Anna Karenina

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)

Asi první Wrightův film, kde je stylizace nějak motivovaná a funkčně využitá. Ocitáme se na divadle, kde se nadsázka dá přijmout bez výhrad a kde práce s několika plány vyznívá nejen zábavně, ale hlavně přirozeně – jakkoli zcizující se může zdát. Něco víc o Anně knižní i o jiných adaptacích v mé recenzi pro Femag.cz. (04.01.2013)

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

Anna Karenina je literární klasika. A její nejnovější filmová adaptace? Ta se jistě takovou klasikou nestane. Joe Wright zvolil pro tento romantický kousek zvláštní formu. Takovou divadelní, kulisovou. Pokud diváci dovedou na tento styl přistoupit, tak si pak mohou známé romantické drama užít se vším všudy. Pochválit musím rozhodně hudbu, která je velikou dominantou, stejně jako herecké výkony, z nichž bych zmínil Keiru Knightley (ač souhlasím s názory, že se na postavu Anny příliš nehodí) a Judea Law (ten svůj minimální prostor pro herecký projev využil maximálně). Postavu Vronského bych však nejraději přiřknul jinému herci.. třeba právě Judovi Law. :) Za pochvalu stojí rozhodně také kamera. Angličtina je krásný jazyk, ovšem raději bych u této klasiky poslouchal ruštinu, která by daleko více navodila atmosféru carského Ruska. Tato adaptace si ale určitě zaslouží 4*. [v kině 11.12.12; 19:30] (11.12.2012)

V carském Rusku bylo možné úplně všechno. Všichni si tam říkali celým jménem, vykali si, ale neoslovovali se "soudruhu". Což je věčná škoda. Američtí imperialisté viděli v Anně Karenině v podstatě běhnu, ale netroufli si o tom natočit film. Což je věčná škoda, protože by ji mohla hrát třeba Megan Fox. Čekali, až na britských ostrovech dostanou téže nápad převést na plátno příběh a do roli Anny Kareniny obsadí anorektickou Keiru Knightley. Marně jsem čekal na konec filmu. Byl v nedohlednu. Klady: vykání a oslovování se ve filmu celým jménem, kožichy, jež se kostyméři inspirovali u Leoše Mareše. Zápory: celý film je jedna pitomina, Keira je dál anorektička a zešeredněla. 20% (09.02.2013)