Řek Zorba

Z původní Kazantzakisovy knihy toho sice kromě hlavní dějové linie moc nezbylo, ale přesto jde o výjimečný film s výjimečnými hereckými výkony. Celý odkaz filmu lze shrnout v citátu z posledních minut filmu: Člověk musí být trochu blázen, jinak nepřetrhne okovy, není svobodný... Život je nádherný, člověk si ho ale musí svobodně užívat, jinak se mu nevyjeví ve své plné kráse. Svoboda, hledání krás života, boj proti zažité společenské kultuře... film trochu předjímá nastupující společenské změny 60. let. Možná také proto režisér zvolil černobílé zabarvení, které vizuálně přesouvá film více do minulosti a předkládá obraz sympatických rebelujících "historických" osob. Celý film je protknut nádherně poetickou atmosférou, která krásně koresponduje s pozitivní životní filozofií hlavní postavy a která musí zasáhnout snad každého diváka. (31.05.2010)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)

snáď prvý film, ktorý som (bolo to už naozaj dávno) videl s A. Quinom. Dodnes si pamätám ako uchvacujúco ten človek vedel zahrať naozajsky naživo a skutočne SLOBODU DUCHA. Sloboda ducha hoc aj gréckym tancom ukázaná, vyhrala nad všetkým: nad nešťastnou láskou, nad zrúteným dreveným lešením posuvnej lanovky, nad peripétiami, ktoré život prináša. (20.04.2015)

O tomto filme som predtym nikdy nepocula. Ak by to bolo mozne, moje hodnotenie by bolo 3,5* alebo 70%. Dve scenky si zapamatam, prva ako kruto, hlupo a nezmyselne sa ti dedincania zachovali k vdove a druha suvisi s ich nerespektovanim umierajuceho cloveka a jeho sukromia, ked sa tam tie baby nahrnuli ako supy...To bolo teda celkom na zamyslenie. Najviac sa mi pacila ta krasna grecka hudba. Co sa tyka hereckych vykonov zo zenskych predstaviteliek ma viac nadchla Papas ako oscarova Kedrova. Sentimentalita Mme z Francuzska mi miestami prekazala, mohli dat radsej viac priestoru mladej vdove, viac ma zaujimala ona, zahadna postava, o ktorej sa divak ani vela nedozvie. A trosku dlhy film...ale odporucila by som ho, najma tym, co miluju Grecko ako ja. (26.09.2018)

Filmová (potažmo literární) klasika, která má dosah i do současnosti. Asi všichni známé tanec Sirtaki na velmi chytlavou a zároveň jednoduchou melodii, s postupnou gradací. Na samotný legendární tanec si však musíme počkat až do závěru filmu. Jaké jsou ale dvě a čtvrt hodiny filmu, než se dočkáme onoho slavného momentu, kdy Alexis Zorba řekne příteli Basilovi (NO HOMO) že ho má rád a zatančí si s ním Sirtaku? Ve filmu nejde ani tak o děj jako spíše o vykreslení řecké kultury, která místy působí celkem bizarně a archaicky. Nahlédneme do místního folklóru a řeckých ortodoxních tradic. Nechybí ani záběry na slunnou řeckou krajinu,kostely, staré báby v černém, kterým chybí snad všechny zuby, spousta divokých koz atd. Zkrátka takové nezkažené Řecko, než ho vzali útokem turisté (pár let po Turcích). To vše je pěkné, jen ty 2 hodiny jsou docela dost. Příběh je až na druhé koleji, není kdovíjak zajímavý a plný zvratů. Spíše je načrtnouto několik podzápletek, které samostatně skončí. Herecky to bezkonkurenčně táhne Anthony Quinn, který do toho dal všechno. Nejvíce ukecaný, má radost že života, prohodí občas nějakou lidově-filosfickou úvahu o životě, trochu taková Hrabalovská postava. Vedle toho máme hlavního hrdinu Basila (který mi přišel, že moc neví, co vlastně chce), starší Francouzku a promiskuitní Vdovu. Postava Vdovy mi přišla hodně divná, za film řekne pár vět celkem nedokreslená a než si na ní člověk udělá obrázek, je pryč. Popravdě jsem od filmu čekal o dost větší zábavu, nějak lépe stavěný příběh a vykreslení postav. Na druhou stranu cením hudbu, místní folklor a samozřejmě Quinna. Takže celkově nadprůměr. 6/10 (09.02.2021)