Krotitelé duchů: Říše ledu

Prvotřídní a krutě zábavná osmdesátková podívaná, která svou nostalgicky laděnou strunou úspěšně navazuje na Krotitelé duchů: Odkaz. Režisér Gil Kenan ukazuje v Říši ledu svůj jedinečný cit pro filmařinu a obrovskou dávku lásky k původní předloze, které svým pojetím vzdává hold. Již pouhá práce s tóny a zvuky z prvních Krotitelů duchů je naprosto brilantní a vrátí vás v čase zpět. Dále tu pozorný divák dostane obrovskou nálož easter eggů (např. na Jurský park), slovních hříček a narážek, které naplno eskalují, pokud jste fanouškem původních dvou filmů. Scény se lvem, Pánem ohně, knihovnou, Wenkmanovou pracovnou byly jednou velkou laskominou, která neměla sebemenší chybu. Sám Ivan Reitman by byl z konečného výsledku naprosto nadšený. Za mě prozatím největší a nejpříjemnější kinopřekvapení roku 2024. Brzy vyrazím na opáčko. Všem fanouškům Ghostbusters jedno velké doporučení, nebudete zklamaní. Plný počet hvězd, přesně takto mají vypadat Krotitelé duchů. 👌 (10.04.2024, ČSFD projekce Černý most) (11.04.2024)

Ledoví Krotitelé duchů pokračují ve stylu odkazu, a stejně jako u Odkazu, jsem se neskutečně bavil.Jsem rád že ledový sequel nezapomněl na všechny důležité postavy z minulého dílu, a každé se snaží dát nějakou důležitost v příběhu, nebo nějakou vedlejší dějovou linku, což hrozně adoruji. Říše Ledu hlavně ale díky bohu neztratila ani kousek energie, kterou měl úžasný odkaz. Jako velké pozitivum beru i humor, kterej mi tu extrémně sedl, a smál jsem se snad u každému vtipu. Ve finále se jedná sice o něco horší počin než Odkaz, ale stále velmi, velmi povedený. 8/10 (18.04.2024)

Krotitelé duchů: Odkaz mi hodně moc sedl, a to nejsem žádný velký fanda původních filmů. Bylo vidět, že ten film má srdíčko, je dělaný s láskou a pro radost, a všichni kdo na projektu dělali se dobře bavili. Na pokračování jsem se těšil, ale první ohlasy mé nadšení řádně zmrazili. A bohužel zcela zaslouženě. Samotný film není špatný, má několik dobrých momentů, a nemůžu říci, že bych se nějak nudil, ale pravdou je, že mu chybí srdíčko. Všechno, co se ve filmu děje je sterilní, obyčejné a skoro bez nápadu. Naštěstí je tu pořád sympatické obsazení, které to drží na vodou. Krotitelé duchů: Říše ledu je film, u kterého zamrzí, že je obyčejný a svým způsobem lehce zbytečný, protože měl rozhodně navíc. (13.05.2024)

Také poslabšie tri, ale sympatická nostalgia a pôvodný film bude mať úctyhodných 40 rokov, za mňa stále obstojí, jedná sa podľa mňa o jednu z veľkých klasík americkej kinematografie a preto menej ako tri dať nechcem. Je pomerne prekvapivé, že práve táto značka sa dočkala už svojho piateho filmu, len škoda, že podobne ako s mnohými podobne resuscitovanými značkami (Indiana Jones, Star Wars), sa nepodarilo nájsť spôsob ako mu dodať podobnú šťavu ako mala jednotka. Ingrediencie na to sú, ale je to hra na istotu, do ktorej Kumail Nanjiani vnáša niečo viac živšie a inak ju ťahá fakt, že po 40-tich rokoch vidíme zase niektorých starých známych. (04.05.2024)

Říše ledu dává větší prostor původnímu obsazení a snaží se ještě o kus více o nostalgické napojení na původní filmy než Odkaz, přesto nedosahuje kvalit osmdesátkových klasik a nechává vlát potenciál jen tak ve (smrtonosně mrazivém) vzduchu. Hlavní záporák má líbivě děsuplný vizuál a je celkem škoda, že přichází na scénu relativně pozdě a figuruje spíše jen v "ušeptaných" náznacích. (Staro)nové obsazení z Odkazu, obohacené tentokrát o Kumaila Nanjianiho, mi přišlo opět takové jalové. Pokračování, které vzniklo asi jenom proto, aby prostě bylo, aniž by se snažilo o nějaký posun a přidanou hodnotu do krotitelského univerza. (21.04.2024)