Dům plný strachu

Tohle byl fakt moc pěknej film a pamatuju si, když jsem ještě chodíval do školky a později i do školy, tak ho opravdu tak 1x ročně dávali v televizi a já ho vždycky moc rád viděl. Byla to taková opravdu fantasy pohádka, na kterou se ale dalo dívat. Moc mě to tenkrát bavilo, hlavně když maloval ty obrázky, do kterých se dalo vstoupit, stejně jako do toho rozpadlého domu, kde musel porazit toho chlapa, ze kterýho měl strach... 5*, je to pro mě velká vzpomínka na dětství... (07.05.2008)

Tento film som naposledy videl asi pre 25 rokmi a asi polovicu z toho času ho hľadám. A práve, keď som ho už vobec nehľadal, tak náhoda zariadila, že som ho konečne po dlhých rokoch mohol zas vidieť. Do asi polky filmu som si nebol celkom istý, či sa jedna o ten film, ale od červenej dodavky a cukrom, som si začal spomínať na každú jednu scénu. A aj keď je to veľmi dlhí čas, keď som film videl naposledy,  tak niektoré sceny mi stále zostali v pamäti, neuveriteľne. Pamätám si, že vtedy sa mi film dosť páčil, ale mal som asi dvanásť rokov a vtedy som pre ten film bol cieľovka, ale teraz už takú silu na mna nemal, ale tá nostalgia je na nezaplatenie. Jedná sa o takú milú infantilnosť a detinskosť, že niektoré tie nápady ma vážne rozosmiali. Napríklad som nevedel, že na neviditeľne bezpečnostné vlákno funguje navlečená punčocha na paličke. Ale film si aj protirečí, lebo chlapec stratil vlasy kvôli strachu, čo zažil v jednom dome a potom mu prestanú rast kvôli tomu, že ten strach prešiel na iného, čo sa mi zdá divne, keďže tie vlasy mu nezačali rast kvôli tomu strachu, ale kvôli tomu receptu. Obsahovo je nezvyčajný a zvláštny a aj keď v tejto dobe je celkom úsmevný, tak za nostalgiu nemôžem nedať 4*, to proste nemôžem. (09.03.2023)

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes. (03.11.2021)

Přátelé, kamarádi - kde začít? Více jak 20 let spal tento "kostlivec" v pomyslné skříni mého podvědomí a čas od času mi, se zlomyslností jemu vlastní, zjevil nějakou z dávno zapomenutých hrůz... Je to zvláštní, kolik z nás píše o generační noční můře, ale je to tak a já se hlásím mezi vás. Tak jako hlavní hrdina prožil trauma ve vyhořelém domě, já v dětství prožil asi něco podobného při sledování tohoto filmu a úspěšně ho téměř celý vytěsnil do podvědomí. S pomocí kolegů na diskuzi "hledám film" jsem nalezl odpověď - dle indicií "starý dům, paruka, vlasy" jsem dostal opravdu rychle název - Dům plný strachu. V dětství mě společně s tímto snímek děsil ještě seriál Pod horou a také trochu bláznivý Čáryfuk. Myslím, že si Dům plný strachu pustím, jen tak z nostalgie... (06.11.2013)

„Je strašne jednoduché byť vtipný v dome plnom bláznov. Stačí byť normálny.“ Akože... už ten názov. Arašidová nátierka. V detstve som videl tony filmov, ale len máloktorý ma traumatizoval tak, ako tento. Jasné, keď ako malí vidíte horory typu Maniac Cop, Detská hra alebo Nočná mora z Elm Street 4, „asi“ vás to vydesí. Teraz však mám na mysli nehororové tituly. Úchylnej (?) Arašidovej nátierke sa to nepochybne podarilo spolu s Perinbabou a Troma veteránmi (v ktorých mimochodom takisto brutálne rýchlo rastie istá časť ľudského tela, pýtam sa: je to náhoda?). Tiesnivá, intenzívne znepokojivá snímka je nesmierne halucinogénno-surreálna. Scenár je do takej miery bláznivý, WTF, divoký, kuriózny a nepredvídateľný (šialený maliar unáša deti a maľuje živé obrazy), až neviete, či si z vás niekto robí srandu alebo čo (z nemocnice odmietnu prísť pre zranené dieťa, chlapca škola vyhodí kvôli zdravotným problémom...). Ak film uvidí niekto prvý raz v živote ako dospelý v roku 2022, tak to preňho bude proste asi len príliš čudné na to, aby to bolo dobré. Ale pre mňa je to minimálne z nostalgie určite 4*-ová záležitosť. A treba dodať, že ešte i dnes, v roku 2022, je to neskutočne atmosférické, ponuré, krásne desivé a čudné. Možno dokonca ešte čudnejšie, ako keď som to prvý raz videl ako dieťa. Jediné, čo ma ako dospeláka zaskočilo, bola krajina výroby. Myslel som, že taký pitoreskný film mohli natočiť jedine Holanďania alebo čo ja viem Gruzínci, ale ono nie, boli to „len“ Kanaďania (ale to, že je výsledok taký, aký je, je vplyvom rozmanitosti tvorcov: režisér Austrálčan, jeden zo scenáristov Čech, kameraman Maďar, jeden z hercov z Laosu). OK a teraz recept. Píšte si: päť mŕtvych múch, jedno hnité vajce... (16.08.2022)