Útěk z Absolomu

Do trestanecké kolonie na opuštěné planetě přivezli nového vězně - kapitána J.T. Robbinse (Ray Liotta). Už při prvním setkání s ředitelem věznice je jasné, že se tito dva nijak mít rádi nebudou - a tak se rozhodne ředitel udělit mu trest nejvyšší. Vysadí jej uprostřed džungle, kde kromě jiných nebezpečí také zuří válka mezi podobně "potrestanými" Outsidery s sadistickým Markem a Insidery, vedenými mírumilovným Otcem (Lance Henriksen). Protože se Robbins nerad někomu přizpůsobuje, podaří se mu naštvat Marka, a nakonec se spojí s Insidery, a pokusí se jim pomoct vyhrát téměř beznadějnou válku ... Průměrné béčko, které v dnešní době nemůže nikoho uspokojit (a tak nějak předpokládám, že tomu i v roce 1994 nebylo). To, že jeden jedinec dokáže fungující systém na planetě rozvrátit bych ještě zkousl, ale stupiditu obou rozválčených klanů, kdy jedna polovička si hraje na barbary a druhá na středověkou vesničku už moc ne a nepomůže tomu ani Lance Henriksen v krásném bílém rouchu (asi se jim podařilo vyrobit i Ariel). Naštěstí se Michael Campbel z tohoto filmu poučil a tak s klidným srdcem můžeme na Útěk z Absolomu zapomenout ... (14.02.2009)

Jen potvrzení, že Martin Campbell natočil sice nejlepší bondovku širokodaleko, ale v dalších svých filmech, ať už před Casinem nebo po něm, jen ukázal, že moc dobrý režisér není. Útěk z Absolomu se sice tváří jako akční sci-fi se sociálním přesahem, ale ve skutečnosti to je jen šílená nuda nedávající vůbec smysl. Není akční ani zábavný, je ale šíleně dlouhý. (01.06.2020)

"Věznice budoucnosti" má jako subžánr vězeňského filmu dvě odnože - mužskou a ženskou. Zatímco v ženské (výlučně trashové) věznici budoucnosti jde pouze o erotické polechtání nadrženého puberťáctva (zkuste HVĚZDNÝ KRIMINÁL: ÚTĚK), ta mužská na to jde obvykle přes akci a ani ve své nejbéčkovější podobě se nebojí oslovit i starší ročníky. Po ÚTĚKU Z NEW YORKU (1981), který zahájil její slávu, měla svůj vrchol v první polovině 90. let, kdy vznikla svatá trojice futuristických filmových lapáků - OBOJEK (1991) s Rutgerem Hauerem, PEVNOST STRACHU (1993) s Christopherem Lambertem a ÚTĚK Z ABSOLOMU (1994) s Rayem Liottou (a v roce 1996 k nim přibyl ÚTĚK Z L.A.). Ani jeden ze zmíněných snímků nijak zvlášť (pokud vůbec) neposouvá žánr sci-fi a fantastično pouze dodává východisko a exotickou patinu klasickému schématu vězeňských filmů s jeho klišé a archetypálními postavami. ÚTĚK Z ABSOLOMU výše uvedeným titulům jednoznačně dominuje, jak po režijní, scenáristické a technické stránce, tak i rozpočtem, výpravou a hereckým obsazením. Martin Campbell tu rok před vynikajícím ZLATÝM OKEM poprvé přičichl k akční látce a hned vystřihl prvotřídní akční film, čímž nemyslím pouze solidní akční scény, ale především celkovou dynamiku vyprávění. Ray Liotta je jako elitní armádní zabiják s temnou minulostí perfektní a i když o něj při jeho schopnostech nemáte ani na chvíli strach, nedržíte mu palce o nic méně. Podobně jako u Ernieho Hudsona a jeho dalšího drsného, ale dobráckého černocha nebo Lance Henriksena, který si po Bishopovi připsal dalšího charizmatického sympaťáka (rok předtím si zase skvěle zazáporařil v ŽIVÉM TERČI a RYTÍŘÍCH). Jediné nad čím bych se snad pozastavil je záporný postoj vězňů z Absolomu. Způsob jakým s nimi ředitel manipuluje je sice zvrhlý, ale na druhé straně, kdo by nevyměnil celu o několika metrech čtverečních a bez okénka za tropický ostrov? (16.12.2005)

Ve své době vznikla spousta vězeňských filmů s pokusem o útěk a většinou se vše odehrávalo kdesi v budoucnosti. Nejinak je to i u tohoto snímku, i když prostředí vypadá, jakoby se vše odehrávalo v hluboké minulosti. Vězni tu žijí kdesi v džungli a jakoby svobodně. Dobrodružný příběh, byť přes svou akčnost, moc nezaujme. Jeden kýč střídá druhý a mnohdy je v ději takový podivný zmatek, že pomalu není poznat, o co že tam vlastně jde. Všichni se chovají jak divoši, mají své vlastní zákony a kdyby mě někdo tvrdil, že jsou to všichni vězni, nevěřil bych mu ani za mák. A tak vlastně ani nevím, co měl tento příběh přinést. Mě nepřinesl nic. (27.05.2014)