Anakonda: Honba za krvavou orchidejí

... Tou dobou mě už celej ten výlet pěkně sral. Moskyti protivně bzučeli, opice zuřivě vřeštěla a holky zodpovědně hysterčily. Ale hadi to měli všechno na háku a vesele se pářili, jako by se nechumelilo. Jenže u sexu jim samozřejmě děsně vyhládlo (známá věc), pročež zanechali muckání a začali nás zase žrát, jednoho po druhém, přesně dle rozpisu ve scénáři. Kámošku to už docela otravovalo, tak jednomu nenažranýmu syčákovi uťala jediným máchnutím hlavu, jak blahé paměti Bajaja drakovi. A do toho mumraje rozkvetly konečně ty pitomé kytky. No sláva! Teď už jen zbývalo se kvůli nim vzájemně postřílet, a pak konečně vyrazit domů. Na oslavu konce filmu jsme si ještě rozsvítili jednoho hada, odplazili jsme se na vor a byl konečně šlus! (10.08.2013)

Jednu dobu se mi velmi líbil trailer na tento film a často jsem si ho pouštěla. Doba se však sunula kupředu, já prošla filmovým vývojem a po zhlédnutí Honby za krvavou orchidejí jsem došla k názoru, že zřejmě to nejlepší na tomto "díle" je právě trailer. Film předkládá jedno otřepané klišé za druhým, jeden hroznější dialog, než ten následující. Vítězně tak z tohoto průseru vychází ten nádherný tvor (ač digitální:) jménem Anakonda. (17.02.2008)

Válkou zklamaní vojáci se ukrývají na Borneu. Tím pádem není nouze o Američany, kteří se plaví v Indonésii. Film je stejně tak přehlídkou metrosexuálních jedinců, kteří o herectví zavadili tak maximálně z Pendolína. Pokračování nemuselo být nutně špatné, kdyby nepůsobilo tak směšně. Anakonda v Indonésii? Pro scénáristy žádný problém:) Samozřejmě ani první díl není žádný skvost. Na třetí s Házlhófem nemám odvahu. (04.02.2013)

Tak narovinu, od filmu o přerostlých lidožravých anakondách nečekám žádné sociální sondy, pitvání psychologie postav, jestli se náhodou ještě v patnácti v noci nepochcávali, jestli hlavní hrdina nechtěl svoji matku dostat do postele, že jeho obtloustlý tatík je pedofil a vojíždí všechny hošany z okolí, na to z vysoka kašlu, to ať si zkoumají uchyláci ve svých rádoby „uměleckých“ počinech, já očekávám jedině, co největší početnou skupinu osob, nějaká ta roztomilá zvířátka taky nejsou naškodu, kteří budou v pravidelných intervalech (co nejméně od sebe vzdálených) umírat ve spárech anakondy, nikdy neškodí když většinu tlupy zastupují vnadné vědátorky, protože jsme v džungli, šaty navlhnou, takže je skodo všechno vidět a nějaké ne moc blbě udělané stroje na zabíjení. Co chci, jsem v podstatě dostal, anakondy jsou sexy, mají hlad, skupina mohla být přeci jenom trochu větší, ženštější, jenom dvě baby je fakt málo, ani nejsou nic moc (ta černoška se mi líbila o trochu víc), hlavní hrdina je dostatečně osvalenej, opálenej, větrem ošlehanej drsoň, který nenechá svoji nabroušenou rybičku zahálet (s mačetkou to taky umí), exteriéry vhodně zvolené, studiové scény pěkně postavené, hudba dobrá (bohužel nedostala tolik prostoru kolik by si zasloužila) a solidní triky. Já být spokojen, na meditaci o smyslu bytí u kolegy. (16.02.2008)

Ne ne ne nebudu psssssátttt -odpad-. Krásně jsem ohodnotil jedničku, až když jsem viděl dvojku, ale teď se to celé zlomilo, protože jsem viděl trojku. A k filmu? Lék na mládí, nebo elixír mládí, by chtěl každý. Firma, které by měla možnost jej získat by asi udělala všechno pro jeho získání a co by pak udělal jeden malej soukromníček (Matthew Marsden). Tak zase zpět, a hadi a tentokrát víc, ale malá změna, nejvíc mně tam štval jeden člověk, kterého bych nejraději viděl sežraného pokud možno hned. Cole Burris, kterého hrál Eugene Byrd, byl na odstřel, dokonce jsem fandil hadům i pijavicím, aby ho dostali!! Na jeho osud se ale podívejte sami. Jinak musím vyzvednou nádhernou přírodu. Tak tedy De ja vu a za tři. (11.02.2009)