Vlkodlak: Noční lovec

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)

Zajímavá jednohubka vyplňující Marvel univerzum, ale tvářící se jako horor ze 40 let. Jeden z nejlepších hudebních skladatelů posledních 20 let Michael Giacchino, až překvapivě profesionálně režíruje, přestože i přes svou skromnou stopáž, má výrazné rezervy převážně v celé druhé třetině, která kazí výborný úvod a ještě lepší závěr. (11.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Ačkoliv Werewolf By Night nepřipomíná nic podobného, co jsme doposud v rámci MCU franšízy viděli, tenhle [ani ne hodinový] halloweenský speciál [který je navíc koncipován jako nízkorozpočtový televizní fllm a stylizován do podoby monster-horrorů studia Universal ze 30. let (aspoň Dan Krátkej to tvrdí lol)] se však drží příliš zkrátka – ať už z konceptuálního [což se týka rádoby "explicitního" vyobrazení násilí anebo nikterak výraznýho audiovizuálního pojetí] či technickýho hlediska [pořád mi hlava nebere jak může CGI od Mickey Mouse, největšího korporátu na světě, vypadat tak nehorázně špatně]. Jako jo, jde o víc než zajímavý příspěvek do celý marvelovský mozaiky, jenže ta marvelovská pachuť [přes veškerou snahu se co nejvíc odlišit] tam pořád prostě je. Každopádně tímhle směrem by se měl Marvel do budoucna bezpochyby vydat – a to směrem experimentování s formou, stylizací, sub-žánry a diváckým očekáváním celkově. Každopádně nelze popřít, že Michael Giacchino prokázal, že není jen talentovaný skladatel, ale i nadaný režisér – ta autorská volnost a tvůrčí svoboda je zde sice patrná, akorát prakticky nevyužitá. Snaha se samozřejmě musí cenit, ale jde spíš o promarněnou příležitost – anebo jsem až moc velkej naivka..... 7 vlčáků z 10 (07.10.2022)

Pobaví. Neurazí. Ale čekal jsem vzhledem k tomu, že jde o poctu filmům 30.-50. let (na které já trpím a je lhostejno, jakého jsou žánru) větší vtah. Takto se z toho vyklubal jen lepší průměr, ale jsem rád, že si občas až vynikající skladatel udělal radost. Proč ne? Jinak, není to po1. (a zřejmě ani naposledy) co na 100% souhlasím s DaViD´82.  (08.10.2022)