Tajemství slov

Silný příběh, tragické lidské osudy itrovertní cizinky Hanny, která nechce prozradit nic ze své minulosti, a zraněného extroverta Josepha, který je připoután na lůžko a je odkázán na Hanninu pomoc. Postupně se jejich životy přibližují a navzájem do sebe pronikají. Moc se mi líbila atmosféra na těžební plošině, kde se vetšina filmu odehrává. Sem se uchylují podivné existence, samotáři a podivíni, kteří se cítí dobře jen když je od ostatních lidí odděluje velká vzdálenost a hučící moře. A zde si každý může najít svůj kousek štěstí. (07.01.2010)

Nádherná súhra deja a hereckých výkonov. Krásny príbeh. bez zbytočných "prestávok" nádherne vyrozprávaný a zahratý ... tá herečka (S.Polley) bola super ..... SLOVÁ NAOZAJ NIEKEDY POMÁHAJÚ UĽAHČIŤ BÔĽNEJ DUŠI AJ TELU. Bolo v ňom cítiť slanosť mora, studenosť železnej konštrukcie a nesmiernu krehkosť zlým osudom poznačenej ženy. Ďalší film španielskej produkcie, ktorý ma prijemne prekvapil, spoľahlivé 4b. (15.02.2013)

Docela složitý příběh, o složitém nitru dívky, která si hodně prožila a o muži, který má jedno velké tajemství, co ho trápí. Ani mi nepřipadalo, že se koukám na film, spíš jen na zajímavý příběh dvou lidí, kterí k sobě našli cestu a zamilovali se do sebe. Měla jsem pocit, jako by byl film jen převyprávěný zážitek, který nám oba herci znovu přehrávají a proto každý okamžik působí neuvěřitelně přirozeně. A proto vnímáme silné emoce ve slabém prostředí jako dominantu celého filmu, prožíváme s nimi jejich osudy i náklonnost a pouto, které mezi nimi vzniká. Ze začátku vypadal život Hany dost nevýrazný a proto jsem se do něj nedokázala vcítit, časem však přišly dojemné, upřímné, ale také komické scény, které mě uvrtaly do sedačky. A i když ve mě TAJEMSTVÍ SLOV vyvolalo příznivou odezvu, nemyslím si, že se na něj hodlám v nejbližší době koukat, protože je to ten typ filmu, který vás znova nepřipoutá a neosloví, protože u něj musíte přemýslět, rozhodně ne na odpočinek. (03.04.2009)

Tajemný život slov (nikoli Tajemství slov), protože slova nejsou tajemná, ale protože žijí vlastním životem a pro každého mohou mít jiný význam. Tak jako ústřední slova tohoto filmu "čas" (který zabíjíme, aby nezabil nás, a "smrt", která se dají v některých jazycích (třeba sanskrt) odlišit pouze podle kontextu. Isabel Coixetová mavíc zúžila význam slova "svět" na pojem "ropná plošina", která je dosud obýváná pouze muži (sympatickými, i když každý svým zvláštním způsobem); rovněž tak každý (včetně mrtvého muže) je vybaven nějakou úchylku. Úchylku (izolovat se od všeho přesahujícího "pracovní den", symbolizovaného mýdly na jedno umytí) má i dívka, najatá pro ošetřování muže, těžce zraněného po požáru. Když pak pro něj svoje tajemství obleče do slov, změní to rázem jeho život; i když se jeho život už stejně začal měnit, jenže jen zvolna, postupně. (07.08.2018)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)