Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Drama

Recenze (233)

plakát

Minority Report (2002) 

Člověk musí brát trochu v potaz, jak film z roku 2002 trochu nesmyslně předpovídá některé věci, které jsou už i dnes mnohem dál. Na druhou stranu, jako sci-fi základ to vůbec není špatné - bylo to zábavné, mělo to své zvraty, mělo to zajímavé sci-fi prvky. A Tom Cruise do toho sedne perfektně.

plakát

Overlord (2015) (seriál) 

Tohle anime spolehlivě boří předsudky kolem isekai žánru a přináší svěží vzduch. Příběh je vyprávěn ze strany hlavního "padoucha", který se ze svého MMORPG světa přenese jinam, NPC dostanou vlastní vůli a on si jde hrát na dobyvatele světa. Zpočátku diskutabilní koncept se vyvinul velice dobře už v 1. sérii, kde ale stejně nebylo moc akce nebo příběhu, který by fanoušek mohl rozvíjet. 2. série byla standardně, jak to u většiny delších anime bývá, spíše určena k tomu, aby zasadila další postavy do příběhu, ustálila nějakou vnitřní logiku a celkově byla poměrně nudnější. Ovšem od 3. série anime vezme obrátky, příběh jde kupředu a s ním i docela dobrá dávka humoru a soubojů. Vlastně humor je něco, co jsem zde v takové kvalitě a rozsahu opravdu nečekal a jelikož to je seinen, tak jsem se nad těmi situacemi a vtipy docela často smál. 4. série ještě víc zamíchává kartami v podobě několika dalších postav (a také má skvělý op), které začnou dělat zvrat v příběhu, je tu i nějaké suspense rozuzlení části příběhu a velice příjemně to překvapí, protože anime tady dostává hned několik dalších rozměrů, které to posouvají ještě dál. Potvrzená je prakticky 5. série, i když nebyla ještě oznámena, protože se čeká na dokončení předlohy, ale tohle má docela dobrou šanci se ve finále dostat mezi ty úspěšnější kousky. Co mě spíše zaráží je fakt, že někteří lidé označují tohle anime za generic isekai nebo to dokonce přirovnávají k SAO. Tam se jen jednoduše dá poznat, že to neviděli... Rozhodně jsem osobně rád, že nejde o generic isekai a je to něco, k čemu si rád člověk sedne a může skutečně vypnout, protože tam nejsou rušivé elementy ale jen kupa kvalitního příběhu a humoru. Waiting for season 5...

plakát

Mimoni 2: Padouch přichází (2022) 

Osobně mi přijde, že tahle série má trochu jinou cílovku než celkové universum. Neřekl bych, že tohle je pořád zaměřené na rodinný animák, spíše to má více za cílovku děti, což nemusí být nutně špatně, kdyby to tak i bylo prezentováno, což není. Navíc se mi zdá, že z tohohle konceptu se vyždímalo už prakticky vše a trochu se to idejově už točí v kruhu. Původně se mi tenhle animák líbil, ale přijde mi, že se to začíná stáčet do dojné krávy, což nikdy nekončí dobře. Pro děti asi fajn zábava, jako rodinný animák bych si to ale moc nezvolil.

plakát

Aquaman a ztracené království (2023) 

Původně jsem si myslel, že hodnotit tenhle film bude složité, ale není. Je to katastrofa. Samotný příběh stojí tak nějak na 1 noze a to ještě hltá plno klišé z DC filmového universa. Když to člověk spojí i s faktem, že tohle je poslední Aquaman v podání Jasona, tak je s podivem, že tu nebylo něco víc. Momoa prostě ten film sám utáhnout nemůže a je jedno, jak moc se snaží. Jeho herecké výkony jsou skvělé a očividně do toho dal i hodně energie, ovšem v tom zbytku se to ztratí. Amber Heard je vlastní kapitola, i když odmyslím to, co to je za člověka a budu se snažit posuzovat její postavu nezaujatě - nesedla mi ani v jedničce, nesedla mi ani teď. O nějaké chemii mezi její postavou a Aquamanem se nedá moc mluvit, prakticky neexistuje. Vtipy postav nejsou ani klišé, občas člověku ani nedojde, že jde o vtip, protože ten humor tam chybí. Ve výsledku tak Aquaman nedostává moc důstojný odchod, na druhou stranu je určitě dobře, že už je konec, vytvářet další díl tohohle by bylo silně diskutabilní.

plakát

Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba - To the Hashira Training (2024) 

Mám zde stejný problém jako myslím s předchozím filmem? Je to prostě jen pár dílů naházených do sebe a nástřel další série. Pravidelného diváka to vážně ze židle nezvedne, nováčka můžou nadchnout animace, ale takhle daleko v příběhu se možná ztratí v některých pojmech a souvislostech. Situace by byla jiná, kdyby se opakovala věc s Mungen Train Arc. Udělá se film, pak se to po roce rozkouskuje na samostatnou sérii, přidá pár detailů a všichni jsou spokojeni. Tohle ale není samostatná série a je to mišmaš, který má nalákat předpokládám na další sérii? A to pak je otázka, jak moc je tohle v praxi použitelné, protože jsou lidé jako já, kteří některá anime jedou v kuse, protože to dodává lepší zážitek a Demon Slayer je jedno z nich - utnout to vždy v nějaké části po týdnu by byla prostě bolest. A to stejné zažívám u filmu, takže je to spíše kontraproduktivní. Na druhou stranu jsem rád, že se drží nějak ta počáteční fáze toho, kdy se k nám více a více dostávají anime filmy a asi je lepší do kin dostat tohle než kdybychom se vrátili o 10 let zpět a dostali jsme Naruto filmy, kde by divák potřeboval nějaké znalosti příběhu a backgroundu - tohle v kině určitě zaujme i nováčka, i když si to asi nebude moci užít na 100%. Série jsou super, ale toto pojetí filmů asi není můj šálek kávy, no...

plakát

Oppenheimer (2023) 

Hlavní postavy vesměs ztvárňují herci, kteří jsou už "nějaký ten rok" v branži a bez pochyby zvládnout tempo Nolana pro ně musel být zážitek. K filmu jsem přistupoval dost skepticky: 3 hodiny, Nolan musí do sebe skloubit svou typickou pointu, tajemno a fakta a rovněž ukočírovat mezi sebou velké osobnosti tak, aby herci neumlátili film čistě jen tím, že tam je hodně velkých jmen. Já vidím Oppenheimera jako další milník Nolana, protože mi přijde, že se zde překonal a prakticky musím uznat, že mě dost překvapil i Murphy. Film vyžadoval jemné nuance emocí, chování, dialogů, zcela očividně je rozsekán na pasáže, kde každá má jinak zapůsobit na diváka a ono to funguje prakticky výborně. Film si bere jako cílovku celou řadu lidí a ve finále je Nolan nechává sledovat něco, co by si možná dobrovolně ani nepustili a baví je to. Těžko říct, jestli existuje větší úspěch ve filmografii. Má negativní kritika by se u tohoto filmu moc najít nedala. Vadilo mi, že pár známějších herců bylo dáno jen jako kulisy do pozadí bez příběhu nebo že film si jen tak tak ohbajuje ty 3 hodiny trvání. Ve výsledku tomu ale nemůžu srazit ani tu hvězdu, protože mi svědomí a můj zážitek z filmu asi nedovolí tomu dát něco horšího než plný počet. I když chápu, že někteří diváci měli problém se začátkem filmu nebo nováčci s Nolanem se asi neorientovali ve skocích mezi několika časovými osami a příběhy. Pro mě to ale nebylo mínusem a u střídání časových os bych prakticky mohl říct jen to, že to je typický Nolanův rukopis. On rád mění dynamiku příběhu a jde mu to zatraceně dobře.

plakát

One Piece (2023) (seriál) 

Nejsem fanoušek adaptací anime, protože v drtivé většině případů to dopadá strašně. One Piece anime je samo o sobě tak dlouhé, že lidi, kteří najdou v sobě sílu dát třeba i 2x rewatch, musí mít už připravené lůžko v Bohnicích. A vytesat do live action produkce hlavní pointy anime, které má přes tisíc dílů... buď to je odvážné nebo krátkozraké. Ale tady se to vyplatilo. Vlastně nemůžu mít vůči tomuhle zpracování moc výtek - anime znám povrchově a seriál se mi líbil. I když klasicky český překlad některých dialogů vážně kroutí prsty na nohou a láme zuby. Režiséři ale očividně vědí, co dělají a herci mají talent a jedou si svoje. Pořád jsem trochu skeptický vůči pokračování a nějaké dlouhodobé životnosti, ale to ukáže čas.

plakát

Kage no džicurjokuša ni naritakute! (2022) (seriál) 

Anime bylo velkým překvapením, obě série, ale asi jen pro lidi, kteří jsou cílovka. Pokud někomu nesedne kombinace prostředí, postav a příběhu, užít si to asi nemůže. Absolutně nesouhlasím s tím, že anime má ty stejné hlavní postavy a příběh jako tuna dalších. Jedná se do jisté míry o parodii a má představit takovou odlehčenější a zábavnější verzi One Punch Man a random isekai romance universa s magií. Už samo o sobě dost vypovídá, že anime je často a hodně vtipné a divák tam může jít po vtipech, příběhu, character developmentu nebo i jen čistě po těch absurdních situacích. Kdo tohle bral nějak do krve vážně a diví se, že ho to nebaví, tak to bude očividně ten problém. Akční komedie a fantasy většinou nejedou na seriozní notě a tohle se jí nedrží už skoro vůbec. Jde prakticky o to, kolik postav pod maskou MC vystřídá, za koho se bude vydávat, jaké stupidní pubertální chyby udělá ve své honbě za domnělým perfekcionismem, který mu nabourávají zcela racionální události v jeho iracionálním a nahodilém plánu. Třešničkou na dortu jsou některé skryté vtipy (dobře, některé zas tak skryté nejsou, když jedna ze schopností hlavního hrdiny je de facto atomovka), které opět prohloubí zážitek asi spíš těm lidem, kteří to přišli sledovat s čistou hlavou a pobavit se. Na odpočinek a vypnutí úplně super anime.

plakát

Kamonohaši Ron no kindan suiri (2023) (seriál) 

S1: Jakožto milovník detektivek jsem tomuto musel dát šanci. Na začátku jsem se hodně bál (a pořád se prakticky bojím i u 2. série), že to bude nějaké generic anime, které pojede ve stylu řešení případů každou epizodu, jen aby se tam něco dělo, bez nějakých hlubších kontextů. Spadl mi kámen ze srdce, když se příběh začal hýbat dopředu a postavy měly velmi příjemné a unikátní charaktery. Hlavní odhalení rodové linky hlavní postavy mi přišlo trochu mimo a náhodné, bez spoilerů můžu říct jen to, že se úplně příběh k tomu uchylovat nemusel, byl zajímavý i bez toho. Jako u spousty anime i zde platí, že 1. série je prakticky jen prequel a příprava půdy pro pořádný příběh a akci, takže doufám, že S2 nedopadne nějak špatně, protože by to prakticky celé anime potopilo. Co se týče žánrů, upřímně bych moc neřekl, že anime má prvky nějaké výraznější komedie, spíš co najde divák u průměrného anime tady a támhle. Ale vlastně to ani nevadí. Detektivka to je dobrá, drama ještě lepší.

plakát

Mashle (2023) (seriál) 

Zcela očividná parodie na One Punch Mana a Harryho Pottera. Funguje? Meh... Ten nápad v základu není špatný a když člověk vidí první epizody, působí to i nějak vtipně. Celé anime ale začíná padat "na hubu" někde uprostřed, kde nemá co nabídnout. Vtipy se zásadně staví na momentech z OPM, takže "hej, mám neskutečnou sílu, zvládnu cokoliv, yay, omylem jsem posekal strom". Jenže ty momentky nejsou vtipné a postavy v tom nemají ani zdaleka tolik energie jako OPM. Působí to neskutečně levně i na parodii a to je ten moment, kdy tam člověk začne hledat něco jiného. Jenže co? Animace jsou asi docela dobré, zážitek to nijak nekazí, ale že by ho povznášel, to se taky říci nedá. Příběh? Ten je mrtvý prakticky od chvíle, kdy hlavní hrdina nastoupí do školy. Jakákoliv snaha zasadit příběh zpět na jídelníček selhává prakticky kdykoliv, kdy se o to někdo pokusí. Dialogy? Anime staví na postavách, které mají dohromady IQ kamínku v botě, takže to asi taky ne. Nějaká akce? Velmi podprůměrná na to, že to je prakticky cíl tohoto anime. Ve výsledku je tak divákovi slíbeno strašně moc na začátku, bohužel v průběhu a na konci není doručeno prakticky nic. Některé postavy jsou ale sympatické a některé momenty jsou i ocenitelné. Bohužel to na nijak vysoké hodnocení nestačí.