Den poté

Film by sa mal volať Deň pretým a deň potom. "Predel" v strede nielen delí film na dve polovice, ale na dve štylisticky aj naratívne rozdielne polovice. Z tej prvej sa inšpiroval určite Greengrass v United 93. Dokumentaristiky ladené zábery z ústredí a armády, správy v rádiu, znejúce ako náhodný podmas v pozadí a žiadne prestrihy na udalosti v Európe. Popravde, takto je to omnoho napínavejšie. No a potom, potom nasleduje peklo. Je jedno, aký vzťah sme si vypracovali k postavám v prvej polovici, Meyer je nekompromisný a ukazuje tváre a telá tak, ako by vyzerali v reáli. Ak niekto oslepne, tak zázračne sa mu zrak nevráti. A niekde v pozadí stále visí otáznik, že keď sme to jednému národu raz spôsobili aj my, či len nebola otázka času, kedy sa to stane aj nám. Nie náhodou je jedna z dôležitých postáv Japonec.. (06.04.2016)

Na tv film naozaj veľmi slušný katastrofický film, na ktorý som natrafil vďaka svojim obľúbeným užívateľom. Príbeh i spracovanie sú naozaj na slušnej úrovni a skromneší tv rozpočet využili ako sa len dalo. Trochu komornejšie prevedenie vôbec nevadí. Herecky to síce nieje oscarové, ale v rámci tv filmu dostatočne presvedčivé. Logické chovanie postáv (nie všetkých, vždy sa nájdu blbci) a dobré dialógy kompenzujú nedostatok financií na akčnejšie a trikové scény odpaľovacích rakiet a skazy, ale ani tie však neboli zlé. Úvod nás trochu dlhšie zoznamuje s množstvom postáv, s ktorými sa počas filmu stretneme, takže to chce spočiatku trochu trpezlivosti, ale od odpálenia rakiet to je naozaj výborný a napínavý film. Veľmi rád by som si pozrel niečo podobné, kľudne i remake keby sa doňho niekto pustil. Kto to rád katastroficky mal by si film zohnať. 80%. (18.04.2014)

Samozřejmě smysluplný film, ale nikoli řešení a žádné přiložení pomyslného polínka do ohně. Takže minulo-li mě uvedení v 80. letech na americké nebo ruské televizi, je můj pohled shovívavější. Vnímám tedy Den poté jen jako exkurz do výrazných filmů existujících v domácím povědomí už před listopadem '89. Jinak bych musela zabřednout do úvah na téma, jak moc naivní je bojovat proti čemukoli filmem, potažmo televizním. (18.01.2010)

War... war never changes… I přes šmírácký televizní vizuál nadmíru atmosférická chuťovečka. Nápaditě artistní zachycení nukleární detonace má sice své kouzlo, ale klidně bych si dal moderní remake s odlupujícím se masem v atomovém CGI pekle. A dost mě iritoval Mahoney, respektive Newton Crosby, v takhle vážném dramatu jsem mu toho obětavého mladíka moc nebaštil. Podobně mohlo vypadat Jericho, kdyby jeho tvůrci nebyli vypatlaní kreténi. Sháním dozimetr a pomalu se chystám na Vlákna. (22.10.2013)

Tu neskutečnou fatalistickou brutální údernost Vláken to nemá, ta jsou asi nedostižná, ale pořád ještě je to příšerná simulace toho, jak by to mohlo vypadat po atomovém holocaustu. Spálené mrtvoly, rabování, smrt na denním pořádku, prostě konec civilizace a zákonů. Řemeslně dokonalé a emočně zdrcující. 95% (07.06.2018)