho film se v mém srdci fakt neudrží. Steroidama nateklýho Zaca Efrona si ale pamatovat budu! Sice vypadá hrozně, ale k tý postavě se to hodí. Hraje sice taky dobře, ale nutno dodat, že nemá moc co hrát, protože jeho Kevin je takovej hloupoučkej dobrák, kterej si nic moc neuvědomuje. ______Kdybych tu látku zpracovával já, zaměřil bych se jak na psychologické prokreslení postav, tak i na vyhrocenou stránku tý buranský show. Střídal bych frenetické pasáže toho uměle vyhrocenýho a nabubřelýho wrestlingu s pasážemi, které se noří do co možná největší hloubky vztahů a prožitků postav, na které těžce doléhá jejich prostředí stejně jako vliv jejich otce. Toho hraje Holt McCallany, kterého mám sice rád z Mindhuntera, ale s touhle rolí si moc neporadil. Působí sice jako přísnej a strohej otec, ale když se podíváme na skutečného Fritze von Ericha - a hlavně si ho poslechneme - tak si tu bestii, která má na svědomí vlastní syny, vidíme docela jasně. I to je dokladech mého tvrzení, že celý tenhle film, celé to pojetí látky, je příliš podvýživené a umírněné. Proto to není zajímavé ani příliš zábavné - teda až na ten 2min flex Rica Flaira, ale to bych se vracel na začátek...

Naprosto nezaujalo. Měl jsem co dělat, abych se to donutil dokoukat. Tohle je třetí Kar-wai Wongův film, který jsem viděl a je z nich tím nejhorším; In the Mood for Love na mě trochu fungovalo a Fallen Angels mě sice taky sralo, ale bylo to aspoň vizuálně poutavější. Chungking Express však není dostatečně podmanivý vizuálně (ani svými postavami) na to, abych tomu prominul tu bezdějovost a vyprázdněnost. Mohl bych říct bezobsažnost, ale vím, že to není zcela o ničem. O něčem to zajisté je, ale není to odvyprávěno skrze dramatický děj. Film je to naopak velmi nedramatický a moc se toho v něm neděje. Skládá se to ze dvou "příběhů" (ten první končí ve 40 min) a v obou je protagonistou čerstvě opuštěný polda, který z popudu melancholie hledá nějakou blízkost a naváže v obou případech zvláštní vztah se zvláštní ženou. Ty nově navázané vztahy ale k ničemu pořádnému nevedou a pokud si film diváka nezíská svou atmosférou a nerozvibruje to v něm nějaké emoce, tak se obávám, že ho to bude jen nudit. Jestliže měl Kar-wai Wong nějaké bolístky, které si léčil skrze postavy opuštěných mužů hledající blízkost a nevědících, kde v životě stojí, stejně jako to neví celej amerikanizovanej Hongkong, kterej postrádá (stejně jako celá Čína vlivem čistek a opere tamní zkurvených komoušů) vlastní identitu, tak to měl říct skrze nějaký poutavější příběh a nemarnit můj čas nezajímavými postavami a neustálým vyhráváním California Dreaming. Nejspíš ale nemůže být příliš otevřený, protože by měl problémy s režimem, takže ač to tam je, tak je to slabé. Já jsem ale hodně zaměřenej na narativ a postavy a tenhle film mi absenci v těchto bodech ničím nevykompenzoval a tedy mi není ani dost málo dobrý. Samozřejmě, že existují řemeslně horší filmy, ale ve spoustě z nich bych si toho našel více, čímž by se mnou i déle zůstaly. Na tuhle prázdnotu jenom brzy zapomenu. ___Kdybych se neuráčil si o filmu něco přečíst, tak bych ho asi ani nerozšifroval, protože když film nudí, tak nepodmíní zájem a divák není motivován prostoupit do díla hlouběji a odhalit tím jeho úskalí.