M. Butterfly
M. Butterfly
M. Butterfly
Režie:
David CronenbergKamera:
Peter SuschitzkyHudba:
Howard ShoreHrají:
Jeremy Irons, John Lone, Barbara Sukowa, Ian Richardson, Vernon Dobtcheff, David Hemblen, George Jonas, Annabel Leventon, Tristam Jelinek, Shizuko Hoshi (více)Obsahy(1)
Zvláštny príbeh lásky medzi francúzskym diplomatom a čínskou opernou divou v období kultúrnej revolúcie v Číne. René Gallimard pracuje na francúzskom veľvyslanectve v Pekingu. Jedného dňa sa zúčastní operného predstavenia pre diplomatov a na prvý pohľad sa zamiluje do Song Liling, predstaviteľky Madame Butterfly v slávnej Pucciniho opere. Medzi speváčkou a diplomatom sa vyvinie milenecký vzťah, ktorý je založený na Francúzových ireálnych snoch a predstavách o pokornej ázijskej žene. Song svojho milenca skutočne zbožňuje a prejavuje mu oddanosť na tisíc rafinovaných spôsobov. Zároveň si ho však drží od tela, odôvodňujúc to svojou ázijskou hanblivosťou. A hoci Renému porodí dieťa, nikdy mu nedovolí uvidieť ju nahú. Song má na to dobrý dôvod. Dokáže fantáziu svojho milenca držať pri živote tak dlho, až kým mu kruté politické okolnosti neodhalia skutočnú pravdu o jej láske. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Já teda asi chápu co Cronenberga v téhle fázi kariéry lákalo na tomhle námětu. A skutečně je v tom velkej potenciál. Sexy komorní drama na pozadí velkých historických událostí. Transformace, mimikry, imaginace ve službách romantismu, psychologický bypass mezi iluzí a realitou.. to všechno tam je. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že se z toho dalo vytřískat mnohem více. ()
David Cronenberg je pro mě jedním z největších režisérů současnosti, a i když jeho poslední dva filmy moc nemusím, stejně mi pořád dokazuje, že umí skvěle točit. A ač mám raději jeho temnější tvorbu, která je zároveň pořádně gory, tak se rád podívám i na něco jiného. Herecký výkon Ironse a Lona je v tomhle snímku tak úchvatný, až bere dech a děsí zároveň. A přitom to gory není ani trochu. ()
Zhruba do půlky filmu jsem se lehce nudila, ale věděla jsem, že Cronenberg a Irons nenatočí jen tak nějaké romantické drama. A ono ne. I když se dá pointa poměrně brzy odhalit, je závěr stejně silný. Ironsovo konečné představení madame Butterfly je ohromné. Jemery Irons je prostě skvělý herec. ()
Spoiler (pro pidlovoký): Že je madame ve skutečnosti monsieur, to je jasný snad každýmu kromě hlavního hrdiny. Asi jsem necitelná, ale tahle slátanina pro mě byla tak nestravitelně přeslazená a nudná, jako Moucha nechutná. Možná by se měl Cronenberg radši držet svého kopyta a nepouštět se do romantických dramat... ()
Ten zvrat v polovině filmu se dá sice odhadnout celkem jednoduše, ať už při detailnějším pozorování (ať moc nespoileruji), tak i se znalostí Cronenbergovy tvorby, protože tenhle režisér skutečně nic normálního netočí. Ale i přesto a ještě přes to přeromantizované podání se mi to docela líbilo. Námět to má skutečně dost ujetý, ale je solidně napsaný a docela i promyšlený, herecké výkony taky nejsou vůbec špatné a navíc tomu sedí i ta pomalá, lehce poetická atmosféra, která z toho příběhu dělá víc, než ve skutečnosti je. Kromě tématu "život na východě je úplně jiný než život na západě" to sice s ničím dalším moc nepřijde, ale funguje to dostatečně natolik, abych s tím byl spokojený. Slabé 4* ()
Pre mna dalsi nudny a priemerny Cronenbergov film. To bude asi tym, ze sa mi od neho pacili len The Brood a Moucha. 50 % ()
Je to jen náhoda, že se Cronenbergovi podařila geniální parafráze Dykova Krysaře? "Jste nikdo. Jste hůř než nikdo: jste účetní." ()
Nuž, postavu tej "žltej nádhery" á la John Lone som odhalil hneď, no obdivujem oboch hercov, že sa na čosi také dali. ()
Francouzský diplomat v Pekingu René Gallimard (Jeremy Irons) jednoho dne navštíví operní představení slavné Pucciniho opery Madame Butterfly. Hlavní představitelka Song jej úplně uhrane a René je ochoten zahodit celý svůj dosavadní život za pár chvil strávených s ní.... Jeremy Irons je divnej patron. Onehdá se zakoukal do mladičké třináctky, a teďka zas toto :). Bohužel ono velké odhalení bylo jasné už od prvních okamžiků - možná to bylo jen českým dabingem, který prozrazoval více než málo, a částečně také hereckým obsazením oné role. I přesto jsem se docela bavil, i když hlavně "neschopností" (a nebo nechtěním) René Gallimarda prozřít - a to hlavně v druhé polovině filmu. V té první jsem se dost nudil, což mi také brání dát vyšší hodnocení... ()
"Only a man knows how a woman is supposed to act." ... francouzský diplomat rene gallimard se v číně zamiluje do operní pěvkyně song liling, známou jako madame butterfly. okouzlen její krásou a cudností, padne madame butterfly snadno do hrsti. myslí, že má submisivní ženu, která mu splní každé jeho přání. přece jen, on je ten muž ze západu a ona ta asijská dívka, jež čeká na svého bílého prince. představa ale někdy klame. lže a tahá za nos. liling měla tajemství, skrývané za její jemnou tváří, která tenkrát tak moc upoutala gallimardovo pozornost... — wow, hodně mě tenhle film zaujal. strašně rychle to uteklo a ten konec.. dech beroucí! john lone byl EXTRÉMNĚ sexy. jakože BRUTÁLNĚ. i jako žena.... "love as a political weapon" ()
Jeremy Irons by snad dokázal zahrát špatně jen v případě, že by měl zahrát špatného herce. A i toho špatného herce by zahrál bravurně. Zde s jeho úžasným hereckým výkonem stál a padal celý snímek, a přesto nemůžu dát plné 3*. To rozuzlení je na mě prostě příliš neuvěřitelné a ujeté... ()
najkrutejsi, najsilnejsi a najlepsi film davida cronenberga. jeremy irons vyraza dych, howard shore omracuje. jeden z najlepsich filmov vobec. ()
Působivé drama , které se uvíjí tak pomalým tempem, že se to zdá jak sen. Při náštěvě čínské opery Madam Butterfly, René Gallimard poznává Song L. a zamiluje se. Později se stává francouzským konzulem. Věří na starodávné čínské tradice. Bílý ďábel a jeho bezmocná otrokyně, roky pravdy nebo lží? Bezpochyby Jeremy Irons opět exceluje. Koho vlastně miloval, závěrečná scéna jen dokazuje jeho divadelní vlohy. Čas se zastavil a on nemohl příjmout věci, které nemohl změnit . Pro mě 4*/70 nečekaná pointa, která zabolí. ()
Neviem, čím to je, že ma nedokážu zaujať ordinárne hollywoodske pohľady na fenomén lásky, ale skôr párik šialených vrahov (Natural Born Killers), lehce morbídne naladený pár s veľkým vekovým rozdielom (Harold a Maude), či čistá láska z alternatívneho sveta, kde ona (s malým "o") miluje Jeho, teda Vyvoleného (Matrix). Rovnaký prípad je tiež pár Song a René, a hoci to tak po odhalení všetkých tajomstiev nevyzerá, práve oni mi prídu najskutočnejší. Čo môže byť krajším posolstvom, než to, že nezáleží na tom, ako je človek orientovaný alebo aké telo zdieľa, keď záleží len na tom, aký ten človek je vnútri a čo skutočne cíti? Navrch, navzdory Cronenbergovej povesti, je to podané nečakane civilne, bez akéhokoľvek náznaku vulgárnosti či perverzie z rejžovej strany. Pre mňa obrovské prekvapenie a veľmi silné rozcítenie na záver. Jedným slovom, krásne. ()
To rozhodně není úchylárna, na které jsme od Cronenberga zvyklí, ikdyž úchylný podtext to samozřejmě má. Klobouk dolů před Ironsem, který tu opět odvádí svůj nadstandard... ()
Atypický Cronenberg. Na jedno zkouknutí v pohodě. ()
No, rozhodne zajimave, stoji za shlednuti, 3* davam proto, ze si nejsem jista, jestli bych se s chuti divala jeste jednou... ()
O tomto filmu jsem slyšela vyprávět řadu lidí, a proto jsem se na jeho zhlédnutí těšila - o co víc jsem se však na něj těšila, o to víc jsem z něj byla zklamaná. Na úvod by asi bylo dobré poznamenat, že děj filmu se zrcadlí na pozadí slavné tragické Pucciniho opery „Madama Butterfly“ - v USA patří mezi nejčastěji hrané opery. Děj je zasazen do Nagasaki a v opeře se rámcově jedná o toto: námořnický důstojník Pinkerton se ožení s mladou Japonkou zvanou „Butterfly“- ta se do něj zamiluje, Pinkerton však jejich sňatek nebere vážně – je pouze okouzlen krásou a křehkostí Butterfly. Ta je ale pro něj schopna obětovat vše, vzdává se i své víry. Díky tomuto sňatku se od Butterfly distancuje celá její rodina a je prokleta svým strýcem. Pinkerton krátce po sňatku odcestuje do Ameriky, kde se ožení. Butterfly mezitím žije v Japonsku se svým synem v ústraní, protože se jí rodina zřekla. Příběh končí tím, že se Pinkerton objeví jednoho dne v Japonsku se svou manželkou Kate a oznamuje Butterfly, že odveze syna do Ameriky, kde ho vychová. Butterfly souhlasí a následně pod tíhou událostí spáchá sebevraždu. Jak vidno – operu a film spojuje nejedna věc. Velice dlouho jsem tápala, co vedlo Cronenberga k natočení tohoto snímku. Již od počátku filmu mi bylo jasné, že Song není žena, ale muž. Navíc jsem měla tu smůlu, že jsem viděla nadabovanou verzi, kde jsem získala podezření, že Song dabuje nejspíš vysloužilá pornoherečka. Stále jsem byla plná očekávání, co z tohoto patetického příběhu Cronenberg vykouzlí. A hle – v závěru se divák (překvapivě) dozví, že Song nebyla žena, ale muž! Song navíc s Gallimardem otěhotněla a – on si, chudák, ani nevšimnul, že Song není žena!? To už jsem se opravdu válela smíchy po zemi – tohle opravdu Cronenberg přehnal! Nerozumím tomu, proč si Cronenberg vybral pro svůj film tuto látku. Vždyť šlo zpracovat téma filmu zcela jiným způsobem. Snad Cronenberg nespoléhal na to, že film kromě Jeremyho Ironse zachrání i atraktivní (cizokrajně působící) prostředí... Bohužel tomu, co mělo působit dramaticky, bylo věnováno jenom posledních pár minut filmu a přes patetický balast, kterým byl prosycen celý snímek, závěrečná scéna nevyzněla tak silně, jak měla. Možná ale, že jde ve filmu hlavně o hudbu, ne o příběh (stejně tak, jako v oné opeře – jak říká hned v úvodu Song)... Tři hvězdičky dávám za (jako vždy) skvělý herecký výkon Jeremyho Ironse, úvodní titulky a hudbu, pod kterou se podepsal opět Howard Shore. Mám ale pocit, že něco podobného jsem již psala v některé recenzi na jiný Cronenbergův film – asi to nebude náhoda, že? ()
Romanca podľa Cronenberga. Bizarná, no bezchybne natočená. René Gallimard je postava typická pre jeho filmy. Ambiciózny, talentovaný, sebaistý a arogantný muž v najlepšom veku a najvyššom spoločenskom postavení sa už v úvode dostane do problému, ktorý je mimochodom očividný, no nevidí ho pre svoje ego, postupne sa norí do tohto bahna, až to vedie k jeho úpadku a zániku. Tento typ postavy Cronenberg často používa s miernymi obmenami v rôznych príbehoch, podobne to robí i Scorsese a vždy ma filmy týchto pánov režisérov pohltia. A je tu aj druhá, taktiež mimoriadne zaujímavá stránka M. Butterfly- príbeh o predstavách a stereotypoch v mysli západného človeka, ktoré môžu veľmi tvrdo naraziť na často protichodnú realitu, pričom k pochopeniu vedie dlhá cesta a uvedomenie zväčša príde neskoro. ()