Phantasm

Coscarelli vsadil hlavne na atmosféru a všadeprítomný strach z tmy. Pekne si tu podáva ruky americký horror so surreálnosťou talianskej školy, dojem ešte naviac umocňuje takmer progrockový soundtrack. Ústredný motív je samozrejme skvelý, film je natočený z vášňou a starostlivo a veľmi úspešne sa mu darí skrívať nižší rozpočet. A naviac je z väčšej časti veľmi originálny, bez toho, aby to pôsobilo rušivo alebo prehnane novátorsky. Atmosferický, nezabudnuteľný kúsok. (11.08.2009)

Trpaslíci zo záhrobia, vražedná guľa, sex na cintoríne, naháňačky na pohrebáku, americký muscle car, márnice, snové sekvencie (a častá štylizácia do nočnej mory)... Phantasm je s veľkou pravdepodobnosťou jeden z najcampovejších campov 70. rokov v tom najlákavejšom zmysle slova. Úžasne koncenrované, priamočiare a zároveň veľmi imaginatívne - pričom práve nízky rozpočet (ako už to pri týchto nezávislých hororoch býva) pracuje v prospech celého projektu. Plus nezabudnite prirátať ten nostalgický feeling, ktorým je estetika snímky bohato presiaknutá. (16.03.2020)

Skvelý príklad čarovných nostalgických hororov z prelomu 70s a 80s. Coscarelli síce nie je bohvieaký scenárista, ale režisér je vynikajúci, čo dokazuje aj napriek dosť chabému rozpočtu hrou so svetlami, strihom, koncipovaním záberov. A- to všetko bravúrne dopĺňa skvelou carpenterovskou hudbou. Škoda len toho vypečeného samoúčelného konca. (01.09.2011)

Moc rád bych Phantasm napálil víc hvězd, protože je to prostě ten starej dobrej horor se vším, co k tomu patří, ale... nesedlo mi to, atmosféra se tomu upřít nedá, jenže podobných hororů už jsem viděl docela hafo a většina z nich byla prostě lepší. Tohle tak nějak prošumělo a za rok (mno spíš za měsíc) už ani nebudu vědět, že jsem to kdy viděl. Červená krev asi tak věrohodná jako ta žlutá, lítající koule... heh, oukej :-), ty dva cápci bez charisma, takže prostě a jasně jedna stár za tu černou káru a druhá stár za Tall Mana. (09.04.2015)

Zajímavé, jak některé filmy fungují i po letech. Kdysi pro mne hodně strašidelné, dnes jako úvod série fungující vcelku dokonale. Hudba mezi Carpenterem a italským horrorem, příjemná kamera a nehostinné, ba přímo temné prostředí hřbitova s pohřebním ústavem. Malé hnědé kreatury mi dnes připomenou StarWars i lidičky z příběhů Darrena Shana. Létající koule se teprve zdokonalí v dalších dílech, ale Dlouhán je uhrančivý od prvního okamžiku. Snovými scénami se zatím šetří, atmosféra příběhu je ale velmi dobrá - tajuplná. Stísněné pocity se dají zažít i se záběry za slunečného dne... (05.02.2012)