Město šílenců

Costa-Gavras určitě netušil jak jeho film bude o 20 let později ještě údernější než tenkrát, protože v současný době je lepší sledovat fakt už jen buď filmy a nebo listy na stromech, zbytek je hon za sledovaností, ohýbaní skutečnosti nebo těžká manipulace s lidmi. Nikdy bych neřekl, že Dustin s Johnem vytvoří tandem postav, kterým to spolu hraje jedna báseň. Film do sebe krásně zašroubal sociální téma jedince, který se ocitl v zoufalé situaci a morálních nebo spíše amorálních hodnot novinářů. Jedna scéna, kdy Dustin seřve svou kolegyni, že pomáhala zraněnému místo toho aby ho natáčela (mimochodem tahle scéna je skvěle vypointovaná v závěru "nestírej si tu krev") mě připoměla, když jsem se ptal jednoho novináře/fotografa jestli by pomohl zraněnému když by se dostal do situace třeba někde v cizině nebo i tady. Odpověď "ne, musím dělat svou práci" a na mou otázku, co by dělal, kdyby byl někde při té práci byl zraněn , odpověděl "samozřejmě bych sháněl pomoc". To jen pro dokreslení k tomu jak uvažují novináři/reportéři a zdaleka ne bulvární. (01.05.2018)

Z dnešního hlediska bych se nebál označení strhující nadčasový thriller s hvězdným obsazením a Alanem Aldou (Hawkeye z M.A.S.H.e) ve vedlejší roli. Travolta jako takový redneck v kritické situaci a roli muže, který je halt donucen dělat zoufalé činy. Tragičnost jeho jednání umocňuje tradičně výtečný Dustin Hoffman. Nakonec zůstává otázka, kdo je vlastně v této hře tím největším parchantem. SPOILER. Novinářské hyeny, pochopitelně. Na osamělý letní večer skvělý tip. (06.12.2011)

Ano, média a zvláště pak TV dokáží z hajzla udělat mučedníka a i z hrdiny padoucha. A právě o tom Město šílenců je. O praktikách komerčních reportérů, kteří se nezastaví před ničím a nic jím není svaté. I když je film zbytečně dlouhý a často postrádá logiku, povinně bych ho doporučil všem studentům žurnalistiky. P.S. Líbí se mi, jak často si Dustin Hoffman vybírá společensky významné scénáře. (29.03.2012)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tak když jeden ňouma (překvapivě velmi přesvědčivý Travolta) přijde o práci, nenapadne ho nic lepšího, než vzít jako rukojmí skupinku dětí a zabarikádovat se v budově místního muzea. Bena Stillera byste tu ale hledali marně, v tomhle muzeu exponáty neožívají. Zato je tu shodou náhod jeden reportér (tradičně výborný Hoffman), který už nějaký ten pátek marně vyhlíží sólokapra, který by mu dopomohl zpátky ke korýtku… Costa-Gavras nahlíží na novináře podobnýma očima jako Miloš Zeman. Jen místo peprné rétoriky volí vyprávěnku o jednom troskoidním prosťáčkovi, na kterém si mediální hyeny nehezky smlsnou při vytváření „objektivního zpravodajství“. Doporučuji zejména těm, kteří den co den o půl osmé dychtivě usedají před obrazovku a pokorně se oddávají černé kronice s názvem Televizní noviny. (22.06.2008)

Schematický příběh, který se snaží velmi trapně a uboze líčit zločinnou práci médií a vytváření veřejného mínění jejich prostřednictvím. Je ovšem uvěřitelný tak pro školáka. Veřejné mínění je na straně teroristy věznícího s puškou a taškou výbušnin hromadu dětí. Ty místo aby se normálně bály a byly vystrašené, unavené, hladové a třeba i ubrečené, se smějí a poslouchají jeho vyprávění. Veřejnost je, díky televizi, kde slyší, že byl dobrý chlap, na jeho straně, protože měl kdysi psa. Je to vážně nebetyčná kravina a stráta času. Od pádu na dno film zachraňují výkony herců a řemeslná kvalita. (27.12.2015)