Útěk z L.A.

Carpenterova neskutečně chutná jednohubka, s černým humorem a jednou dávkou nadhledu na víc. Kurt Russell jako drsný Snake, který mluví jen když má přichystanou nějakou peprnou hlášku. Vize drsné budoucnosti "svobodné Ameriky" je opravdu originální a až na ty prastaré efekty nemohu najít téměř žádnou chybu. Rychlý děj, který se nepozastavuej nudným vysvětlováním ani nejde do hloubky hrdinů. Nikoho totiž nezajímá, jestli Snakea jako malého rodiče týrali nebo jestli byl počat předmanželským sexem. A to jsem se ještě nezmínil ani o ostatních skvěle napsaných a ještě lépe obsazených postavách (Pam je opět skvostná) a ani úžasném hudebním doprovodu, kterému se daří neskutečným způsobem dodávat filmu tu pravou šťávu a eliminovat nudnější chvilky. Jen jedno je mi líto, že se podobné filmy netočí dnes. (12.06.2007)

Může mě někdo říci, jestli to byl záměr udělat efekty a triky ve filmu takhle lacině až směšně a nebo jestli je někdo totální kretén. To jsem měl radši pozorovat kukátkem velkou prdel uklizečky v baráku, která právě myla naše patro, než jednookýho hrdinu co vniknul do L.A., jenom proto aby z něj mohl uniknout. (09.09.2007)

Snake is back! Patnáct let po kultovním a špinavém sci-fi filmu Útěk z New Yorku, se John Carpenter a Kurt Russell vrátili, aby fanouškům původního snímku dali nášup. Někdo tímto snímkem opovrhuje, někdo ho vynáší do nebes, já volím zlatou střední cestu. Útěk z L.A. asi nedosahuje kvalit svého staršího brášky (hlavně tady není ona pověstná osmdesátková atmosféra a ani být nemůže), ale rozhodně to není jen špatné béčko, jak někteří uživatelé zmiňují. I tento kousek časem dozraje a až se bude na 90. léta nostalgicky vzpomínat, bude třeba i toto dílko klasikou svého žánru. John Carpenter to zvládl se ctí. Tři a půl zaokrouhleno nahoru. P.S. Od začátku do konce parádní hudba! (31.08.2016)

Tohle pokračování beru jako nepříliš povedený žert samotného Johna Carpentera. Ne jen že je to v mnoha ohledech horší než předchozí díl, ale většina triků tu byla opravdu na otřesné úrovni a ani samotný děj (který v mnohém až okatě připomínal jedničku) mě moc nebavil. Co si budeme nalhávat, kromě několika povedených scén, to byla dost nuda. Líbila se honička a následná bitka s motorkáři, nebo slizký doktor Bruce Campbell, kterého bych snad ani nepoznal, kdybych dopředu nevěděl o jeho účasti. Valeria Golino tu byla naprosto zbytečná (a to jsem se na ní těšil – mám pro ní jistou slabost) a Steve Buscemi taky podal jeden ze svých slabších výkonů (to bylo zřejmě dáno i jeho postavou, která mně moc nezaujala). Bohužel, ale tomuhle prostě nemůžu dát ani průměr… (27.08.2018)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)