Oněgin

85% Dala bych pět hvězdiček, protože tohle zpracování s perfektními hereckými výkony Vás opravdu vtáhne do atmosféry tehdejšího Ruska i samého příběhu, jenomže jedna věc, mě opravdu dostala a to v tom špatném slova smyslu. Ve chvíli, kdy v "Rusku Ruska" Taťána píše dopis "Rusovi" Oněginovi v angličtině!!! tak jsem myslela, že snad uteču, vinou vlivem Puškina a celkového zpracování, jsem tomuhle filmu tu chybu - bijící do očí, odpustila, ale nezapomněla, kromě té chyby, to byl jednoznačně okouzlující snímek. (22.02.2008)

Opět vidíme ten samý, tradičnín příběh lásky. "A: Já tě miluji, jsi úžasný B. B: Jsi krásná, ale já jsem na tebe moc špatný, jsem moc velký frajer - to by neklapalo. A: Proč? proč? ....dobře. ...po nějaké době: A: A co teď? B: Ne to by vážně nešlo" A: Fňuk, fňuk. B: Adios :-) ....meztím: B se jakžtakž srovnala, vdala a má skvělého muže. A: B, já tě teď tak moc chci, miluji tě, jsi to nejdražší na Světě, jsi krásní a skvělá" B: Proč teď, proč jsi mě nechtěl předtím? A: Nevím, byl jsem slepý a nemohl jsem - měl jsem určité problémy, řekni, že mě miluješ, vím, že je to pravda, vím, vím" B: Miluji... A: Vem si mě" B: ...???" To je celé, jen chybí konec a je to vše dáno do krásného prostředí ruské smetánky, protkáno podmanivou hudbou a sakra dobře natočeno. Mimochodem: LiV Tyler je ještě krásnější, než obvykle. (01.01.2013)

Fiennesovic rodinný podnik dal vzniknout Oněginovi polomagickému, zasněnému, s kouzelnými záběry, a naštěstí tak výpravnému jak si jen může tahle výkladní skříň světové literatury zasloužit. Mně osobně to ale příliš nesedlo, knihu jsem prožíval poněkud jinak a o opeře raději ani nemluvím;) Navíc mi příliš nevyhovovala ani Liv Tyler, které jinak mladé naivky nemám problém věřit. Faktem nicméně je, že Fiennesův Oněgin sklánějící se nad Lenským byl zdrcující, a kontrast té emocionální hloubky s následným vlečením mrtvého těla na kabátu svědčí o tom, že Ralphova drahá sestřička věděla velmi dobře, co chce s Puškinovou předlohou provádět. Vzato kolem a kolem je to fascinující, ale zkrátka mi to moc nevyhovovalo. Červenou vlajku ale rozhodně vyvěsit musím. 70% (14.07.2013)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)