Godzilla Minus One

Těšil jsem se na japonskou Godzillu, ale hned od samého začátku mě to nesedlo. Herecké výkony žádné, hodně ukecané a když přišla na scénu Godzilla, tak to vypadalo jak triky z 50 let, loutkový film, Godzilla spíše trapná. Už jsem asi přegodzillovanej. Dám raději ještě trapnější americkou verzi, ale s lepšími efekty. (29.02.2024)

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Vážně jsem si nemyslel, že zasazení legendárního monstra do doby těsně po Druhé světové válce bude dělat dobrotu, nicméně po zhlédnutí jsem vážně rád, že jsem se mýlil. Godzilla –1.0 je totiž dokonalou ukázkou toho, že i s poměrně malým rozpočtem, avšak s o to větším nadšením pro věc lze dokázat velké skutky. Celý snímek právě díky tomu vypadá mnohem lépe a komorněji než veškeré předchozí hollywoodské pokusy, přičemž je zde díky tomu téměř z každého filmového políčka cítit ta tvůrčí radost a zápal. Ovšem nechápejte mě špatně – i přes onu komornost si tvůrci doslova vychutnávají veškeré epické akční scény, které vypadají výtečně i skromnějšímu rozpočtu navzdory. Ve finále Vám tedy nebudou vadit ani typicky vyhrocenější japonské herecké výkony, či třeba některé pasáže, v nichž se jenom divoce diskutuje. Tohle je zkrátka jeden z těch nenápadnějších počinů, který ale oněm velkým produkcím ukazuje, jak k tomuto milovanému japonskému kulturnímu dědictví jaksepatří přistupovat. Pokud tedy (k mému velkému údivu) stále váháte, zda si tuto laskominu pustit, už nemusíte - opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (02.05.2024)

Prišiel som kvôli Godzille ničiacej mestá a ostal som kvôli dobovej dráme o povojnovom Japonsku. Ničenie, dizajn Godzilly a efekty sú na výbornú, no bol som prekvapený, ako fantasticky napísané sú postavy a celý príbeh pracujúci s témou obety a ceny ľudského života v Japonsku. Tak ako Edwardsova Godzilla išla v rozpore s americkým rozprávaním príbehov a plne adaptovala japonské kaiju, tak Godzilla Minus One mimo občasných expresívnych emócií (napr. trieskanie hlavy o stôl) je klasickým západným príbehom so západnými hodnotami. Z béčkovej Godzilly urobil Jamazaki áčkové svetové kino. PS: Toto stálo 15 miliónov eur?! Hollywood by sa mal ísť učiť úspornosti do Japonska. (07.12.2023)

Cejtím se ohromen, dojat a nadšen - ve všech těchto třech emocích v naprosto plné možné míře a to díky filmu - tomu pro mne nejlepšímu médiu, pohyblivým obrázkům, kterých vznik se datuje na konec 19. století a od svých počátků od bratrů Lumièrů ušly až do 21. století dlouhou cestu. Proč je pro mě Gojira -1.0 nejlepším filmem za posledních minimálně deset let ? Protože je z něj cejtit naprostá láska ke kinematografii a látce - tak velká, oddaná a v kombinaci naprosté profesionality a tvůrčího umu - Takaši Jamazaki tu odvedl takovou práci režiséra, scénáristy a supervizora vizualních efektů, že by se o ní mohlo Hollywoodu jen zdát. Co jsem četl, má tenhle snímek budget 15 mil. USD, což je méně, než měl náš Petr Jákl na Žižku (!). Je to znát - film obsahuje pouze 4 velké akční scény na poli 2 hodin, kdy se Godzilla objeví, ale pokaždé, pokaždé je to naprosto fenomenální, už u první - kterou divák vůbec nečeká, se tají dech - já byl naprosto v šoku, jak to bylo živý a jak to na mě zapůsobilo a každá ze 4 scén s Gojirou má něco, každá scéna je do puntíku vypiplaná a má svůj důvod, je to naprostej námrd, co vám urve koule, kino burácí, nedejcháte a nepřejete si tam s hrdiny ani trochu bejt, Godzilla budí strašnej repsekt a v tom všem se odkazuje na původ tohoto legendárního monstra, zlatý fond, výkladní pokladnici a na jeden z nejslavnějších odkazů Japonského filmu. U první scény s Godzillou jsem zapoměl dýchat, druhá na moři vrcholící likvidací křizníku - au ! Prostě King of the Monsters! Destrukce Ginzy jako za starejch časů a poté finální akce na moři, kdy se při honu na Godzillu rozjede klasické hudební Godzilla Theme - to jsem začal regulérně brečet, jaké emoce ve mne dokáže film vyvolat - svým tématem látky - ne tím, že by režisér ždímal emoce z toho, co se děje lidským postavám - o tom jsem se mimochodem ani nezmínil - ta témata jsou naprosto regulérně nosná a tvoří většinu příběhu a šlape to, dramatická linka - prohrou druhé světové války naprosto zdecimované Japonsko, lidé na kolenou přežívající na čemkoli, co lze udělat z rýže a samotné vyvrcholení jejich osudů v kombinaci s nekompromisním monster movie za 15 mil. dolarů je prostě naprostej majstrštyk. Nevím, jak bych si to užil, kdybych teď poslední měsíce neměl období nakoukávání Kaiju filmů od TOHO, určitě by mě to tak nedostalo, ale věřím, že tohle se bude líbit i těm, kdo jsou Japonským Godzilla universem nepolíbení, pro mě se jedná o naprostej klenot, zjevení a prostě jeden z nejlepších filmů, jaký jsem za posledních deset let viděl. Děkuju ! 10/10 (07.12.2023)