Ďáblové v oblacích

Za druhé světové války patrně nebylo větší frajeřiny, než proletět se nenápadně nad německým územím a pak z výšky 20 metrů nad vodní hladinou, při rychlosti 380 km/h, ve vzdálenosti 600 metrů od cíle vypustit hopsající bomby proti zbytečně celistvým hrázím přehrad. Tento snímek komplexně zachycuje vymyšlení plánu, trénink i vlastní akci, přičemž tempo vyprávění by sice občas potřebovalo popohnat býkovcem, ale závěrečné efektní nálety proti nacistické rychlopalbě leccos vynahrazují. (17.06.2012)

Film je o legendární akci 617. britské speciální bombardovací peruti RAF ,,Bořičů přehrad'. Peruti velel až do své předčasné smrti Guy Gibson (VC, DSO, DFC), který byl od počátku u celého projektu skákacích pum a velel i samotnému náletu. První 2/3 filmu sledujeme nápad a vývoj nového typu pumy i počáteční neúspěchy. V poslední třetině pak sledujeme samotný nálet letky těžkých čtyřmotorových bombardérů RAF Avro Lancaster na přehrady v Porůří. Osobně jsem navštívil přehradu Edersee i tamní muzeum. Musím smeknout před odvahou mladých osádek. Když stojíte uprostřed hráze, koukáte přes jezero na až tak ne moc vzdálené kopce na druhé straně, uvědomíte si jak málo měli bombometčíci času na sestup na správnou výšku, ustálení rychlosti a odhoz barelové pumy. To vše v noci a za palby flaků rozmístěných na hrázi. Z fotek v muzeu jsem viděl, že škody ze záplav byly značné. Přílivová vlna (u této přehrady) zasáhla řeku Fulda, která protékala průmyslovým Kasselem, který zčásti zaplavila. Mimochodem v muzeu vám pustí posledních 25 min. tohoto snímku na šílené VHS kopii a v němčině. Když jsem slyšel filmového Gibsona jak po předstartovní kontrole říká : ,,Alles in Ordung'' - kroutili se mi palce u nohou :-)) Ačkoliv dnes triky působí lehce úsměvně, na svou dobu se jednalo o perfektně zpracované efekty. Samotný nálet je napínavý a zpracován podle skutečných událostí. Film je nejen poctou hochům od této peruti, ale i vědcům, bez nichž by řada válečných úspěchů vůbec nevznikla. Filmaři měli tu výhodu že v roce 1955 se dalo natáčet s veškerou technikou, která bojovala ve válce (což je velký problém dnešních filmařů, kteří si vypomáhají ledacčímž...). Tato slavná peruť si do konce války připsala další celou řadu úspešných speciálních akcí, které by také stály za zfilmování. Jednou z nich je např. nálet na bitevní loď Tirpitz ze základen v Rusku. Koho problematika ,,Dambusters' zajímá doporučuji přečíst autobiografii Guye Gibsona - Nepřátelské pobřeží před námi. (22.01.2011)

Neprávom prachom zapadnutý vojnový film, ktorý je paradoxne takmer bez vojnových scén s výnimkou záverečného leteckého náletu. Väčšinu filmu tvoria dialógy , ale pozitívne je , že sú veľmi k veci. Film nezdržiava zbytočnými odbočkami a vedľajšími dejovými linkami a ja som iba s úžasom sledoval ako film z roku 1955 pekne odsýpal. Po hereckej stránke skvelo zahrané, ale zažiari najmä vedec a vynálezca bomby. O tejto "bombovej" misii existuje aj dokumentárny film, ale film samotný sa zaoberá celou misiou od nápadu, testovanie, cvičenie letky až po samotnú akciu tak podrobne , že vám spomínaný dokument nahradí. Len tak naokraj , pri akcii prišlo o život 56 ľudí. Úroveň trikov v závere nie je pre dobrý pôžitok z filmu vôbec dôležitá, ale ak by táto časť bola kvalitatívne na vyššej úrovni, dal by som aj plný počet. Takto štyri, ale poctivé. 80%. (04.05.2010)

Na svojí dobu precizně zfilmované a s plnou polní co se týče vojenské techniky si ostudu také neudělali, a to se cení. Možná je to ale až příliš ukecané, dlouhé a chvílemi dost nudící, což je u filmů z této doby naprosto běžné, když z války neukazujou spíš psychickou stránku člověka, kde tady to rozhodně nehrozí. Pravda zase je, že závěr byl monumentální, což jsem od tohoto filmu ani nečekal, o to víc mě to nakonec překvapilo. Lidé tenkrát př isledování tohoto filmu museli mít hlavu v oblacích, protože natočit něco takového opravdu muselo dát zabrat, ale jde hlavně o ten konec, to co se děje předtim, to bych s lehkostí přešel, tam skutečně není zas tak o moc co stát, proto ty tři hvězdy. Když dobrý film, tak celé dvě hodiny, a ne jen závěr, ale tady za to může spíš doba, ve které byl film natočený, i tak je to na tehdejší dobu veliký krok kupředu. (03.06.2009)

Režiséři jiných filmů o reálných válečných operacích častokrát vycpou prostor před samotnou akcí dialogovou vatou, která se vyjadřuje ke všemu možnému, jenom ne k věci. Zhruba polovinu Bořičů přehrad (což nezní o moc méně béčkově než Ďáblové v oblacích) tvoří dialogy. Dialogy jednak suše vtipné, ale hlavně o tom, co bude chtít většina diváků slyšet. Hned na začátku je před námi zřetelně vytýčen cíl i přibližná metoda jeho dosažení, zbývající dvě hodiny patří dotažení plánu, plánování a realizaci plánu. Žádné dějové odbočky, milostné linie a těžkopádná morální dilemata. Jedna scéna nás vnadí na další, od podstatného se přechází k podstatnějšímu. Takhle to bylo a takhle to má největší šanci zaujmout. Kousek citu do filmu vnáší vztah jednoho z letců k jeho psovi (!), na kterého všichni pokřikují a údajně i ve skutečnosti pokřikovali „Negře!“ (!!). Jediná ženská postava pronese nanejvýš pět vět, jinak je hrací pole plně v moci mužů. Nemám moc rád genderové škatulkování, ale Bořiči přehrad vážně jsou „chlapským“ filmem. Technické detaily, velké bomby a posuzování opačného pohlaví výhradně dle zevnějšku ale odradí jenom ty divačky, které se nenechají strhnout. 85% (02.05.2010)