Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Drama

Recenze (233)

plakát

Tokyo Vice (2022) (seriál) 

Po dokončení 2. série musím říct, že tenhle seriál byl příjemné překvapení. Od začátku to je narvané zajímavými postavami, zvraty, akcí, spletitou zápletkou a nakonec i úžasným koncem. O Jakeovi Adelsteinovi jsem nikdy neslyšel a i když to je velmi volně inspirované, ten příběh mě vážně vtáhl a nepustil. Od jednoduchého pohledu Američana na japonskou společnost přes velmi přesné vyobrazení japonské kultury a jejího chování. Herci jsou prakticky všichni sympatičtí a vědí, co dělají. Zvláště Ken Watanabe v roli detektiva je přímo úžasný a dává tomu příběhu další hloubku svojí mimikou a aurou, která do toho přesně pasuje. Ajumi Tanida je taky úžasný, protože díky jeho chování a prakticky velmi důrazných detailech je postava mafiánského bosse a hlavního záporáka na plný plyn uvěřitelná. Korunu tomu dodává vlastně hlavní postava Jake v podobě Elgorta a i když není zapleten prakticky ve všem na 100% (díky bohu, protože jinak by to nebylo tak záživné), jeho vždy ne zcela taktní chování a promyšlené plány tomu dávají další rozměry. Ve výsledku seriál nabízí okénko do japonské kultury, s nějakou romantikou, akcí a hlavně nekonečnou dávkou dramatu. 2. série je oproti 1. více nabitější a už nedává prakticky jedinou chvíli na oddechnutí a to je velice dobře. Je to něco, co divák od tohoto typu seriálu čeká a mnohdy i vyžaduje. Nemám tomu asi moc co vytknout, bylo to mnohem lepší než jsem čekal z prvních nástřelů a ten čas u toho stál za to.

plakát

Centrální inteligence (2016) 

Taková průměrná až dobrá komedie, která má klasický zvrat na konci, který jsem viděl už tolikrát, že to je nuda. Kevin Hart a Johnson mají spolu ale dobrou chemii a funguje to. Když člověk vypne, na oddech to je nakonec dobré.

plakát

Jedeme na teambuilding (2023) odpad!

Někdo říká, že to je na české poměry dobré, někdo že to je katastrofa. Přikláním se k 2. názoru. Tohle nemůže sjet duševně v pořádku a říci o tom, že ho to bavilo, snad ani člověk pod vlivem. Nečekal jsem nic extra, vypnul jsem a čekal jsem dávku takového toho trapného humoru nasáknutého divnými scénkami. Kupodivu to ale předčilo má očekávání, v negativním slova smyslu a bylo to ještě horší. Téměř 2 hodinovou patlaninu se snaží alespoň nějak utahat Kotek s Polívkovou, ale absolutně to nestačí ani na nějaký podprůměrný zážitek. Já chápu, že české filmy často nemají rozpočet jako americké velkofilmy, ale to není omluva pro vytváření těchto obludností.

plakát

Sósó no Frieren (2023) (seriál) 

Uchopit recenzi na tohle anime je celkem těžké. Na jednu stranu tu je až moc velký hype, který provolává toto anime jako nejlepší anime všech dob. A ačkoliv se mi anime líbilo, vážně mi nepřijde v pořádku ho posuzovat jen na základě hype a neudělat si na to vlastní názor, jak někteří činí. Na druhou stranu musím říct, že anime odvádí po vícero stránkách prakticky perfektní práci. Ať už člověk vezme zajímavý příběh, vedlejší příběhy, postavy, character development, dialogy nebo i fakt, že navzdory žánrovém zařazení se toto anime snaží oslovit vážně širokou škálu diváků. Hodlám tedy absolutně ignorovat argumentaci některých lidí, že "na MALu to má přece top #1, tak to je nejlepší", když MAL v tomto zrovna konzistentní ani spolehlivý není (viz některé případy, kdy uživatelé v minulosti dávali masivně falešná hodnocení z nových účtů, aby porovnali žebříček podle sebe, především sundávání všech anime dolů, které se dostaly před FMA). Frieren ovšem má své kvality, které by bylo škoda ignorovat. Retrospektivní scénky promítnuté do příběhu tak, aby diváka bavily a nebyly jen fillerem, se často nevidí. Vlastně 2/3 anime probíhají v přítomném čase a 1/3 v minulosti. A nepůsobí to kostrbatě, netaktně, nudně, vlastně je to spíše zábava. Postavy jsou napsané skvěle, v čele s elfkou, která tak nějak reflektuje na svůj život a na své kontakty s lidmi a typickými puberťáky se změnami nálad. Nejzajímavější je ale asi svět jako takový a původní dobrodružství, které končí v 1. epizodě. Člověka díky tomu tak nějak vlastně přestane zajímat kmenový příběh aniž by si toho všiml a užívá si dobře vykonstruované dialogy postav na jejich cestě. Záporáci nejsou nudní, předvídatelní nebo nesmyslně silní, to samé platí i pro hlavní postavy, které sice působí silně, ale mají vlastní balanci v podobě svých chyb. A tak aby se divák běžně zajímal "kam ta skupina dojde?", tak ho zde spíše zasáhne zděšení, že těch 28 epizod je málo a klidně by to mohl být dvojnásobek. Kdo by prostě nechtěl sledovat tak skvělý příběh ze světa magie, kde si parta dobrodruhů vyjde na výpravu? A především ze světa, který je vystavěný trochu jinak než typické řadové anime. Ačkoliv mě ten přemrštěný hype nechává chladným, tohle anime si určitě zaslouží pozornost a šanci na listech dalších lidí. A i kdyby to nedostalo pokračování, tato samotná série je sama o sobě dostačující. Mně osobně to připomnělo, proč anime sleduji, proč čtu knížky, vyhledávám a sám tvořím příběhy: vždy se najde něco, co člověka bude fascinovat a přijde nějaký příběh, který vezme za srdce a zároveň promítne v divákovi celé kolo emocí během 28 epizod. A jako bonus je tohle asi nejvíc oddechové anime, co jsem kdy viděl a má v sobě souboje a nějaký příběh, co má hlavu a patu.

plakát

Ore dake Level Up na Ken - Season 1 (2024) (série) 

Ze začátku bylo tempo anime takové pomalé, táhlo se a vzhledem k tomu, že jsem nečetl manwhu, tak jsem neměl ani ponětí, co od toho moc čekat. Naštěstí asi od epizody 3 se vše rozjelo a začala to být zábava. Prakticky můžu jen vynachválit character development, postavy samotné, animace, úžasnou hudbu i příběh. Příběh tu je ale trochu jídelní stůl, co má 3 nohy místo 4. Stojí to, člověk si to užije a vážně to je jeden z těch lepších kousků, na které lze za poslední dobu narazit. Ovšem jedou tu 2 paralelní příběhy: příběh kolem Sung Jin-Woo (hlavní postava), kolem jeho vývoje, levelování a postupu v dungeonech. Pak tu je ale 2. příběh kolem asociace hunterů a ten je alespoň v 1. sérii pro nezasvěceného diváka trochu nepořádek. Není to moc provázané s hlavní postavou a co víc, některé scénky nemají moc výpovědní hodnotu pro někoho, kdo viděl jen anime. Vlastně nejvíce to dokazuje poslední epizoda. Jsem si jistý, že tohle bude dotažené v další sérii, kam autoři nalijí nějakou omáčku navíc a vše bude vysvětleno, ale takhle samostatně to působí trochu zmatek. Kvůli tomu mi nepřijde ten příběh v některých částech až tak osobní a je to zatím spíše rozfiletovaná ryba, která se musí dát dohromady. Byla by ale chyba si myslet, že to je špatné anime. I když to cílí na fanoušky akčních a dobrodružných anime, zcela očividně to cílí i na fanoušky isekai, ačkoliv o isekai nejde, přesto přináší mnoho prvků z iseai a komponuje je do příběhu. A ono to funguje mnohem lépe než by člověk na první pohled čekal. Rozhodně stojí za zkoušku.

plakát

Ore dake Level Up na Ken (2024) (seriál) 

S1: Ze začátku bylo tempo anime takové pomalé, táhlo se a vzhledem k tomu, že jsem nečetl manwhu, tak jsem neměl ani ponětí, co od toho moc čekat. Naštěstí asi od epizody 3 se vše rozjelo a začala to být zábava. Prakticky můžu jen vynachválit character development, postavy samotné, animace, úžasnou hudbu i příběh. Příběh tu je ale trochu jídelní stůl, co má 3 nohy místo 4. Stojí to, člověk si to užije a vážně to je jeden z těch lepších kousků, na které lze za poslední dobu narazit. Ovšem jedou tu 2 paralelní příběhy: příběh kolem Sung Jin-Woo (hlavní postava), kolem jeho vývoje, levelování a postupu v dungeonech. Pak tu je ale 2. příběh kolem asociace hunterů a ten je alespoň v 1. sérii pro nezasvěceného diváka trochu nepořádek. Není to moc provázané s hlavní postavou a co víc, některé scénky nemají moc výpovědní hodnotu pro někoho, kdo viděl jen anime. Vlastně nejvíce to dokazuje poslední epizoda. Jsem si jistý, že tohle bude dotažené v další sérii, kam autoři nalijí nějakou omáčku navíc a vše bude vysvětleno, ale takhle samostatně to působí trochu zmatek. Kvůli tomu mi nepřijde ten příběh v některých částech až tak osobní a je to zatím spíše rozfiletovaná ryba, která se musí dát dohromady. Byla by ale chyba si myslet, že to je špatné anime. I když to cílí na fanoušky akčních a dobrodružných anime, zcela očividně to cílí i na fanoušky isekai, ačkoliv o isekai nejde, přesto přináší mnoho prvků z iseai a komponuje je do příběhu. A ono to funguje mnohem lépe než by člověk na první pohled čekal. Rozhodně stojí za zkoušku.

plakát

Next (2007) 

Zajímavý námět, který v hlavní postavě ale sází na Nicolase Cage, který v tomto filmu tedy nemá zrovna dobré herecké výkony. Je to strojené, nemastné a neslané. Být tam jiný herec, mám z toho možná o trochu horší nebo stejný dojem. Spíše takový průměr, který neurazí ale ani nenadchne.

plakát

La Parta (2015) (pořad) odpad!

Šmakuláda spíchnutá narychlo, aby se zalíbila Barrandovu a hraná před komparzisty. Od původní Partičky to mělo hodně daleko, díky bohu, že moc dílů nevzniklo. Chybu bych nehledal ale v hercích, spíše v Barrandově a v tom, že někdo reálně očekával, že 20 nebo kolik komparzistů, kteří mají umělý smích a vlastně spíše moc nereagují, budou tvořit stejnou atmosféru jako klasické představení před lidmi, co si koupili lístek a baví je to. Barrandov, co dodat...

plakát

Partička (2011) (pořad) 

Pořad, který sleduji od jeho počátku, se v poslední době řítil dolů a vlastně od nové generace byly některé aspekty silně diskutabilní. Přinesl se koncept ze zahraničí, nejdříve to Dangl dělal na Slovensku, pak to se Suchánkem rozjeli v Česku, Suchánek k sobě nabral dlouholetého parťáka Genzera a Chmelu se Sokolem. Prvních pár dílů drhlo, pak se to už ale rozjelo a asi od 15. epizody až po tu 117. to byla jízda a zábava. Pak přišlo vyhození z Primy, asi 8 dílů nebo kolik na Barrandově, což byla katastrofa a po letech se Partička vrátila na Primu v novém obsazení. Jenže v novém obsazení nahradil Sokola Michal Novotný, který nevím, jestli do toho vůbec sedne ani po letech. Asi to vypadá, že ho to baví, jenže ty výkony nedosahují ani z 20% toho, co tam dělal Sokol a ono to je znatelně vidět každou epizodu. Ten pokus s hosty na pár sérií byl taky takový divný, zatímco někteří vypadali, že tam jsou rádi, jiní spíše vypadali, že by nejradši odešli a kazilo to zábavu. Hřebíček zábavě dal ale Michal Suchánek a jeho nezkrotitelná arogance a ego. Zatímco je asi jeden z největších tahounů té zábavy tam, ty jeho hysterické výlevy a nutkání mít vše pod palcem i před kamerami, to vážně kazí. Původní Partička byla ve složení 4 rovnocenných herců, kteří alespoň před kamerami měli stejnou startovní čáru a stejnou váhu hlasu. Do toho to moderoval Dangl a hrál hudbu Čurko. Jenže nové série jsou o tom, co chce Michal Suchánek v danou chvíli, Dangl prakticky nic z toho skoro nemoderuje a ostatní herci jen přitakávají. Působí to špatně v pořadu. Ještě ke všemu když si Suchánek pravidelně před kamerami stěžuje, že je potupné tohle hrát v jeho věku atp... Takže zatímco původní pořad byl skvělý, nové série jsou postupně horší a horší až jsme se vlastně dostali k tomu, že se tam hledají noví herci z prakticky bizárů české společnosti.

plakát

47 róninů (2013) 

I když uznávám, že ne vše je historicky přesné ve filmu. Na druhou stranu jsem našel i názor, že se jedná o nesmysl, který je špatně vymyšlený. Autora by asi zajímalo, že jde o film založený v dosti aspektech, včetně příbehu, na reálných historických událostech. Osobně si myslím, že některé části šly zpracovat i lépe, ale eye candy navrch mi prostě zakazuje dát něco jiného než 5*. Film byl zajímavý, místy zábavný, místy smutný, místy napínavý. Zpracování je rozhodně poutavé a zaujme kohokoliv, kdo se zajímá o japonskou kulturu, historii nebo o tento typ filmů. Za mě jsem si tam neužil tolik Reevese, jak jsem čekal, na druhou stranu, kdyby měl více prostoru, možná by to utlouklo ostatní postavy, takže to je pravděpodobně takto i dobře.