Režie:
Robert LepageScénář:
Robert LepageKamera:
Jonathan FreemanHrají:
Tilda Swinton, Tom McCamus, Sean McCann, Jessica Paré, Russell Yuen, Lynne Adams, Gabriel Gascon, Laurent Imbault, Lisa Moore, Dean Hagopian, Ryan Hollyman (více)Obsahy(1)
Příběh začíná smrtí muže jménem George Barber, kterého jednoho dne policie nalezne zavražděného v jeho bytě. Neoloupeného, ponechaného na pohovce, pouze s odborně odejmutým mozkem, který policii zavede na stopu tajného neurologického výzkumu. Film kanadského režiséra rozplétá složité klubko o povaze a identitě lidského vědomí a představivosti a je úpravou stejnojmenné hry kanadského matematika, spisovatele a dramatika Johna Mightona, který na filmu také spolupracoval. (ČSFD)
(více)Recenze (40)
George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? ()
Myslím, že v tomto případě opravdu není důležité, jestli byla pointa předvídatelná, o děj jako takový tady zas tak nejde. Film je v první řadě o lidech, kteří vedou zajímavé, leckdy filozofické rozhovory o lidském vnímání, představivosti a pod. A ještě se tu najde prostor na lásku dvou lidí napříč dimenzemi, která mi tak trochu připomíná Věčný svit neposkvrněné mysli. Snímek mě zaujal také svou pozvolnou komorní atmosférou, hereckými výkony dua Tilda Swinton, Tom McCamus a zejména nádhernými filmovými obrazy, většinou hozenými do modrozelené barvy. Někdy není na škodu, pozastavit se popřemýšlet trochu hlouběji o skutečnostech, které bereme jako samozřejmost. ()
Celkem povedený film, to musím uznat. Mile mě to překvapilo. Má skvělou a silnou atmosféru, precizní kameru, která má každý záběr skutečně vypiplaný (byť to zpočátku mělo tak trochu televizní look), naprosto dokonalou hudbu a zajímavý příběh, na kterém je i leccos k zamyšlení. Pravda, mohlo se jít i víc do hloubky a ta závěrečná pointa až tak překvapivá není, ale jinak už snad nemám co vytýkat a Possible Worlds je podle mě povedenou a docela inteligentní sci-fi. Své chyby a nedostatky má, ale 4* si zaslouží. ()
Jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí? Jde jen o subjektivní názor? Fikce může být někdy působivější a reálnější než skutečnost... Jde jen o to, jakou kvalitu prožitku samy udělíme... Je na našem vnímání a podvědomí, co bude mít pro nás vyšší hodnotu. Jaké pocity a jaké emoce, jaké zážitky. Stejně... Nikdy si nemůžeme být ničím jisti. Possible worlds je zkrátka myšlenkami nabitý film. Film, který vám ještě dlouho dobu po jeho shlédnutí bude ležet v hlavě... ()
Yes! Mindfuck jak má být. Krásné, tiché tempo filmu a melancholicky uspávající závěr... Poměrně hodně filosoficky založená sci-fi podívaná. Tak trochu Mr. Nobody, trochu Butterfly Effect, trochu odevšad - i když je to z roku 2000. Skvělá hudba. Říkáme: "Věci by nemusely být takové, jaké jsou," a cítíme se volně... nebo nepokojně. Ale ve skutečnosti za tím nic není. Jenom hromada neuchopitelných možností. Protože na konci... všechno jednoduše JE. ()
Zajímavosti (1)
- Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1990 od Johna Mightona, kanadského matematika a spisovatele, který se mimo jiné podílel i na scénáři k filmu Dobrý Will Hunting (1997). (PhillM.)
Reklama