Osm statečných

Ak pri preklikávaní televíznych kanálov naďabím na Ôsmich statočných vždy si kúsok pozriem. Samozrejme, že len tie časti, kde sa oko diváka stretne s huskyami. Či boli použité triky, tréneri alebo počítače je vcelku jedno. Výsledok je totiž omračujúci a je schopný vyvolať veľmi pozitívne, emočne bezprostredné prijatie celej solidárnej a navzájom si pomáhajúcej svorky. Ukazujúcej ľuďom cestu vzájomnej spolupráce pri záchrane samých seba. (06.12.2014)

Pěkný film s dopředu jasným a očekávaně - ale přesto - dojímavým koncem. Docela příjemně mě překvapil scénář, protože jsem čekal přímočařejší linku... takhle jsme se dostali do předvídatelného finále ne až tak předvídatelnou cestou :-) Jen to chování hlavních hrdinů mi přišlo chvílemi podivné - po většinu času se chovají jak nevlastní bratři komisaře Rexe, ale když narazí na pořádný kus žvance, tak po jediné hostině odtáhnou pryč. Co mě taky tlouklo do očí byla vynucená komediální složka v podobě Jasona Biggse... moc mi to sem nesedělo, ale asi to měla být úlitba dětskému publiku. Celkově ale příjemný film s nádhernými exteriéry kanadských ("antarktidských") plání. (03.01.2013)

Citové vydírání nejvyšší úrovně srovnatelné s "Hačikem", pejsky si ale zákonitě zamilujete a téměř všechny jejich scény dokážou dohnat k pláči. K tomu si přidejte sympaťáka Walkera, a když si uvědomíte, jak dopadl, vodopádu slz už nic nebrání. Přidáno na seznam nádherných filmů, které pro svou dojímavost nechci v nejbližších letech vidět znovu. (31.07.2014)

Snímek nezapře dílnu Společnosti Walta Disneyho, která chování "Osmi statečných" polidštila víc, než mi bylo milé. Nemyslím, že opuštění psi by ve skutečnosti byli z našeho (občas trochu scestného) pohledu horší nebo lepší - jen by se chovali JINAK. Tím nechci říct, že by smečka nedržela při sobě - a že by neprojevovala smutek nad ztrátou některého ze svých členů. Kdo dokáže cítit radost, prožívá i zármutek, a kdyby psi nebyli schopni těch nejzákladnějších emocí, nemohli by žít ve skupině, vychovávat mláďata - a netruchlili by ani pro své lidské pány. Leč bylo až příliš viditelné, že hrdinové z říše zvířat pouze plní pokyny svých cvičitelů. I tak se ukázali být neporovnatelně lepšími herci nežli jejich lidští kolegové, jejichž oslnivě zářivé úsměvy silně připomínaly reklamy na zubní pasty - a nejednou byly v rozporu s momentální situací. Takže v souhrnu působil příběh navzdory výmluvným pohledům otužilých chlupáčů moc vyumělkovaně - což je na druhou stranu s ohledem na cílovou skupinu diváků přijatelné, takže mu nakonec po delším rozmýšlení přiděluju slabší 3*. P.S.: Docela by mě zajímalo, jestli psi po celou dobu svého odloučení dokázali sami lovit "jen" ptáky, nebo zda se naučili něco víc. Zrovna poměrně snadnému a rychlému získání této dovednosti se nedá nijak zvlášť věřit - čímž nikterak nezpochybňuju dovednost samotnou. (04.01.2013)

Och ten dojemný konec. Co víc si přát? No, třeba: míň happy endů. Ale budiž, když je to podle pravdivé události. Ale teda co nesnáším, jsou takový ty přikrášlený pravdy. Třeba to, jak se mezi sebou ti Azoři chovali. Oni se totiž mezi sebou chovali tak, aby to bylo pochopitelné pro člověka (a bylo poznat, že to bylo všechno nacvičený se svejma páníčkama - Azore, teď pac na druhýho Azora, Azore, dělej mrtvýho, Azore, olizuj mu hlavu a tak...), prostě kdo kdy viděl psy domlouvat se štěkáním na způsob lovu. Nebo nošení úlovku vůdci smečky. Nebo to projevování jakoby lidskejch citů (lítost, smutek, poslouchání svého vůdce na slovo). To už jsem jenom čekal, kdy ti Azoři začnou tomu mrtvýmu Azorovi dávat elektrošoky... No prostě klasická Disney produkce. Příště bych těm Azorům rači poradil, ať rač jedou na Azory. Ale teda nemůžu říct, že bych se nějak extrémně nudil. Psy mám rád a jsou to takoví ňufáci, že by si je člověk nejrač hned vzal dom a to mi z toho filma udělalo pěknej film... (30.03.2007)