Desatero přikázání

Musím přiznat, že se mi tyto poněkud dosti idealizované velkofilmy s křesťanskou tématikou, natočené v padesátých letech v Hollywoodu velmi líbí. Řadím ho někde mezi Ben Hura (3.75 hvězdy) a Quo vadis (čistokrevných 5). Posledního jmenovaného sice nedosáhl ( a dost pochybuju, že se to někdy něčemu povede, alespoň v mém žebříčku), ale oproti Ben Hurovi jsem se tak šíleně nenudila a nebylo tam ani tak "přehestonováno". Klad krásných dívek - Siphora, její sestry, Nefertari nebo i ta vyvolená od Jozua (co později porazil Jericho - což tady ve filmu teda nebylo). Co se týče mužských rolí i ty byly ucházející, v čele s dobře hrajícím Brynnerem (Ramese II.) a velmi obstojně vypadajícím Johnem Derekem (už zmíněný Jozue), ani ten Heston ( Mojžíš) mě tady tak neiritoval. Zaregistrovala jsem rovněž někdejšího představitele Marka Antonia z Kleopatry (1934) a Richarda z Křižáků (1935) Henryho Wilcoxona, a vida, když neměl být nosným pilířem filmu, tak taky nic nepokazil. Skutečnosti, že se Mojžíš v dětství a mládí cítil jako Egypťan bych věřila, výchova občas dokáže divy. O tom triumphu nad Etiopií by se sice dalo polemizovat, ale taky to bylo možné. Líbilo se mi, jak si film poradil s Mojžíšovým vztahem k egyptské matce i kultivované naložení s trestem pro ty, co se zpronevěřili Bohu a jeho přikázáním. Na druhou stranu musím přiznat, že novější zpracování bylo mnohem, mnohem realističtější, ale stejně se mi právě tohle líbilo... Jen jedna připomínka, vůbec neodpovídá tomu, co víme z jiných zdrojů o faraonu Ramesovi (Ramsesovi) II. a obávám se, že za něj k Exodu vůbec nedošlo...:-)) (11.06.2012)

Imperiální romantismus v duchu obřích pláten 19. století (ostatně film nevznikl adaptací biblického Exodu a Josefa Flavia, ale historických románů zpracovávajících je) je silně podmanivý, ale v čem se liší dikce Mojžíše Ch. Hestona od Z. Štěpánka v roli Jana Husa? A adamité od Izraelitů vzývajících zlaté tele? (26.04.2011)

Pekne sa na túto biblickú epiku pozeralo. Kategória „celovečerný film“ je úplne na mieste, keď si naňho vyhradíte 4-hodinový večer. Oproti iným TOP hollywoodskym eposom (Ben Hur, Lawrence z Arábie) tu však chýbajú veľké akčné scény. Je to tak statické, nakrúcané v štúdiových kulisách, ale stále príjemné pozeranie, mnohé širokouhlé kompozície uhranú a pozitívnym prekvapením je, že zadné projekcie ani špeciálne efekty dodnes nepôsobia smiešne. Naopak, finálne rozostúpenie mora je vizuálne zaujímavé aj dnes. (02.06.2022)

DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout, Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si, že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější, našel sem v něm emoce, jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspoň trochu zajímavé, což se DeMillovi podařilo. Edit: 16. 1. 2021 - taky se bavíte tím, jaké jste byli před 14 lety naivní jelito? Dneska v tom filmu vidím něco trochu jiného - ta nevěrohodnost a absence emocí tam stále je, ale nedocházelo mi, v jaké míře DeMillův film cílí na obeznámeného, věřícího diváka. Namísto civilního vyprávění sledujeme sérii symboly nahuštěných oživlých a patosem oplývajících tableaux ze života starozákonního proroka - co scéna, to pregnantní ilustrace původního příběhu z Bible. A pří vší té monumentálnosti a epičnosti film postrádá možnost, jak se jednoduše napojit na jednající postavy, kterým chybí prokreslené psychologická hloubka a motivace a celé vyprávění vyvolává podobným dojem jako série obrazů křížové cesty Ježíše Krista. Tak znovu nashle za 14 let. (14.01.2007)

Svého času celospolečenská událost. Brána v potaz inflace a vývoj měny, je ´Desatero přikázání´ se svými téměř 900 miliony tržby 5.nejnavštěvovanějším filmem v amer. kinech všech dob (mimochodem na prvních dvou místech je ´Sever proti jihu´ a ´Star Wars´). Bohužel klasik Cecil B.de Mille se asi zapomněl v němé éře. Celý film má jakousi statickou divadelní stylizaci, i při dlouhých scénách se kamera nehne ze stejného místa a nechává herce strojeně odříkávat dialogy, plné nepřirozeného patosu. Po téměř 4 hodinách projekce už tenhle strnulý patos a mizivá režijní invence, která by film trochu osvěžila, začíná být poměrně úmorná. Přesto dávám 4*, snad za tu auru starého svůdně megalomanského Hollywoodu, která celým filmem prostupuje. Ta přehršel špičkových studiových kulis a interiérů skoro až bere dech. A triky? Udělený Oscar za speciální efekty byl, myslím si, zasloužený. Animované zadní projekce, které vypadají velkolepě a vůbec ne nepatřičně (jako bylo v té době obvyklé) a triková sekvence pochodu přes Rudé moře je na svojí dobu naprosto úchvatná a ojedinělá (i dnes působí velmi sugestivně). Vizuální stránce opravdu nejde nic vytknout, ale i vzhledem k přemrštěné stopáži si tenhle epicky pojatý starozákonný „výlet“ podruhé už těžko zopakuji. (23.03.2008)