Dreams That Money Can Buy

Ono by to samo o sobě bylo asi spíše za 4, ale s naprosto klidným svědomím hodnotím plnou palbou verzi které elektroswingová formace The Real Tuesday Weld ušila na míru novou zvukovo-hudební stopu.. Původní audiostpa je totiž dnes už tak rozladěná, že vlastně kazí dojem.. Navíc surrealisté se svým dost rozpačitým postojem k hudbě (jako prostředku vyjádření svých ideí) zde, v kontrastu k vizuální stránce, uchopili hudební složku dost jalově (nic proti Cageovi a spol, ale předvedli víceméně dobový standard) a jsem skoro přesvědčený, že Richter a spol. by ocenili a rádi přijali tuhle novou audiostopu, která dodává jejich práci novou, živou dynamiku ve které nechybí napětí ani humor(hravost). Tahle nová souhra zvuku a obrazu navíc jasně demonstruje jak nadčasový film to je... Komu to i přesto trhá žíly, ten by si měl uvědomit, že surrealisté se svými kolážemi, nalezenými předměty, atd mají z podstaty dost specifický pohled na nedotknutelnost uměleckého artefaktu.. (17.03.2020)

Obsahom i formou ide skutočne o geniálne dielo. Autorský film Hansa Richtera nie je pre každého diváka a vyžaduje maximálnu sústredenosť. Dialógov je poskromne, autor využíva silu vnútornych monológov a robí to excelentným sposobom. Taktiež má zjavnú fascináciu v animovaných či trikových kruhoch, kolies či iných zaoblených tvaroch. Áno, to už hovorím o snových kreáciach, kde sa nápaditým zároveň absúrdnym sposobom zobrazujú všetky možné ľudské pocity. Najviac sa mi páčili vizualizácie snových scén pomocou výkladných figurín a postavičkami z drotov. Samotný dej je jednoduchý, muž polemizuje nad svojim nehodným životom a skrsne mu nápad založiť si firmu, kde bude predávať sny. O klientelu nemá núdzu, navštevujú ho rozne postavičky, následne je divák konfrontovaný s pohnútkami, dovodmi či obavami klientov, aby sme napokon prežili ich sen. Technicky je film tiež na úrovni, mnoho scén je realizovaných v amerických detailoch a úplne fascinujúca je rytmická hudba s nádychom jazzu. (14.12.2015)

Muž sa zamýšľa sám nad sebou. Optický efekt, keď vo vlastnom oku uvidí sedieť príťažlivú ženu, prispeje k nápadu zarobiť na predaji jeho snov ľuďom, ktorí majú rôzne bizarné predstavy a chceli by si ich s jeho pomocou realizovať. Do bustami a obrazmi vybavenej kancelárie postupne prichádzajú klienti. Každý má inú túžbu a spôsob naplnenia svojej chiméry. Dej sa zvoľna prenáša z uchopiteľného príbehu dovnútra siedmych rozličných snívaní, svojím plynutím pôsobiacim až hypnotizujúco. Rozdielnosť výjavov, použitých techník a ich výtvarného stvárnenia (figuríny, abstraktné disky, gombíky, drôtení panáci, hrané sny, film vo filme) je dostatočne príťažlivá na to, aby si každý divák v tomto výtvarne i štýlovo mimoriadne bohatom filme našiel tú svoju sekvenciu. Na výslednej podobe sa totiž podieľalo množstvo režisérových známych umelcov. Len námatkovo spomeniem najznámejšie mená: výtvarníci Max Ernst, Marcel Fernand Léger, Marcel Duchamp, Man Ray (ten je spolurežisér jednej zo snových sekvencií), hudobný skladateľ John Cage. Mne osobne najviac učarovali Duchampove rotujúce oválne disky v sprievode Cageovej hudby, spiaca žena s kovovou guľôčkou na perách, ktorú potom prehltne, dymiaci telefón, evokujúci zvukový smog (typický v dnešnej mobilno-sluchátkovej dobe), scéna , kde sa diváci v kine zrkadlovo napodobňujú herca na plátne, či muž vystupujúci hore po rebríku, pod ktorým miznú jednotlivé priečky. Dielo, ktoré by si žiaden fanúšik medzivojnovej európskej filmovej avantgardy, dadaizmu, či surrealizmu nemal nechať ujsť. Viaceré zdroje ho považujú za uzavretie tejto etapy. Hoci natočený až po vojne, v USA ako farebný zvukový film, v ktorom má váhu i hovorené slovo, zvoleným spôsobom plynutia deja a obrazovou štylizáciou, pripomína práve spomenutú éru. (29.05.2006)

Staré dobré dada. Přestože rámcový příběh za mnoho nestojí, jsou skoro všechny "příběhy" či "hudební klipy" zpracované výtečně. Vedle Cageovy hudby na Duchampovy knetické instalace (včetně Duchampova "Aktu sestupujícího se schodů") se mi nejvíc líbila zvizualizovaná písnčka Fernanda Légea "The Girl With the Prefabricated Heart". (25.09.2020)

Čirá filmařská radost. Divím se, že až teprve nedávno jsem tenhle celovečerní Richterův film objevil, i když už pár let znám jeho avantgardní experimenty z 20. let. Tenhle film je nejen jeho, ale výrazně se na něm podílela spousta abstraktních umělců působících ve 20.-40. letech jako třeba Marcel Duchamp, Man Ray nebo John Cage. A ačkoli mi surrealismus a dadaismus v celovečerní podobě sedí jen svátečně, tady mi to sedlo dokonale, jelikož je to svým způsobem povídkový film propojený lehkou celistvou zápletkou, která překvapivě má začátek, konec, pointu i hlubší myšlenku ohledně toho, proč jiné než své sny neznáme či o tom, proč bychom měli být sami sebou. Jednotlivé části jsou pak různorodých kvalit, ale každá je nesmírně hravá, odlišné experimentální, jiné surrealistické, jiné dadaistické a jiné experimentují s animací či loutkovým filmem. Je to tak různorodé, že si zde nejspíš každý tomuto typu filmů najde své; od čirých abstrakcí po parodii s figurínami na červené knihovny. Lze se tím jen unášet, nebo taky v každé části hledat podvědomé charakteristiky jednotlivých klientů "prodejny snů". A taky je zde spousta zajímavých filmařských nápadů, včetně působivé hry se světly a stíny. Je to vlastně velkofilm avantgardy Německa, Francie a USA posledních 25-30 let, ukazující ve zkratce, co světu přinesla a čím víc osob se na tom podílejících znáte, tím víc zde vnímáte veškeré odkazy a poznáváte jednotlivé segmenty. Potěšila mě taky hudba vždy přesně sedící do každé scény, ve které zněla, jelikož ji vhodně doprovázela a to včetně Johna Cage, u kterého jsem nečekal, že by jeho skladba mohla znít tak zvučně a "vypointovaně". Líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo. Slabých 5* (12.01.2024)